H. D. Thoreau - Walden čili život v lesích

Našla jsem v Hnízdě vzkaz: "V tom poměru, v jakém zjednodušíš svůj život, zákony všehomíra ukáží se méně složitými, a samota nebude samotou, ani chudoba chudobou, ani slabost slabostí." (22.12. 2008, když jsem jela za váma, Elsa)

Odkud přichází síla...

Přemýšlím, jak je to se samotou. Odkládám všemožná setkání, abych měla čas jen na sebe a nechala vyplout to, co je někde hlouběji. Včera před usnutím mě něco napadlo. Už týden mi jde hlavou, jak podstatné je nechodit pod cenu. Také mi došlo, že pro mě není těžké to, že momentálně jsem "sama". To je moje volba a je mnoho lidí, s kterými lze být. To, co nazývám samotou, je pro mě přijetí toho, že je prostě možné, že člověk bude už vždycky sám. Je otázkou, zda bude nebo nebude, ale získat ten klid i při té představě, že bude sám, to je to, oč tu běží. Nebát se. Ne to jen někam schovat. Ale opravdu to přijmout. Cítím, že z toho jde obrovská síla. Asi to není žádný objev. Ale pro mě je na tom objevné, že začínám tímto směrem uvažovat a jít. Souvisí to tak úzce s tím být "sám sebou". Vždycky jsem měla pocit, že je mnohem těžší naučit se být s někým. Všechno vyladit, přijmout, pochopit, nechat se druhým prostoupit. Zdá, že tohle už umím, tak je na čase vrátit se na počátek :-) Co vy a paní Samota? Bojíte se jí? Umíte to s ní? Umíte to s druhými?

Políbení

Sestra odlétá za 6 minut do Irska. Určitě už sedí v letadle. Velkého slona na klíně. Teˇˇd se dívá z okýnka...

Rodiče jsou doma zase sami. Já sama v Hnízdě. Je to záhadou, ale mám v sobě sváteční pocit. Pocit, že se dá začít znovu. Ano, jde to vždycky, ale v tomto čase to cítím nějak obzvlᚡˇt silně. Asi konečně začínám chápat smysl Vánoc. Prostě on to na sebe vzal. A já nemusím řešit minulost. Jdu dál, nechci mu nakládat víc. Lze jít lehce, lehoučce... Minulé Vánoce jsem prožívala velké ztráty a toužila po blízkosti. A o rok později zdánlivě na stejném místě, ale uvnitř je hodně věcí jinak. Klid... Vzpomněla jsem si na slova, co mi jednou napsal Zed... "Klid se s touhou střídá... Tvůj život začíná". Yes... :-)

Letadlo se rozjíždí po ranveji...

Vánoční setkávání s rodinou a přáteli. Viděla jsem malou Natalí a Viki... a zase se učila. Viki přišla a řekla: "Mami, Hitler, to byl zpěvák?"

A ještě jeden mini rozhovor odjinud. ˇˇSestiletá dcera od jedné známé přišla za mámou a říká: "Mami a jakej má život smysl?" A maminka říkala: "No, Aničko, to se možná dozvíme až po smrti" A Anička si povzdychla a konstatovala: "Chmm, chmm, takže celej život v napětí." :-)

Letadlo se zvedá... Lu mává Praze. Určitě ještě pár slz padá do klína na slona. A já u nás v Hnízdě zapaluji svíčku, světýlko, plamínek, teplo.

Políbení vám všem moji milí. Aˇˇt je Vám dobře a pokud není, tak aˇˇt vám to je k dobru :-)

Vaše Liška :-)

Předvánoční čas s Daliborem

Mám výhled na Černou věž (ta na obrázku nejvyšší). Každou chvíli mi pohled sklouzne tím směrem. Kousek dál je Daliborka. Dalibor tam seděl celé dny... a snad hrával na housle... Je to dávná historie. Je to už víc jak pět set let, co tam seděl a čekal, co bude. Pak ho sebrali a dole pod zámeckými schody mu usekli hlavu. A já tudy chodívám skoro každý den. Místa nasáklá myšlenkami, strachy, jen tak bezcílného toulání, příběhy... Tak myslím na Dalibora a na sebe. Jak tu sedím a zda by mohly být naše myšlenky v něčem podobné. Jestli by mi rozuměl a já jemu. Mám chuť za ním zajít, ale asi mě tam nepustí. Tak napínám uši, třeba ty housle uslyším. Tady v klášteře bývají slyšet různé věci. Zvlášť večer, když všichni odejdou a všude se zhasne. Chodím mezi zešeřelými obrazy a sochami a někdy zajdu do potemnělé kaple, kde se rýsují jen stíny. Jdu za maličkou sestrou Mladou, co jí stráží čtyři velikáni. Chodím se tam ráda bát... trošku. A dýchat minulost v přítomnosti.

Teď na všechny věže i ke mě svítí slunko!

Poslouchám PaMilcovou...

Usínání v objetí

Před usnutím jsem otevřela okno a vzduch voněl tak příjemně. Nechala jsem ho otevřené celou noc. Odneslo mě to do letní noci. Ležela jsem jen ve spacáku na břehu jedné řeky, nade mnou hvězdy, vlhký chladivý svěží vzduch a tělo přisáté k Zemi a dýchající v jejím pomalém rytmu. Bylo opravdu léto léto léto a dalo se jen tak někam jít... kdekoliv se zastavit, kdekoliv usnout...

hlad

Byla jsem na Encounteru a ptala se našeho "falicitátora" :-) , jak je to se zamilovaností. Jestli je to tak, že si toho druhého postaví člověk výš a pak až se odmiluje, tak čumí, co to vlastně bylo. A zkouší teprve potom vztah, opravdu rovný. A LuDo říkal, že si myslí, že zamilovanost je spíš hlad. Hlad po něčem, co nemá člověk naplněné a uspokojené a že až se člověk nasytí, tak teprve zjistí, zda opravdu opravdu miluje. Jde milovat bez počáteční zamilovanosti, bez počátečního hladu? LuDo tvrdí, že ano. Vypadá moudře a zkušeně... no uvidíme :-)

Kdo zpívá nemá kdy se bát

Byla jsem na výletě. Šla jsem krajinou, zbytky sněhu, ...čvachtavého, trochu bláta, volné srdce, volné ruce... Jenom jsem se dívala, pozorovala a po dlouhé době zase fotila na kinofilm, takže tu nic neuvidíte... Neuvidíte ten podivný strom s jednou větví vymrštěnou do strany a vzhůru k nebi ani řetězy zaryté do kůry stromu a posunuté o kus výš, kde se asi znovu zaryjí a nakreslí pravidelný vzor. Neuvidíte ani tu černou asfaltovou boudu porůstající zářivě zeleným mechem, neuvidíte rozbité okno do hospody, kde se na druhé straně vlévala dovnitř (na přeskládané a zpřeházené židle) pivově zlatá barva skrz barevné sklo okna odnaproti.

Neuvidíte, ale uslyšíte... třeba o tom, jak jsme s IM "fotili" jen na fotopapír obraz skrz klíčovou dírku ...a taky portrét. A pekli bramboráky a pili víno a já si prohlížela katalogy čínského fotografa, co fotil čínské blázince, tibeťany a katolíky. A hřála se při tom u kamen, zírala jak pravěký lovec do ohně a neměla myšlenky na nic takzvaně "důležitého".

