* Dýchat *

PF 2010

2010-01-02T03:02:00.000-08:00

Jít krokem šeptavým

přeskočit propasti

že je máš to já vím

že je mám to ty víš

chytnem se okraje

co táhne nás stále výš

na obrubách nebe

zahnutých dolů

ležíme na břiše

zvědavě skloněni

nad zemí

ptám se tě

jak je ti?

ptáš se mě

co je mi?

pod námi ohňostroj

zdobený třásněmi

končený polibky

na tváře z krystalu

studené naděje

pohřbené v minulém

jen dechem vykreslíš

své chutě spletené

napůl jsou z chomáčků

a napůl z křemene

vytesám jazykem

do něj své obavy

vykreslím do chmýří tu sílu oblaku

opřu se o prázdno

opřu se bez tlaku

opřu se chodidlem

dokud zem

unese

tu váhu láskymin

jsem jenom klaun a mim

jen vinný list plný vin

jsem hrozen plněný

šťávou a vůněmi

jsem chuť zabalená

v obaly nachové

nekousej do mě

když nemáš mě celou

kousat smíš

jenom když

vezmeš si všecko

do úst i pod jazyk

na patro přilep se!

pravdo i její skořepino

šťáva i výztuha

jsem papír i tuha

na kreslení a slova

zkroucená pod papíry

slova co tahám je za ocásky

pojďte ven

chraňte nám naše

sny říkejte pravdu

ostře jí řezejte

tence jí prohněte

něhou jí prolněte

chraňte nám prosím

naše lásky

Obrázky a tak

2009-07-19T08:22:00.000-07:00

Milé a milí,

na tomto odkaze budou postupně přibývat mé obrázky ze starých dob i ty nové... Tak, když budete zvědaví, můžete prohlížet, napsat vzkaz nebo mi tam alepoň čas od času nakrmit rybičky :)

Kresby, škola, zahrada a život vůbec :)

2009-06-22T04:59:00.000-07:00

Asi opravdu platí, že když je člověk šťastný a spokojený, nemá potřebu tolik grafomanovat a vůbec se nějak jinak veřejně projevovat. Měla bych ale nahradit v té první větě slovo "člověk", abych nemluvila, jak ti, co jim je už padesát a více, a kteří už vědí o "člověku" své a trochu se za "člověka" schovávají :)

No nic, pustím tu dnes nějaký ten chlup o sobě :) a řeknu vám třeba, že právě dokončuji do školy práci k Art-marketingu a také jsem konečně dokreslila kresby ke knize o Eko-zahradách. Je to báječně napsané a máte-li chuť mít někdy nějakou zahrádku či zahradu, tak tuto knihu vřele doporučuji. Vyjde asi někdy na podzim a jejím autorem je Jarda Svoboda:

http://www.ekozahrady.com/kontakt.htm

Kam v létě...???

2009-04-24T05:47:00.000-07:00

No, přece Tam! Kam! To!

Magická místa, divoká příroda i poloztracené cínové doly, tvořivost, zajímaví hosté a ještě mnohem mnohem více:

http://www.tamkamto.cz/

http://www.psl.cz/index.php?menu=2&kurz_prohlizeni=25

modlitba

2009-03-26T15:18:00.000-07:00

Znáte ten pocit, když se podíváte na nebe a září tam statisíce hvězd? Sametová jiskřící tma nabitá posvátnem?

A stalo se vám někdy, že jste se podívali a byla tam jen tma a prázdno? To nic, možná vám jen chybí nějaký ten "vitamín"...

Přemýšlím o síle rozhodnutí a vzpomínám na mou první opravdovou modlitbu, která zněla "Tak já do toho teda jdu."

2009-03-09T15:00:00.000-07:00

nejde to nejde nejde psát...

I believe in fantasy

2009-02-03T11:30:00.000-08:00

Surreal dílna na Fotografis...

a punk-trip do Kralup...

A také jsem si dnes vzpomněla na několik songů z Loly...

Nemáte ten film někdo k zapůjčení pls?

http://www.youtube.com/watch?v=DhCa0FtGm1s

Manni: 'Lola?'

Lola: 'Hmh?'

Manni: 'If I was dying right now, what would you do?'

Lola: 'I wouldn't let you die.'

I don't believe in trouble

I don't believe in pain

I don't believe there's nothing left

but running here again

I don't believe in promise

I don't believe in chance

I don't believe you can resist

the things that make no sense

I don't believe in silence

cause silence seems so slow

I don't believe in energy

if tension is too low

I don't believe in panic

I don't believe in fear

I don't believe in prophecies

don't waste any tears

I don't believe reality

could be the way it should ¨

but I believe in fantasy

the future is understood

I don't believe in history

I don't believe in truth

I don't believe there's destiny

but someone to accuse

I believe

..............................................

I wish I was a stanger who wanders down the sky
I wish I was a starship in silence flying by
I wish I was a princess with armies at her hand
I wish I was a ruler who'd make them understand

Come to me (Back to me)

I wish I was a hunter in search of different food
I wish I was the animal which fits into that mood
I wish i was a person with unlimited breath
I wish I was a heartbeat that never comes to rest

Back, back, back to me
Come to me
Back to me

Mě to baví...!!!

2009-01-22T12:50:00.000-08:00

Dlouhý den. Mám otevřené okno. Jde sem lehounce mrazivý vzduch. Na hradě jsem už asi jenom já a pan prezident. Píšu smlouvy, připravuji dílny, plánuji rozvoj našeho oddělení a stále se valí nové věci... Mám pocit, že čím je tu člověk déle, tím více práce se objevuje... Nemůžu poslední dny spát. Nevím, čím to je. Spím tak čtyři hodiny a pak se excitovaná probudím a přemlouvám sebe samu ke spánku. Nakonec to vzdám a jdu něco dělat... Teď už to tu ale balím...

domů...

Simly... Jesenik...

2009-01-20T23:53:00.000-08:00

Poslední PF do roku 2009

2009-01-09T01:05:00.000-08:00

Feel free ...

2009-01-08T00:01:00.000-08:00

Poslouchám Alanis... and It feels so good... :-)

http://www.youtube.com/watch?v=mxOGq9TBWBA

I, recommend getting your heart trampled on to anyone,
I, recommend walking around naked in your living room,
Swallow it down (what a jagged little pill)
It feels so good (swimming in your stomach)
Wait until the dust settles

You live you learn, you love you learn
You cry you learn, you lose you learn
You bleed you learn, you scream you learn

I, recommend biting off more than you can chew to anyone
I certainly do
I, recommend sticking your foot in your mouth at any time
Feel free
Throw it down (the caution blocks you from the wind)
Hold it up (to the rays)
You wait and see when the smoke clears

Wear it out (the way a three-year-old would do)
Melt it down (you're gonna have to eventually, anyway)
The fire trucks are coming up around the bend

You grieve you learn, you choke you learn
You laugh you learn, you choose you learn
You pray you learn, you ask you learn
You live you learn

Fragmenty...

2009-01-04T08:39:00.000-08:00

Cesta přes Vysočinu. Přespávám u LuKo a jeho rodiny. Povídáme o knížkách, které v minulém roce vydali, co se chystá dále a co bych mohla ilustrovat :-) Ho možná napíše knížku pro děti o tom, jak funguje mozek, myšlení a meditace. Tu bych chtěla ilustrovat moc. Mám nápad, jak by se daly obrázky postupně rozvíjet.