Krajina, krajina, nebe, nebe... vůně, vůně, vůně dřeva.

IM mluvil o tom, že podepsal jako Faust úmluvu s ďáblem, ale že si myslí, že v konečném součtu to bude dobré. A já si říkám, ale! Ale vždyť není žádný konečný součet! A on říká, ale! Ale z čeho chceš žít? No jo, takže člověk prodává za prachy svůj čas... Peníze už nejsou kryté zlatem, ale časem! Jo, všichni to známe, tohle všichni víme...

Ještě pár slov na závěr. V poslední 7generaci se na poslední straně píše o "Pomalém životě". O ten usilují různě provázané skupiny, které se snaží o zpomalení života měst, obchodu, školství, turistiky, stravování nebo mezilidských vztahů.

Tak a teď si milý/á čtenáři/ko přečti předchozí větu ještě jednou s důrazem na význam každého slova.

Jedeme dál? Takže podle Davida Orra by proto 21. století mělo být érou předběžně opatrných pomalých znalostí, nabízejících know-why namísto tradičního know-how.

...A tento pouliční obraz jsem potkala dnes podvečer cestou na arte... Chodím tamtudy už měsíc, ale teprv dnes jsem ho objevila. Píše se tam:

Moc toho zbývá
nebo málo
co by se za dva lidi bálo?
když slavík zpívá
nemá kdy se bát

"Má bytost má stín dotýkající se stropu chrámu končícího v nebi."

Našla jsem kousek ušmudlaného papírku někde na dně mošny, kterou jsem nosila v létě...

A vzpomněla jsem si, že jsem to zažila jednu noc v Rose Coeli...

Heslo týdne

Dlouhý dlouhý den. Plný úvah o Vietnamu, páteční vernisáži, konferenci a letním kurzu, co plánujeme ve spolupráci s prázdninovkou. Už jsem asi uprojektovaná...
Ale večer přišla děcka z Vietnamu a uvařila neuvěřitelně chutné jarní závitky i ve vege formě. Zapomínám chvílema už i jíst...

Tělo ještě bolí od toho, jak jsem mu v pondělí na Dialogickém jednání podrazila nohy, ale snad už to zítra bude lepší. Zároveˇˇn mě ta bolest trochu euforizuje... neb mě stahuje k zemi a nedovolí mi myslet na blbosti. "Řešíte něco? Dejte si pořádnou ránu, bude Vám líp!" ...Slogan tety Ay na tento týden. :)

A navíc můj laptop zlobí a píše divně některé háčky...

Co bys chtěl(a)?

"Co bys chtěl(a) zažít, udělat před tím než umřeš?"
...díváme se s Da na Fight club. On se dívá potřetí, já poprvé. Film se mi moc líbil. Dotklo se to některých otázek, které aktuálně řeším. Např. toho, zda dělám opravdu to, co chci...
Co je to být ženou... jak si představuji muže... a tak.

Ještě vstřebávám otázky svobody - zodpovědnosti. Opouštět jeden svět, jedny hranice, znamená tvořit jiný svět a jiné hranice. S tím, že si člověk nemůže být jistý, zda uvidí dost daleko a zda alespoň může tušit všemožné důsledky. Ale jinak byl pro mě film hlavně o odvaze. Nebýt motivovaná strachem, ale sílou... a taky láskou :-)

Asi bych měla jít spát, když už je tak pozdě... ale nechce se mi. HLAVA... zítra jí zkusím na větší část dne vypnout... kreslit, plavat, běhat...

Ženy, které běhaly s vlky

Začala jsem pročítat knihu "Ženy, které běhaly s vlky". Moc se mi některé mýty líbí. Je to jedna z těch knih, ke které jsem si dlouho hledala cestu. Vím o ní už několik let, ale vůbec mě nelákala a nebavila... a najednou... !

Líbí se mi třeba příběh o rybářovi, ...o tom, jak na moři ulovil ženu - nejprve kostru, která ležela u dna. Strašně se vyděsil a snažil se před ní utéct. Ale ona byla namotaná do jeho sítí a tak ho "pronásledovala" až domů. Večer se na ní ale zadíval a pocítil něhu, vymotal jí tedy ze sítí, nechal jí odpočívat a sám usnul. Ona se v noci probudila, půjčila si jeho srdce a pomocí něj získala zase maso - tělo. Ten příběh má být o strachu z proměn vztahu. A autorka tu mluví o tom, že do vztahu je nutné pustit třetí bytost "Smrt - ženu - kostru".

"Ve vztahu má roli věštkyně, která ví, kdy nastává v cyklech čas začátků a konců. Jako taková je nejnespoutanějším aspektem vztahu, kterého se muži nejvíce obávají... a někdy i ženy, protože pokud člověk přestane věřit v nutnost přeměny, bojí se také přirozených cyklů růstu a úbytku."

A jak se kniha líbila vám?

Když osobnosti odcházejí...

Večírek byl plný čertů, mikulášů, her a dárků...

Le dostala např. pěkné téplé luxusní ponožky zabalené a opatřené touto popiskou:




... nebo dárky podobného charakteru, což je asi vtip, který pochopí jen ti, co byli poslední dobou ve veletržáku nebo jsou milovníci Duchampa či MKn :-)

...nebo ne?

Právě jsem si stáhla všechnu práci na flešku a rozhodla se, že půjdu domů a potom na večírek za Le, která opouští Knížepána a celé jeho panství a tedy i nás.

A také jsem se rozhodla, že si dám jeden den smutku, kdy se nebudu muset tvářit jako hrdina. Jakože se schovám... Usoudila jsem, že bych na to mohla mít právo :-) Mohla bych být něco na způsob "Šíleně smutné princezny" a čekat na prince. Ale ona ve skutečnosti vůbec smutná nebyla... sakra, a on se vlastně potom naštval, že ho tahala za nos. No jo, emoce, to je vždycky komplikované. Cha, právě přišel můj princ Bohouš a snaží se mě líbat. To dřív nedělal (?!). Je to zvíře! A líná mi do klína...
To zní jako dobrý verš... "A líná mi do klína" :-)

Líná mi do klína
líže mi ruce
vrní mi na břiše
tiše tiše
přede přede
mnou se protahuje
drápiska zatahuje
a citově mě vydírá
svým pohledem
a konečkem ocasu
co saje
sosaje
po očku na mě mrká
že jsem pěkná mrcha
že ho málo hladím
tak končím s psaním
ať mu to vynahradím...


Poslouchám polské piosenky a dělá mi to dobře
...tak nevím, jak to s tím smutkem dopadne :-)

Hmmm...

Tak tohle je opravdu zkouška...
Nečekat na nic.
Žít plně, bděle přítomnost.
Nečekat nic víc,
ale být otevřená k tomu co může přijít.
Ale ne jenom teoreticky...
Skutečně, opravdu... Cha... proč ty nejjednodušší teorie jsou v praxi kurva tak těžký?
Zvlášť když to má člověk v hlavě už tak pěkně srovnané?
Chmmm :-)
Opravdu každou přítomnou vteřinu brát
jako to nejlepší, co teď mohu udělat, cítit, vnímat.

Připadám si jako sportovec
co se musí namotivovat na olympiádu
ale celou dobu tréninku musí věřit tomu
že i když nevyhraje
tak to, co dělá, má smysl.