Dny byly mrazivé a zářivé. Zmrzla mi všechna voda ze studánky. Hospody byly zavřené, až jsem nakonec objevila pozdě večer jednu a nad mým stolem visela hlava tohoto podivně se tvářícího zvířete:

Po cestě ze Zelené hory do Žďáru vyšel srpeček měsíce a hvězdy, které byly prostě obrovské :-)

......
Cesta vedla přes B. za Lu. Stavuji se v mém prvním shopping centru, ke kterému jsem si vytvořila "osobní vztah", vyměňuji "živou vodu" (ráno ve studánce nabranou) za Malizumo a jdeme na čaj s rumem :-)

Pak do MBud s tím, že představím a probereme společně, jak založit občanské sdružení. Usínám u krbu a poslouchám, jak praská dřevo. V noci přichází Bratr, hřeje mi záda a hned po ránu mi chce rovnou do srdce píchat jehlu. Tak se bráním... :-)

Vaita také pronáší památnou větu: "Chtěla jsem se rozplynout a nebýt, ale pak jsem zjistila, že je to příliš snadné. Tak se teď učím být" :-) My ostatní přicházíme s pojmem "uznalý smích". MBud opouštím spolu s Da. Ve Znojmě popíjíme dobré víno a kupujeme horkou pizzu s sebou do autobusu. Dolaďujeme naše představy ohledně OS - BS a hodnotíme spolupracovníky :-) Usínám mu na klíně. Noc byla příliš krátká.

...
S Lu se ohlížíme za minulým rokem... Ten Nový začal klidně... jen na obloze pozorujeme odrazy světel. Je mi dobře...
Druhý den se potkávám s Le a Mi a znovu mluvíme o OS - BS. Začíná to získávat pevnější obrysy. Jádro týmu je snad už ustaveno. Čekají nás výpravy do fungujících center a za JaSvob, který má stejnou vizi a navíc pozemek.

......

Opouštím B. a znovu se vracím. Čas a prostor přestávají dávat smysl. Mé počínání též. Venku sněží ... Žiji... :-) Jen chvílemi se proměňuji ve fragmenty obrazů a slov.

H. D. Thoreau - Walden čili život v lesích

2008-12-27T04:37:00.000-08:00

Našla jsem v Hnízdě vzkaz: "V tom poměru, v jakém zjednodušíš svůj život, zákony všehomíra ukáží se méně složitými, a samota nebude samotou, ani chudoba chudobou, ani slabost slabostí." (22.12. 2008, když jsem jela za váma, Elsa)

Odkud přichází síla...

2008-12-27T01:11:00.000-08:00

Přemýšlím, jak je to se samotou. Odkládám všemožná setkání, abych měla čas jen na sebe a nechala vyplout to, co je někde hlouběji. Včera před usnutím mě něco napadlo. Už týden mi jde hlavou, jak podstatné je nechodit pod cenu. Také mi došlo, že pro mě není těžké to, že momentálně jsem "sama". To je moje volba a je mnoho lidí, s kterými lze být. To, co nazývám samotou, je pro mě přijetí toho, že je prostě možné, že člověk bude už vždycky sám. Je otázkou, zda bude nebo nebude, ale získat ten klid i při té představě, že bude sám, to je to, oč tu běží. Nebát se. Ne to jen někam schovat. Ale opravdu to přijmout. Cítím, že z toho jde obrovská síla. Asi to není žádný objev. Ale pro mě je na tom objevné, že začínám tímto směrem uvažovat a jít. Souvisí to tak úzce s tím být "sám sebou". Vždycky jsem měla pocit, že je mnohem těžší naučit se být s někým. Všechno vyladit, přijmout, pochopit, nechat se druhým prostoupit. Zdá, že tohle už umím, tak je na čase vrátit se na počátek :-) Co vy a paní Samota? Bojíte se jí? Umíte to s ní? Umíte to s druhými?

Políbení

2008-12-26T05:07:00.001-08:00

Sestra odlétá za 6 minut do Irska. Určitě už sedí v letadle. Velkého slona na klíně. Teˇˇd se dívá z okýnka...

Rodiče jsou doma zase sami. Já sama v Hnízdě. Je to záhadou, ale mám v sobě sváteční pocit. Pocit, že se dá začít znovu. Ano, jde to vždycky, ale v tomto čase to cítím nějak obzvlášˇˇt silně. Asi konečně začínám chápat smysl Vánoc. Prostě on to na sebe vzal. A já nemusím řešit minulost. Jdu dál, nechci mu nakládat víc. Lze jít lehce, lehoučce... Minulé Vánoce jsem prožívala velké ztráty a toužila po blízkosti. A o rok později zdánlivě na stejném místě, ale uvnitř je hodně věcí jinak. Klid... Vzpomněla jsem si na slova, co mi jednou napsal Zed... "Klid se s touhou střídá... Tvůj život začíná". Yes... :-)

Letadlo se rozjíždí po ranveji...

Vánoční setkávání s rodinou a přáteli. Viděla jsem malou Natalí a Viki... a zase se učila. Viki přišla a řekla: "Mami, Hitler, to byl zpěvák?"

A ještě jeden mini rozhovor odjinud. ˇˇSestiletá dcera od jedné známé přišla za mámou a říká: "Mami a jakej má život smysl?" A maminka říkala: "No, Aničko, to se možná dozvíme až po smrti" A Anička si povzdychla a konstatovala: "Chmm, chmm, takže celej život v napětí." :-)

Letadlo se zvedá... Lu mává Praze. Určitě ještě pár slz padá do klína na slona. A já u nás v Hnízdě zapaluji svíčku, světýlko, plamínek, teplo.

Políbení vám všem moji milí. Aˇˇt je Vám dobře a pokud není, tak aˇˇt vám to je k dobru :-)

Vaše Liška :-)

Předvánoční čas s Daliborem

2008-12-23T03:16:00.001-08:00

Mám výhled na Černou věž (ta na obrázku nejvyšší). Každou chvíli mi pohled sklouzne tím směrem. Kousek dál je Daliborka. Dalibor tam seděl celé dny... a snad hrával na housle... Je to dávná historie. Je to už víc jak pět set let, co tam seděl a čekal, co bude. Pak ho sebrali a dole pod zámeckými schody mu usekli hlavu. A já tudy chodívám skoro každý den. Místa nasáklá myšlenkami, strachy, jen tak bezcílného toulání, příběhy... Tak myslím na Dalibora a na sebe. Jak tu sedím a zda by mohly být naše myšlenky v něčem podobné. Jestli by mi rozuměl a já jemu. Mám chuť za ním zajít, ale asi mě tam nepustí. Tak napínám uši, třeba ty housle uslyším. Tady v klášteře bývají slyšet různé věci. Zvlášť večer, když všichni odejdou a všude se zhasne. Chodím mezi zešeřelými obrazy a sochami a někdy zajdu do potemnělé kaple, kde se rýsují jen stíny. Jdu za maličkou sestrou Mladou, co jí stráží čtyři velikáni. Chodím se tam ráda bát... trošku. A dýchat minulost v přítomnosti.

Teď na všechny věže i ke mě svítí slunko!

Poslouchám PaMilcovou...

Usínání v objetí

2008-12-23T01:15:00.000-08:00

Před usnutím jsem otevřela okno a vzduch voněl tak příjemně. Nechala jsem ho otevřené celou noc. Odneslo mě to do letní noci. Ležela jsem jen ve spacáku na břehu jedné řeky, nade mnou hvězdy, vlhký chladivý svěží vzduch a tělo přisáté k Zemi a dýchající v jejím pomalém rytmu. Bylo opravdu léto léto léto a dalo se jen tak někam jít... kdekoliv se zastavit, kdekoliv usnout...

hlad

2008-12-22T03:19:00.000-08:00

Byla jsem na Encounteru a ptala se našeho "falicitátora" :-) , jak je to se zamilovaností. Jestli je to tak, že si toho druhého postaví člověk výš a pak až se odmiluje, tak čumí, co to vlastně bylo. A zkouší teprve potom vztah, opravdu rovný. A LuDo říkal, že si myslí, že zamilovanost je spíš hlad. Hlad po něčem, co nemá člověk naplněné a uspokojené a že až se člověk nasytí, tak teprve zjistí, zda opravdu opravdu miluje. Jde milovat bez počáteční zamilovanosti, bez počátečního hladu? LuDo tvrdí, že ano. Vypadá moudře a zkušeně... no uvidíme :-)