Teda, to jsou úvahy ...by mě nenapadlo, že bych se takhle mohla někdy cítit...
Ještě, že mám v kapse deník od MPally, Garfielda a Cílkovo Dýchání s ptáky.
Střídám je :-)

Garfield mi dost připomíná našeho Bohouše a to jak šikanuje Odieho není zcela nepodobné jeho vztahu k Indigovi. Chtěla jsem teď něco zacitovat od MarianaP., ale zjistila jsem, že jsem knihu zapoměla asi v buse. Bože, to jsou ztráty! Snad dotyčného nálezce kniha pobaví alespoň tak jako mě. Sakra... to je mi líto :-(

Tak ještě písničku, s kterou jsem se probudila jedno ráno v Brně a hrála mi pak celý den v hlavě a nechtěla ven...
http://www.youtube.com/watch?v=2vIIih6P_jc&feature=related

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

...

Poslední dobou se každé ráno budím s nějakou písničkou v hlavě... za to sny si moc nepamatuji. Zdá se mi, že ty písničky jsou takový pozvolný přechod ze snu do reality...

yes

všichni už odešli
ležím na zádech
voda mě nadnáší
hladina je klidná
slyším svůj vlastní dech
a tlumené zvuky kolem
nádech výdech
sem tam sem tam
příjemně unavené tělo
nechávám propadat
příjemně
slastně
chladivé
vodě
a tichu

Mně netřeba...

Chtěla jsem být indiánem

myslela jsem si, že indiáni

jsou všichni cikáni

a máma mě okřikovala

když jsem na ně volala na pozdrav

hledala jsem svůj kmen

už jako dítě a myslela jsem si

že je na dosah

Teď se rozhlížím

a prohlížím si hmotu těl a prostory duší

jejichž jsem chtě nechtě součástí

všichni se v kruzích milujeme se všemi

vzrušení se předává jak Černý Petr

a všichni ho chtějí a zároveň se bojí

že právě jim zůstane v ruce

na další světelné roky

Ta hudba mě nese pryč

ze země ze mě ze mě

myslím, že mezi hvězdami není prázdno

myslím, že je to prostor zcela beze zbytku naplněný doteky

na které není ve vrstvičce zemské přitažlivosti

dost místa

jsou tak lehké

že je nelze udržet

prochází skrz dlaně a tělo pryč

Dívám se Za

a pozoruji

že na stole mám

láhev vína z francouzské vinice

kde jsme se na podzim dívali do oparu vzduchu

starou knížku pro děti plnou obrázků a říkanek

v hrnku zapíchnuté dlouhé peří

čínské kuličky s obrázkem draka a názvem „Zrcadlení hvězdného nebe“

černobílé fotky Igora Malijevkého

barvy na sklo které proměňuji v hejna rybiček

obal od Lysbethovy tantry

dvd od BBC na kterém jsou prý „Jiné světy“

na které se asi nikdy nepodívám

protože tenhle svět je tak „jiný“

že žádné sci-fi ani pohledy jinam

mně netřeba :-)

A jak u vás moji milí???

Sněhuláci

Z nebe padá zlatý déšť
Neboj holka nezmokneš
Svět je labyrint
Bludiště z křivých zrcadel

Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak

Z nebe padá zlatý déšť vidíš kouzlo, nezmokneš
Svět je lunapark, plný lákadel
Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Svět je veliký, točí se
Zabloudíš, ztratíš se
Svět je veliký, houpe se

Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Najdem se...
..............................................


Z nebe padá bílý sníh
z nebe padají velké bílé koule
měkké koule sněhu
něhu něhu
z nebe padá smích
staví se na hlavu
a z hlav já stavím sněhuláky
smíchuláky
tři hlavy v patrech nad sebou
a dvě se tváří jako tělo
tělo a hlava popletly se
jak moc chtělo...
Svět je veliký
a já jsem malá malá holka
mám červené prsty a rty
když mrzne
ne ne ne...
A čekám čekám na zázrak
Asi...

Klapka: Gri gri podruhé

Čekám na vietnamské děti. Budeme zkoumat naše identity a možné budoucnosti skrz digitální fotku a audio... Oproti svým českým vrstevníkům jsou mnohem klidnější a jemnější... Aáááá, už jsou tu i s Hanele... tak později.

Včera jsem byla na Dialogickém jednání a napsala jsem si tam pár postřehů k tomu, jak začít rozhovor s vnitřním partnerem. Třeba, že má člověk zpomalit. Víc čekat... čekat a těšit se na to, jak to bude, jak to může být. Nemluvit o tom, co vím, že bude... Popisovat své tělo jako proces a tyto procesy nehodnotit. Nehodnotit žádným způsobem. A zkoušet si to pojmenovat jinak, dát jim možnost růst v něco nečekaného, hrát si s tím a vnímat neklid jako zdroj. Přijmout přítomný stav jako to, co mi stačí. Nečekat na nic lepšího. Dialog vyplyne sám. To co brzdí, je nesoustředěnost a uzavřenost v hlavě... když jsem v hlavě, jsem bez těla a nevím nic o tom, co se doopravdy děje. A nejde si dávat úkoly. Stačí se dívat. Podstatné je dát tomu čas a VÝRAZ. A dobré je si všimnout, že vlastně nechceme to, k čemu se navádíme. Taky, že je podstatné naučit unést trapnost, neb je to cesta k moudrosti :-)

Je toho tolik, co bych chtěla napsat. Je toho tolik, co bych chtěla říct. Co z toho je opravdu to podstatné? Asi jen to, co udělám zítra. Teď jdu spát. Večer byl báječný... "sváteční" večeře u MoHozena.

Feel free free dom om ooommm :-)
Love...

To je dobře, že sněží... :-)

Podzimni vypravy ven i do sebe

Sedivak konecne poslal obrazky z vypravy na Snezku, kde uz byl snih, ukrutny vitr a treskuty mraz. Ale nahore maji prima horkou medovinu a domy obrostle ledem :-)

V patek vecer, celou noc a pul soboty zkousime projit brnenskou Tmou. I prestoze jsme v tymu jeden umelec - kreativec (umelkyne :-) a dva matfyzaci probojujeme se jen k pate sifre z sestnacti. Koncime v sobotu ve dve odpoledne. V prubehu noci a dne mam nekolik usinacich krizi, ale usnu asi jen na deset minut na ulici Anenska a pak jedu dal... Prumerne lustime jednu sifru tak ctyri hodiny. Nekterou i sest a neuspesne. Cas ale plyne uplne jinym zpusobem... Je to zahada... Je to fajn zkusit si pul noci prochodit, dalsi kus stravit v nonstopu a pritom na max zkouset vyzdimat svuj mozek.

http://www.tmou.cz/archiv/index.php?what=hymna

Taky jsem poznala Brno z uplne jinych uhlu a vsimla si veci, ktere normalne nevnimam. Ted napriklad vim, jak je to s morovym sloupem na svobodaku :-) a na kerem kostele je provokativne vystrceny zadek... a vubec bavilo me sledovat male skupinky, jak zaplnuji vsemozne podchody, strisky a pristresky a jak od nich problikava jen lehoucce modre svetlo celovek.