Kdo zpívá nemá kdy se bát

2008-12-15T12:06:00.000-08:00

Byla jsem na výletě. Šla jsem krajinou, zbytky sněhu, ...čvachtavého, trochu bláta, volné srdce, volné ruce... Jenom jsem se dívala, pozorovala a po dlouhé době zase fotila na kinofilm, takže tu nic neuvidíte... Neuvidíte ten podivný strom s jednou větví vymrštěnou do strany a vzhůru k nebi ani řetězy zaryté do kůry stromu a posunuté o kus výš, kde se asi znovu zaryjí a nakreslí pravidelný vzor. Neuvidíte ani tu černou asfaltovou boudu porůstající zářivě zeleným mechem, neuvidíte rozbité okno do hospody, kde se na druhé straně vlévala dovnitř (na přeskládané a zpřeházené židle) pivově zlatá barva skrz barevné sklo okna odnaproti.

Neuvidíte, ale uslyšíte... třeba o tom, jak jsme s IM "fotili" jen na fotopapír obraz skrz klíčovou dírku ...a taky portrét. A pekli bramboráky a pili víno a já si prohlížela katalogy čínského fotografa, co fotil čínské blázince, tibeťany a katolíky. A hřála se při tom u kamen, zírala jak pravěký lovec do ohně a neměla myšlenky na nic takzvaně "důležitého".

Krajina, krajina, nebe, nebe... vůně, vůně, vůně dřeva.

IM mluvil o tom, že podepsal jako Faust úmluvu s ďáblem, ale že si myslí, že v konečném součtu to bude dobré. A já si říkám, ale! Ale vždyť není žádný konečný součet! A on říká, ale! Ale z čeho chceš žít? No jo, takže člověk prodává za prachy svůj čas... Peníze už nejsou kryté zlatem, ale časem! Jo, všichni to známe, tohle všichni víme...

Ještě pár slov na závěr. V poslední 7generaci se na poslední straně píše o "Pomalém životě". O ten usilují různě provázané skupiny, které se snaží o zpomalení života měst, obchodu, školství, turistiky, stravování nebo mezilidských vztahů.

Tak a teď si milý/á čtenáři/ko přečti předchozí větu ještě jednou s důrazem na význam každého slova.

Jedeme dál? Takže podle Davida Orra by proto 21. století mělo být érou předběžně opatrných pomalých znalostí, nabízejících know-why namísto tradičního know-how.

...A tento pouliční obraz jsem potkala dnes podvečer cestou na arte... Chodím tamtudy už měsíc, ale teprv dnes jsem ho objevila. Píše se tam:

Moc toho zbývá
nebo málo
co by se za dva lidi bálo?
když slavík zpívá
nemá kdy se bát

"Má bytost má stín dotýkající se stropu chrámu končícího v nebi."

2008-12-13T12:54:00.000-08:00

Našla jsem kousek ušmudlaného papírku někde na dně mošny, kterou jsem nosila v létě...

A vzpomněla jsem si, že jsem to zažila jednu noc v Rose Coeli...

Heslo týdne

2008-12-10T15:01:00.000-08:00

Dlouhý dlouhý den. Plný úvah o Vietnamu, páteční vernisáži, konferenci a letním kurzu, co plánujeme ve spolupráci s prázdninovkou. Už jsem asi uprojektovaná...
Ale večer přišla děcka z Vietnamu a uvařila neuvěřitelně chutné jarní závitky i ve vege formě. Zapomínám chvílema už i jíst...

Tělo ještě bolí od toho, jak jsem mu v pondělí na Dialogickém jednání podrazila nohy, ale snad už to zítra bude lepší. Zároveˇˇn mě ta bolest trochu euforizuje... neb mě stahuje k zemi a nedovolí mi myslet na blbosti. "Řešíte něco? Dejte si pořádnou ránu, bude Vám líp!" ...Slogan tety Ay na tento týden. :)

A navíc můj laptop zlobí a píše divně některé háčky...