Nedele je dospavaci... Taky toulka skrz Stromovkovu. Sedime na strome a cteme Hrabete... Vzduch mrazi i hreje. Tak to mam nejradsi... Chvilema pozoruju deti. Jak si hrajou a prolejzaji prolejzadla... a premyslim o tom, jak moc je to (ne)bezpecne.

A vecer povidame s DARuRou... o tom, jak a koho a proc ucit... Jsme z toho cely upremysleni. Rozhovory s nim jsou ale uzasne :-)

Je naše víra plyšová aneb pojďte se mazlit :-)

Multi-kulti den v La Fabrice, kde s Howiem, Andrej, Carlie a Ondrasem děláme interaktivní divadelní představení. Skupiny rotují postupně po čtyřech "scénách" a na každé je čeká jiné "divadlo", jiná akce. U mě to bylo o současné filosoficko náboženské nabídce, kde si každý může z kdejaké kultury a náboženství vzít to, co ho zrovna zajímá. Chceme to tak, chceme to jinak? Co nám to dává, co nám to bere... tak třeba o tom jsme se bavili zanořeni do plyše koránu či plyšově kyprého Buddhy... Účastníkům bylo 16 - 20 let a myslím, že si to užívali. Někteří se zanořovali a diskutovali vášnivě, jiní si drželi intelektuální odstup. Ale měla jsem pocit, že tak nebo onak to s nima hýbalo.

Ondras v roli čerto-anděla a DJe:

Více o režisérovi Howiem a jeho projektech zde... (Mimo jiné How. vede Vyskočilovo Dialogické jednání na DAMU v angličtině - účast zdarma).

http://www.damu.cz/katedry-a-kabinety/katedra-autorske-tvorby-a-pedagogiky/archiv/projekt-doma-at-home/

Core

Ten klip... trochu mi připomíná semináře na DAMU u Vyskočila, kam jsem začala chodit na dialogické jednání. Je to síla. Doporučuji (myslím toho Vyskočila) :-)


http://www.youtube.com/watch?v=_8ZPV4RzG4M&feature=related

I am leaving this harbour
Giving urban a farewell
Its habitants seem to keen on God
I cannot stomach their rights and wrongs
I have lost my origin
And I don't want to find it again
Whether sailing into nature's laws
And be held by ocean's paws
Wanderlust! relentlessly craving
Wanderlust! peel off the layers
Until we get to the core
Did I imagine it would be like this?
Was it something like this I wished for?
Or will I want more?
Lust for comfort
Suffocates the soul
Relentless restlessness
Liberates me (sets me free)
I feel at home
Whenever the unknown surrounds me
I receive its embrace
Aboard my floating house
Wanderlust! relentlessly craving
Wanderlust! peel off the layers
Until we get to the core
Did I imagine it would be like this?
Was it something like this I wished for?
Or will I want more?
Wanderlust! from island to island
Wanderlust! united in movement
Wonderful! I'm joined with youWanderlust!
Can you spot a pattern?

relentlessly restless

Shakti

Za zády mám Víta svatého

ráno se probouzím vedle

indigového milence

a snídám čerstvě upečený chleba plný ořechů

pozoruji lotos

jak se otvírá a zavírá

v mé dlani

podzim padá k zemi...

...ale já ne :-)

Protože hudba ... a noční hovory* brouzdání se Brnem až do hluboké noci... * kupování si v nonstop pekárně ve dvě ráno čerstvé housky* lezení do koruny stromu* lehání si a přisávání se k větvi široké jako kmen* pozorování, jak podzim padá k zemi* pusinkování se a nechávání se očichávat Yantou* usínání v jedné posteli a ráno na chviličku stulení...* a často pocit, že vzadu na šíji mi dýchají dva andělé* jemně to mrazí a nutí mě to se narovnat, když zapomenu...*

Blízké sousedství...

Milé a milí,

tak už je to tady. Začíná se rýsovat něco, co by v budoucnu chtělo vykrystalizovat v tzv. Bé esko (BS - neboli Blízké Sousedství). Tedy ne žití na jedné hromadě v kokokomunitě, ale v soukromí a přesto blízko, kde si každý bude moci sám nastavovat míru a potřebu setkávání s druhými. Co nás pojí je chuť žít v krajině, pomáhat jejímu i svému rozvoji a víra, že společně to jde rychleji a radostněji než izolovaně a na vlastní pěst.

Tady na tom blogu se budou inzerovat akce s BS související a víkendy, kdy budeme společně objíždět různá místa pro inspiraci a možná i budoucí zapuštění kořenů. Také se pokusíme zformovat v občanské sdružení a tak tu postupně najdete informace o tom, kdo jsme a jaké jsou naše cíle v podrobnějším provedení. Ne všechny texty schvalují všichni potenciální členové BSka, takže je berte vážně, ale s odstupem a vždy pátrejte, kdo je tou osobou, která to tam píchla :-)

Mějte s námi trpělivost a pište :-)

http://sousedstvi.blogspot.com/

A tady teď bydlí TerkaT s mužem a Ondráškem... Je to pohled z kopce, na kterém jsme o víkendu pouštěli v hojném poštu draky :-)

Světe...!!!

Poslouchám Jakuba s Aničkou. Za okny kláštera je slunce v podzimu. Jakub zpívá text inspirovaný nápisem, který objevil kdesi na ulici (?). "Já vím, že mě chceš, ale já tě moc chci!" ... nejde se tomu neusmívat... Vůbec, od včerejšího rána se musím usmívat. Cítím se trochu pobaveně. Světe, ty šašku počmáranej...!

Quelqu'un m'a dit

http://www.youtube.com/watch?v=fMUedRUJ_HA

Anarchistický klub u Diefenbachie

Nedá se nic dělat. Jediná možnost je zkusit se zresetovat. Je u nás na návštěvě E. a Maryš. Klopíme do sebe becherovku (chutnala mi poprvé v životě!), pak do OKA, protože anarchisté svou hospodu zrušili, tam testujeme vodku. Končíme někdy v noci v Horno porno u whisky (?) Na chvíli se k nám přidává i Bo. Klopí oči a pije mátový čaj. E. odchází, Bo doprovázíme domů, a já se ocitám ani nevím jak na cestě na "pražský venkov". Hej... Maryša pouští hudbu, povídáme a s Hanele sníme o tom vytvořit podle Maryšovi květiny, co má v pokoji, anarchistický klub. Bude vymalovaný tou lesklou bledou zelenkavou barvou, co bývala v nemocnicích, stoly budou z umakartu a všude budou diefenbachie a tchýní jazyky. Proplouváme nocí, usínám okamžitě.
Ráno je na stole snídaně. Člověk si připadá jak u babičky, jen místo kávy by v tom hrnku mělo být kakao :-) Za oknem mlha, Maryša krmí slepice a králíky a já se bojím toho se sebrat a jít do systému. Maryša říká, že mi chybí "gri-gri" (síla) a že bych potřebovala vlčí zub. A já na to, že aspoň tři. A za chvíli mám jeden obří "vlčí" zub na krku. Uuuaaaaaaaaaaaííííííííííííííííííííííííí, Akééloooooooooooooooooooooooooooooooooo!!!

voda...

Vnímat

A naučit se vnímat ten "Strom" a to, že ho lze zacítit vždy... to mě naučila Kea :-)

www.nestorkea.blogspot.com

Ona

Někdy mě překvapí, jak se některá rozhodnutí objeví. Jakoby z ničeho nic. Všechno je průhledně jasný.
Vynořila se hluboká pevná síla. Pozorovala jsem ubíhající světla a dívala se do tmy za nima. Klid. Jsem "on the road"...

Zvláštní, mám pocit, že mi teď v břiše roste strom a větve se postupně propínají vzhůru, do hlavy, do rukou, dolů se zanořují kořeny, prochází nohama, prsty a noří se do země, hluboko, hluboko...

Je podzim... na chvíli se přes zimu zachumlám a na jaře rozkvetu :-)

Tygřice klidně sedí po boku a hledí do dálky. Ona už to ví.

I'm hopeful baby :-)

http://www.youtube.com/watch?v=nLXULfN77TQ&feature=related

I'm broke but I'm happy
I'm poor but I'm kind
I'm short but I'm healthy, yeah
I'm high but I'm grounded
I'm sane but I'm overwhelmed
I'm lost but I'm hopeful baby

What it all comes down to
Is that everything's gonna be fine fine fine
I've got one hand in my pocket
And the other one is giving a high five
I feel drunk but I'm sober
I'm young and I'm underpaid
I'm tired but I'm working, yeah
I care but I'm worthless
I'm here but I'm really gone
I'm wrong and I'm sorry baby

What it all comes down to
Is that everything's gonna be quite alright
I've got one hand in my pocket
And the other one is flicking a cigarette
What it all comes down to Is that
I haven't got it all figured out just yet
I've got one hand in my pocket
And the other one is giving the peace sign

I'm free but I'm focused
I'm green but I'm wise
I'm shy but I'm friendly baby
I'm sad but I'm laughing
I'm brave but I'm chicken shit
I'm sick but I'm pretty baby
And what it all boils down to
Is that no one's really got it figured out just yet

I've got one hand in my pocket
And the other one is playing the piano
What it all comes down to my friends
Is that everything's just fine fine fine
I've got one hand in my pocket
And the other one is hailing a taxicab...

opravdu chci

Jít rovně
...
jí rovně jít rovně
jít rovně
znamená
cestu skrz bažiny
cestu skrz sračky
cestu skrz lidi
cestu skrz naskrz sebe
cestu odvahy
cestu kde sbírám sílu k odvaze
cestu bez síly
cestu bez odvahy
prostě jdu
jdu
jdu
a musím věřit
že prostě nejsem shrbená
že jsem rovná a jdu rovně
v zádech mi křupe
a pod nohama nekonečné prázdno
ale já nepřestávám dělat ten nesmyslný pohyb simulující chůzi
i když jen tak hrabu nohama ve vzduchu
a představuju si jaké to bude až zase půjdu a krajina kolem se bude jemně proměňovat

Bohové, bohyně prosím dejte mi sílu
já chci jít
opravdu chci
rovně
neuhnout před sebou
neuhnout před Tebou
neuhnout
neohnout se.

Bojím se...

Nosím v sobě lítost nad vlastníma chybama
nosím v sobě tvrdost
říkající ať necítím lítost
ale ať s tím kurva teda něco dělám, ne?

Nosím v sobě zmatek
který přebíjím odhodlaností
a takzvanou rozhodností
nosím v sobě něhu
kterou neumím vyjádřit

Nosím v sobě touhu po něčem čeho se bojím
protože co když to získám?
a bude to jiné než jsem si myslela
a co potom s tím?

Nosím v sobě lidi
na které jsem dávno zapomněla
zapomínám jména těch s kterýma jsem chodila
těch identit jsem měla příliš
a některé už prostě nepoužívám

Nosím v sobě radost z jemně mrazivého vzduchu podzimu
nosím v sobě chlorovanou vodu
protože studánky jsou daleko
nosím v sobě poutníka
který řeší outdoorové vybavení

Nosím v sobě milión dvě stě tisíc vzpomínek a víc
na milované lidi kteří žijí blízko v prostoru a přesto jsou nekonečně vzdálení
nosím v sobě slzy, které už prostě nikdy nevypláču
protože na to není čas
a vhodný okamžik
protože jsem společenská
a směšné je už jenom to o tom psát

Nosím v sobě Tygřici
a ta se cítí v kleci
bojím se jí otevřít
protože ...
co když mi uteče?
Bojím se jí nechat zavřenou
protože...
co když mi v ní umře?

Uuuaaaaaaaaaaaíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

telefonoval mi Martin Heidegger

Dnes v noci se mi zdál sen, ve kterém mi telefonoval Martin Heidegger. Ano, ten filosof :-)
Říkal, že mi může a chce pomoct s realizací mého snu. Ale, že mu musím přesně vysvětlit, o co jde a s čím mi může pomoci. V tom snu jsme mluvili anglicky... Moc mi to vysvětlování nešlo a zároveň jsem byla úplně vedle z toho, že se o tom dozvěděl, zajímá ho to a chce mě podpořit :-) Co si o tom myslíte? A vůbec, co si myslíte o Heideggrovi?

Pohled do krajiny

Touláme se Jizerkama, navštěvujeme Jindřichovice, jenom tak se necháváme unášet krajinou, máme pořád hlad :-) a tak jíme, pozorujeme, odpočíváme... tady zrovna na voňavých obřích koláčích slámy... odkud byl úžasný "vzhůrunohama" pohled do krajiny...

Tohle je výloha obchodu, na jehož štítu se ještě dalo rozluštit, že se kdysi jednalo o "Zelenina - maso - uzenina"... ale děti tam prstíkama do prachu vkreslily jiné příběhy...



A takhle průzračně modře jsme se měli v sobotu ráno při probuzení... (foceno ze spacáku :-)

teď je řada na mě

Bratr se vrátil ze Slovenska
a přivezl příjemné a překvapující teplo
objetí v nekonečnu něhy
všichni prchají za svými láskami
nebo se svými láskami do kopců a hor
někteří až za hranice zemí a racionálních plánů
za sluncem a vzduchem který se ještě zkouší tvářit jako léto
mám pocit že krajina dozrála.
Teď je řada na mě.

Obrázek je od jiného blogera... děkuji mu tímto :-)

Labyrintem města a krajiny a kameny

Celý týden bloudíme spolu s dětmi Labyrintem města. Zkoumáme místa a tváře lidí, pocity a zvuky a taky život zvířat. Děláme jednoduchou animaci a lepíme, stavíme, grafikujeme, malujeme, tvoříme objekty... V pátek přijíždí i Yanta a moc nám pomůže v závěrečném předvernisážovém frmolu. V sobotu si po celém tom týdnu užíváme dopolední pohody a toho, že není potřeba vstávat. Pak spolu s Ju a Ya vyrážíme na WRiedela a simulujeme program pro děti. A zde jsou naše malby krajin inspirované kresbou polodrahokamů:

Na co...

Možná ještě někde někdy něco napíšu... za všechno (skoro) může Ju... a pak taky já. Na co slova??? :-)

Vděčnost

Venku voda obtéká domy
těla stromů těla zvířat těla lidí
možná se budu stydět celý život
není to zvláštní
že všichni v sobě neseme nějakou nejistotu
více či méně zastřenou
přiznanou nepřiznanou
která víc než co jiného formuluje to kým ne-jsme?

všechno kolem mě je tak rychlé
a všechno uvnitř mě tak pomalé
divím se, že ty dva světy a jejich pohraniční stráže
jsou ještě schopné udržet tu křehoučkou hranici
která zabraňuje totální invazi vnějšího světa dovnitř
války jsou kolem a já už nechci být náročná
Přijdu domů a vyměním karty
Nad postelí bude Vděčnost...