Co bys chtěl(a)?

2008-12-06T16:13:00.000-08:00

"Co bys chtěl(a) zažít, udělat před tím než umřeš?"
...díváme se s Da na Fight club. On se dívá potřetí, já poprvé. Film se mi moc líbil. Dotklo se to některých otázek, které aktuálně řeším. Např. toho, zda dělám opravdu to, co chci...
Co je to být ženou... jak si představuji muže... a tak.

Ještě vstřebávám otázky svobody - zodpovědnosti. Opouštět jeden svět, jedny hranice, znamená tvořit jiný svět a jiné hranice. S tím, že si člověk nemůže být jistý, zda uvidí dost daleko a zda alespoň může tušit všemožné důsledky. Ale jinak byl pro mě film hlavně o odvaze. Nebýt motivovaná strachem, ale sílou... a taky láskou :-)

Asi bych měla jít spát, když už je tak pozdě... ale nechce se mi. HLAVA... zítra jí zkusím na větší část dne vypnout... kreslit, plavat, běhat...

Ženy, které běhaly s vlky

2008-12-06T04:18:00.000-08:00

Začala jsem pročítat knihu "Ženy, které běhaly s vlky". Moc se mi některé mýty líbí. Je to jedna z těch knih, ke které jsem si dlouho hledala cestu. Vím o ní už několik let, ale vůbec mě nelákala a nebavila... a najednou... !

Líbí se mi třeba příběh o rybářovi, ...o tom, jak na moři ulovil ženu - nejprve kostru, která ležela u dna. Strašně se vyděsil a snažil se před ní utéct. Ale ona byla namotaná do jeho sítí a tak ho "pronásledovala" až domů. Večer se na ní ale zadíval a pocítil něhu, vymotal jí tedy ze sítí, nechal jí odpočívat a sám usnul. Ona se v noci probudila, půjčila si jeho srdce a pomocí něj získala zase maso - tělo. Ten příběh má být o strachu z proměn vztahu. A autorka tu mluví o tom, že do vztahu je nutné pustit třetí bytost "Smrt - ženu - kostru".

"Ve vztahu má roli věštkyně, která ví, kdy nastává v cyklech čas začátků a konců. Jako taková je nejnespoutanějším aspektem vztahu, kterého se muži nejvíce obávají... a někdy i ženy, protože pokud člověk přestane věřit v nutnost přeměny, bojí se také přirozených cyklů růstu a úbytku."

A jak se kniha líbila vám?

Když osobnosti odcházejí...

2008-12-05T13:17:00.000-08:00

Večírek byl plný čertů, mikulášů, her a dárků...

Le dostala např. pěkné téplé luxusní ponožky zabalené a opatřené touto popiskou:

... nebo dárky podobného charakteru, což je asi vtip, který pochopí jen ti, co byli poslední dobou ve veletržáku nebo jsou milovníci Duchampa či MKn :-)

...nebo ne?

2008-12-05T08:56:00.000-08:00

Právě jsem si stáhla všechnu práci na flešku a rozhodla se, že půjdu domů a potom na večírek za Le, která opouští Knížepána a celé jeho panství a tedy i nás.

A také jsem se rozhodla, že si dám jeden den smutku, kdy se nebudu muset tvářit jako hrdina. Jakože se schovám... Usoudila jsem, že bych na to mohla mít právo :-) Mohla bych být něco na způsob "Šíleně smutné princezny" a čekat na prince. Ale ona ve skutečnosti vůbec smutná nebyla... sakra, a on se vlastně potom naštval, že ho tahala za nos. No jo, emoce, to je vždycky komplikované. Cha, právě přišel můj princ Bohouš a snaží se mě líbat. To dřív nedělal (?!). Je to zvíře! A líná mi do klína...
To zní jako dobrý verš... "A líná mi do klína" :-)

Líná mi do klína
líže mi ruce
vrní mi na břiše
tiše tiše
přede přede
mnou se protahuje
drápiska zatahuje
a citově mě vydírá
svým pohledem
a konečkem ocasu
co saje
sosaje
po očku na mě mrká
že jsem pěkná mrcha
že ho málo hladím
tak končím s psaním
ať mu to vynahradím...