A jdu pracovat...
protože ten Bůh či ta Bohyně je možný/á...
protože je možné ho/ji nebo je (?) :-)
spolu-stvořit

Mám ráda obyčejné večery...

Tancuju :-)

Tak na tuhle písničku mám chuť už dlouho... a dneska mi na ní přišel odkaz... Tak tak tak tan cu ju you :-)

http://www.youtube.com/watch?v=om2YKvdAbvo&feature=related

The other side of time (is coming!)
Yes, I feel so fine
I feel real in my head
Oh, I feel so fine
We wanna feel so fine!FINE!
The other side of time (how far is good!?)
Oh I feel so fine
I feel heat in my head
My feet are flying
We wanna feel so fine!
Yes, I feel so fine
I feel real in my head
Oh, I feel so fine
We wanna feel so fine!
Yes, I feel so fine
I feel space in my head
Move your body beat
We wanna feel so fine!
We wanna feel so fine!

Poslouchám...

Uklízím všechno a všude...

Nad postelí mi visí karta ze "Síly zvířat". Je na ní Pelikán symbolizující "Odpuštění" a pod ním je napsáno "Neposuzuj sebe ani druhé". Přišla mi sama "náhodou" pod ruku :-)

Poslouchám sebe a...
Laurie Anderson...

Flying Birds...
Excellent Birds. Watch them fly. There they go. Falling snow.
Excellent snow. Here it comes. Watch it fall. Long words. Excellent words. I can hear them now. This is the picture. I'm sitting by the window. Watching the snow fall. I'm looking out. And I'm moving. Turning in time. Jump up! And I can land on my feet. Look out! This is the picture. This is the picture. This is the picture. This is the picture. Looking out. I'm watching now. But when I see the future, I close my eyes. I can see it now. I see pictures of people rising up. I see pictures of people falling down. I see pictures of people, they're standing on their heads. They're ready! I see pictures of people rising up. I see pictures of people falling down. I see pictures of people, they're standing on their heads. They're ready! They're looking out. Look out! They're watching out. Watch out! They're looking out. Look out! They're watching out. Watching watching out. I see pictures of people. I see pictures of people. They're watching.They're watching out. Watch out. I see pictures of people. They're watching. They're watching out. I see pictures of people. Watching. Watch out. They're watching. I see pictures of people. Watching out. Watch out. Pictures of people. They're watching out.

přímy přenos....

Hezkýýý, to se naučim tohleto... Co kdybyste dali ještě jedno sako z rukávu... Vy fakt nikdo neznáte Trabandy... Ta tanečnice...ta je taky dobrá... krasojezdkyně.... kulaté tělo, že? Tahle kytara funguje jenom když máš propadlý břicho... nemáš, no.... nemám... no.... (ruské intermezzo...) ...zenfíra ...ještě zazpívej tu francouzskou... jestli jsme nevzbuli Dana .... ne to je Olin... uuuu.... joooo... nejlepší je stejna klopfen .... cože... na nebeský dveře ... ale to spíš jenom proto že se vždycky říkalo, že do nebe je brána ne dveře.... :-) ty máš i podobnej hlas... jak to umíš udělat ...bylo nám šestnáct... nemůžu to udejchat ... máme náskok ... a hvězdy jsou o trochu blíž... já si dělám srandu ... soumrak má lásko ... možná jsme si jen o kousek blíž ...vyjímečně napad sníh ... v kostele zpívaj... ptal jsem se smím ... řekla jsi musíš a to teď hned... občas tě potkám... řeknem si ztěží pár vět... myslím, že Ledek by to líp nezazpíval... a co znamená... kolik vám bylo ... s nostalgií možná... so what do you want... vyborný je, že ten Ringo Star to zpívá falešně... moc hezky falešně... upřímně ...fakt neumí zpívat... i z toho jsem stvořena... tohleto všechno máme v hlavě... dali nám to tam... trošku změna rytmu... bude zas co pít... v jantarový zemi přiletí... kráá krááá... k ránu až si kabát změní... k ránu bílé vrány odletí... dobrý...když harjou dvě kyary...ná možná hraju špatně rytmus... já mám zase potřebu všechno zrychlovat... only words that you understand... my... tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude... počkej Hanele nečti to, to ještě neni hotový... co když vám srdce pukne... a postel měly s nebesy... kdybych ráno nevstal, tak ať se teda neděsí... a cítil divnou bolest v hrudi... jak bych měl ránu sečnou... a mně začala neděle... heůle mobil... devadesátej první začaly mobily ne? ... fotrmulace, že to nešlo do pusy... je to takovej raper... musíš mít naposlouchaný ..... jinak to do pusy nenarvěš...mauzoleum je strašně deprsivní... ajel si tenkrát s Radkem... jel jsem až o půl osmý ... s Monikou... trilobiti... jooo... to mě baví... jedna lachtaní rodina... láško voníš deštěm... já jsem tyhle kódy moc nepoužívala... co budeme dělat??? wild horse... jo... můžu se podívat do počítače na internet...počkej...já jenom uložím svůj zápis... zahraj... nikdo si nemyslí, že je to Bóďa teď ... teda o na je... ale jenom část... po Ledkovi s nemusíš bát zpívat žádny písně...to by mě asi neuklidnilo... v noci se zdají sny... nejkrásnější jsou lítací... třeba na sever, na východ i na jih...jdu spát v konfiguraci s Danem...já jsem jsem s ním nikdy nevyspala...zneklidňoval mě...spal tak, že jsem nemohla spát...přesměroval tě...nikdo nechrápal...preventivně....zítra je neděle...bolestí jednoho je druhého štěstí...brutálně chrápali..Lotova ženo...růžovej stůl.... nevím, z jaké doby....moje fantazie je omezená na stereotypy...hledám tě v Babylóně a ty jsi v Paříži..jdu domů....profesionální to moc není.....onyxový prsten....ne-mám všechno.....tamhle pod stolem......připadám si jak metru... nezadávej pokyny Oline....ty bydlíš u Jana Gilara? bydlíš s velkou halou s květinama?......veverkova.....všechny jsou funkcionalistický...heilige nacht.....himmliše rů....to nejde, aby se to rozpadlo......vidím do budoucnosti... stanu se vyznavačkou hégla....co bude....ani co bude zejtra...co byste chtěli....co bych nechtěl ani za rok.....co bych ne a co třeba jo....to se nesmí říkat....občas bys do toho roku ani nešel..když se nic neděje...to je vod tebe Dane hezký.. sci-fi....bum bác bylo to.......měla jsem čerstvě obhájeno....mohla sis umýt kašnu v Jiřáku......to jsem myslela....prestižní klášter......já jsem se měl taky teďka někdy ženit....neznám tvoje heslo...teďkom někdy... já v září......mám v tom bordel....už to jsou dva roky.....hned to zase klapne... fakt jsem tomu věřila....to je přece jasný... moře naivity.....jak se nic neříká, nemůžeš datlovat......freda jede pryč..jede na kole... magda..... měl nás oddávat.....putování.. z jedný strany ženský a z druhý chlapi... ty máš fantazie....snést se ze stromu....oddat se, oddat nás....konstrukce....chtěla bych s ním bejt....obřad...ano někomu jinýmu... střet zájmů...role...přešlo to......doufám, že někdy jo..... usnu vsedě....máš na výběr....lepila jsem vatový tyčinky do uší....jako brigádu.. tři týdny.....pokrýt aulu....ušila personal jesuse...jídlo z tesca po cestě z promoce.....na prášky...loni v sobotu i v neděli....vyblikanej....grafika...střídat jinejma pracema...

Bez názvu...

Přímý přenos z Hnízda.... před chvílí bylo 00:00... časy se nám mírně rozešly, Hanele byla o minutu napřed. Zpomaluji... Divoši tu tlumeně hrají "Don't let me down..." Olin spí ve svém vlastním obleku... "A nesmíš oči klopit, že jsem jednou klopýt... Jen pro ten dnešní den stojí za to žít... jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit... "

Na balkoně se vpíjím do noci... Neumím si představit co dál... :-)

Myslím, že zářím... myslím, že miluji... nemyslím... :-)

Cesta vlakem za mamamušou... z Prahy jedeme s Oro a připravujeme Polsko-litevsko-lotyšskou cestu... Prolejzáme mapy a kujeme plány... Doma chvíli povídáme a pojídáme. Procházím naši zahrádku, kde je spousta zralých malin, jahod, třešní, salátů, kedlubů, hrášku. Mamča mi potom dává na cestu kromě moře jídla (ach ty maminky :-) taky zásoby po domácku šitých papučí. Jedny mají "zlaté" vyšívání a v Hnízdě jsme se je rozhodli věnovat Ja (spolu s hedvábným župánkem) :-)

Cesta zpátky byla magická. Bolela mě z toho celá duše... Obloha byla roztrhaná na cáry a kreslila mi do těla a mysli obrazy... Bránila jsem se tomu pocitu, který mě nutil prostě vystoupit a jít... jít... a praštit sebou do prvního polelánu... a nedalo se to zastavit a bylo to ... mrůůů... uaíííí....

Praha potom byla dávivým kontrastem... Ale zářila jsem :-)

A Hnízdo mě znovu objalo...

A ještě pár obrázků z noci muzejní a klášterní...

Mikro-příběhy posledních dní...

Z nedělního hudebnění... už jen vzpomínky... jak jak jak je to dávno?





Hrajeme si s videokamerou a povídáme si o síle a slabosti autoportrétu. Danův přístup mě fascinuje a překvapuje... Rozhoduji se potom použít jeho autoportréty na výstavu "Kořeny" :-)

Večeru erotického čtení předcházela Mo komentovaná prohlídka na výstavě Touha vášeň láska, v jejíž expozici se před odchodem fotíme :-)

A třetí zcela nesouvislé foto je z mé dnešní podvečerní akce, kdy sama s vypětím všech sil stavím u nás v obýváku iglů... Pak ho fotím a pro představu dodávám lidské měřítko. Snad bude našim umělcům připravujícím muzejní noc připadat dostatečně prostorné. Prostě větší jsem už nesehnala...

Hmmmm mmmm...

Večer plný hudby a lidí (Hane, Maryša, Roe, Bo, Dan, Lu, Mi and me). Moc příjemné... Od pátku taky moře rozhovorů. Rozplétáme, rozplétáme... Dobrou noc, bytosti mi blízké...

A nezapomeňte zítra přijít na večer erotické literatury :-)

Vláknina

Kreslím a maluji, těla rybiček. Nebudou za sklem, ale na skle... přilepené. Poslouchám k tomu rádio, ... to už jsem nedělala celou věčnost. Všichni jsou pryč, jen kočka sedí u mě na okně a indigo za mými zády na koberci. Zvířecí říše. Chlupy z nich jsou všude kolem nás a myslím, že už i v nás. Dnes u snídaně jsem to přejmenovala na "vlákninu"...

Klášter

Tygr odjel do kláštera. Meditovat. V ten samý čas odcházím do kláštera i já. Pracovat. Přiléhavé. Myslím... Klášter je 2. nejstarší u nás a byl ženský :-) Byl postaven jen o dva roky později než ten první, mužský. Každé ráno se proplétám kolem Svatého Víta, kde to ještě spí. Praha je nádherná v tom raním a večerním světle, kdy jí protínám. Zklidňuju se. Odevzdání přineslo úlevu.

Poslední okamžiky a foto před odchodem do kláštera. Již vyklizená a vyčištěná kancelář ve veletržáku. Vrátíme se někdy? A budeme o to ještě stát? Trochu rezignace a nakonec spousta humoru... Moni otvírá archivní víno, které dostala kdysi od jednoho starého muže, který ji naučil poslouchat operu. Bereme skleničky a "loučíme" se se všemi normálními lidmi na chodbě a taky s oblíbeným sekuriťákem a Aiťákem. A já nám pouštím k balení všech těch knih a krámů černošské songy... Třeba tento:

http://www.youtube.com/watch?v=tBgw8AANKJk&feature=related

Každej si hledá svý...

http://www.youtube.com/watch?v=zf9taSkJg_U

Zapoměla jsem...

Napsala jsem to před léty a dnes se mi to vrátilo v jednom psaní... Zapoměla jsem... stejně jako spoustu jiných věcí....

LÁSKY

PLNOST

DUCHA

PŘÍTOMNOST

..................

Noc a moc objetí

Sama...
to je tak opojně úžasně svobodné

sama...
to je tak sebezahleděně nepříjemné

nebýt mniškou
ani závislákem
hledat rovnováhu
která neexistuje
jen v limitě se jí
do nekonečna
blížit...

A ještě citace:
"Život je tak krásnej!
Život je tak složitej."
(KLo)

Jablko...

Šššššš.....
tahle slova si čti šeptem...
nejsou nahlas vyslovitelná...
to ví včerejší bouřka a několik souhvězdí...
která napsala...
"Šeptej to, co se mi.. l.. uje"
ležela na horké dlažbě
a sála teplo a déšť
a přelévala se...

skutečná a živá
každodennost posvátného
tvořit se z vody
blesků
a země
z toho co se obtáčí kolem
nechat se prostoupit
obejmout vlnu
nepatrného doteku
a nechat ho růst
dovnitř
a vzhůru

stát mezi zemí a nebem
šplhat po provazech deště
a nechat ho líbat
celé tělo
lehnout si a tančit slova
jemně je vykreslovat gesty
proudícími do prostoru

prolnout se
zahřívat se
doma čajem
a vodkou Wyborovou
a pod peřinou si vyprávět pohádku bez konce
nebo na pokračování?
kde dva byli jeden...

A nemoct usnout
a chodit otvírat a zavírat okno
dokud nezačně svítat
a pozorovat jak na dvoře vznikla přes noc Zóna
a metá světla na vybledlé tváře domů
a svléknout se a obléknout a odhrnovat peřinu
a nakonec se přestěhovat
a pozvolna na chvíli usnout
než bude nakrájené jablko
...k snídani

A země sála mě...

Tak si to tu zpětně pročítám a říkám si, že jsem byla slušně přepracovaná a vystresovaná...

Teda to tělo mi dává zabrat. Hmm, hmm, hmm... už je to 4 týden, co mě bolí v krku a je to taková houpačka... lepší... horší... lepší.... horší... Skoro jsem už začala rezignovat a uvažovat o antibiotikách, které by to všechno vymlátili. Prostě reset. Třeba by to zresetovalo i ty příčiny. No, asi ne. Tak jo, tak já budu trpělivá a opatrná a bdělá.

Ale přežila jsem pondělní adrenalinovou schůzku s vedením a mám pocit, že se mi v lecčems ulevilo. Tak to snad už půjde nahoru. Deadline jsem si určila nejpozději na konec června, protože chci jet na klasickou lipničárnu, na archárnu a na tu chci být fit. Proto abych tam mohla lítat, řádit a být... prostě být... to, co jsem a ne to, co nejsem, jak tomu v mnoha případech poslední dobou je. Ne, že bych se přetvařovala, ale najednou z té celé škály rolí, které v tomhle světě hraju a můžu a chci hrát, stále více převažuje jen ta jedna... ta pragmatická. Ta "praštěná, hravá" je teď někde v koutě a pozoruje a moc to nechápe... tápe, pe pe, epe, tepe, v tobě ve mě, hoj, boj, sloj, slůj, stůj, vzhůru, dolů, volá, srdce, zde nekončí tvá pouť... jen z cesty neuhnout... jup!

Napadaj mě taková divná slovní spojení. Např. "intimita ostnatého drátu"... Asi to rozvedu...


Intimita ostnatého drátu
mám hlas
mám vlas
na vlas
stejný hlas
jako oběť na špagátu...


Ty vole, radši toho nechám. Děsím sama sebe :-)

No nic... z pozitivních událostí posledních dní...

Třeba plenér ve Velimi.... Někteří účastníci - účastnice a páry už se stali mými oblíbenci... Tentokrát to vyšlo jako ukázkový generační průřez, od dvanáctileté slečny až po stařečky. Taky se účastnilo pár přátel a to bylo moc milé... bez jejich pomoci by to asi vůbec nemohlo tak skvěle fungovat. Oroň byl navíc božsky cestovatelsky oděn, takže vypadal jako lovec Pampalíny a dodával tomu ducha exotičnosti a hravosti. Podobně jako Indigo, který si to užil po svém... Tématem byly "Proměny krajiny" a reagovali jsme na zapomenutého Wilhelma Riedela, který mě nadchnul svou fantastickou malbou skalnatých pobřeží. V lomu jsme si tedy spolu s geology, kteří měly krátké povídání, představovali, jak ta krajina vypadala před sto miliony lety, když sem ještě sahalo moře a vůbec... jak se měnila. Taky jsme zkoumali zkamenělé úlomky pradávných živočichů a imaginovali a kreslili jejich těla, podle naší fantazie...






Polední piknik se vydařil. Muž v červeném uvařil božskou staročeskou polévku a celkově to byla díky počasí a účasti extáze :-)

Tahle fotka mi připomíná tu neuvěřitelnou trávu. Její fantastickou zeleň a to jak trčela k nebi. Chodila jsem bosa a sála zemi a země sála mě.

To call for hands of above...

V neděli se hned po ránu vydávám do deště. Z Prahy pryč. Jedu za Oroněm do Velimi a pak do lomu připravovat plenér. Krajina, krajina, krajina!!! Tráva trčí do vzduchu a propichuje ho až do výše mých kolen. Promokávají mi boty a nabaluje se trochu bláto, kolemjedoucí auto mě přeleje sprchou. Choulíme se pod jeden deštník a Oroň má jen své letní tričko a reflexní vestičku, co nosej silničáři. Vypadáme asi trochu netradičně... já k tomu v purpurových punčochách a teniskách.
Od lomového jezera se přesouváme do Kolína a přepadáme číňana, kde ochutnáváme rýži, nudle a kdesi cosi k tomu, včetně smažených jahod... nechala jsem se zase strhnout tím požitkářem. V podvečer se navracím do Hnízda, kde už čeká Da s Bo a večeře. A také Bratr s léčbou. Už se mi trochu vyvinul podmíněný reflex a tělo se má tendenci trochu "cukat" před bolestí. Tak jsem začala meditovat a trénovat pocit, že "já nejsem ta bolest". A funguje to, bolest je sice stejná, ale "já" se tím nenechá pohltit. Pozoruje... Samozřejmě do toho neustále padám znovu a tak se opakovaně musím zase vynořovat a jen pozorovat... Ale jde to... Taky je to fajn v tom, že je to část dne, kdy "jenom jsem" a kdy se věnuji hlavně svému tělu. Uvědomuji si ho... u - vědomuju ju jí ji... A už se moc těším až budu moci zase začít běhat!!!
A večer přišli na návštěvu Bratranci, o kterých jsem zprvu netušila, že jsou právě v tomto poměru... Trošku jsme si povídali, tak nějak nesměle se oťukávali... aspoň mi to tak přišlo :-) A zpívali jsme a mě bylo moc dobře... večer jsem usínala a jedna písnička mi pořád zněla v hlavě a ráno jsem se s ní probudila... Teď nám to tu ještě s Bo pouštím na dobrou noc...

A taky tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=CoSL_qayMCc

A tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=s4_4abCWw-w

Jakoby mi zkřišťáloví svět

Zase drobím trochu světla do slov
Ty nejsi
a já Tě proto nemůžu najít
nejde Ti poslat sms nebo mejla a gps tě nemá v paměti
ještě jsem tě nevygůglovala tak jako Květa Jardu
ani na Tebe nejde myslet před spaním
protože nemáš obrys

Nohy si zahřívám růžovým polštářem
a všichni už dýchají sny do peřin
venku je vlhko a tma
na stěně se nám odlupují fotky přátel
a nikdo dnes nemá energii na to je přikurtovat zpět
zase jedna padá a šumí při tom po stěně
jak tam kreslí svýma hranama

a já zase zkouším své hrany obrušovat
a brouzdám při tom do příběhů jiných
abych viděla
jak to dělaj oni
surfuju hlavně za Klo
protože pro mě začal představovat lidský bezpečí
který není z jiný planety a cítím ho blízko
teď zaskřípaly dveře a vstoupila žena
v červených šatech

kýchám a myslím na Vášu
který dnes syčel v Lysé
a na kterého jsme nemohla protože se pořád trochu potím
a jsem na jehlách
akupunkturních
nejvíc mě baví ty co dostávám do hlavy
jakoby mi zkřišťáloví svět
a v hlavě mám potom větrový pocit
taky mě baví ta do břicha
protože jí necítím
cítím jen ten druhý párový bod
který vůbec nemám napíchnutý
načež Bratr řekl že mi ho taky napíchne
a že třeba pak ucítím ten první
tím mě rozesmál
což se při píchání jehel do břicha nemá...

večer se chvíli bavím s Lu o lažánkách a tantře
a znovu mě to naláká a znovu mě to odradí
tak zítra zasurfuji po tom
co nabízí praha
asi

myslím ještě na Ha
s čím asi dnes usíná v hlavě
a taky si vzpomenu na dnešní sen o Tygrovi
který byl konejšivý i když už z něj je jen mlha bez příběhu
a na to jak klečel a obejmul mě kolem nohou a kolem pasu
a bylo v tom moře něhy...

je 0:41 a půjdu spát
abych zítra mohla za Da na tržnici
obhlídnout český větnam a základnu naší
makro
bio
kuchyně