Poslouchám polské piosenky a dělá mi to dobře
...tak nevím, jak to s tím smutkem dopadne :-)

Hmmm...

2008-12-05T08:00:00.000-08:00

Tak tohle je opravdu zkouška...
Nečekat na nic.
Žít plně, bděle přítomnost.
Nečekat nic víc,
ale být otevřená k tomu co může přijít.
Ale ne jenom teoreticky...
Skutečně, opravdu... Cha... proč ty nejjednodušší teorie jsou v praxi kurva tak těžký?
Zvlášť když to má člověk v hlavě už tak pěkně srovnané?
Chmmm :-)
Opravdu každou přítomnou vteřinu brát
jako to nejlepší, co teď mohu udělat, cítit, vnímat.

Připadám si jako sportovec
co se musí namotivovat na olympiádu
ale celou dobu tréninku musí věřit tomu
že i když nevyhraje
tak to, co dělá, má smysl.

Teda, to jsou úvahy ...by mě nenapadlo, že bych se takhle mohla někdy cítit...
Ještě, že mám v kapse deník od MPally, Garfielda a Cílkovo Dýchání s ptáky.
Střídám je :-)

Garfield mi dost připomíná našeho Bohouše a to jak šikanuje Odieho není zcela nepodobné jeho vztahu k Indigovi. Chtěla jsem teď něco zacitovat od MarianaP., ale zjistila jsem, že jsem knihu zapoměla asi v buse. Bože, to jsou ztráty! Snad dotyčného nálezce kniha pobaví alespoň tak jako mě. Sakra... to je mi líto :-(

Tak ještě písničku, s kterou jsem se probudila jedno ráno v Brně a hrála mi pak celý den v hlavě a nechtěla ven...
http://www.youtube.com/watch?v=2vIIih6P_jc&feature=related

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

...

Poslední dobou se každé ráno budím s nějakou písničkou v hlavě... za to sny si moc nepamatuji. Zdá se mi, že ty písničky jsou takový pozvolný přechod ze snu do reality...

yes

2008-12-02T10:45:00.000-08:00

všichni už odešli
ležím na zádech
voda mě nadnáší
hladina je klidná
slyším svůj vlastní dech
a tlumené zvuky kolem
nádech výdech
sem tam sem tam
příjemně unavené tělo
nechávám propadat
příjemně
slastně
chladivé
vodě
a tichu

Mně netřeba...

2008-11-30T12:33:00.000-08:00

Chtěla jsem být indiánem

myslela jsem si, že indiáni

jsou všichni cikáni

a máma mě okřikovala

když jsem na ně volala na pozdrav

hledala jsem svůj kmen

už jako dítě a myslela jsem si

že je na dosah

Teď se rozhlížím

a prohlížím si hmotu těl a prostory duší

jejichž jsem chtě nechtě součástí

všichni se v kruzích milujeme se všemi

vzrušení se předává jak Černý Petr

a všichni ho chtějí a zároveň se bojí

že právě jim zůstane v ruce

na další světelné roky

Ta hudba mě nese pryč

ze země ze mě ze mě

myslím, že mezi hvězdami není prázdno

myslím, že je to prostor zcela beze zbytku naplněný doteky

na které není ve vrstvičce zemské přitažlivosti

dost místa

jsou tak lehké

že je nelze udržet

prochází skrz dlaně a tělo pryč

Dívám se Za

a pozoruji

že na stole mám

láhev vína z francouzské vinice

kde jsme se na podzim dívali do oparu vzduchu

starou knížku pro děti plnou obrázků a říkanek

v hrnku zapíchnuté dlouhé peří

čínské kuličky s obrázkem draka a názvem „Zrcadlení hvězdného nebe“

černobílé fotky Igora Malijevkého

barvy na sklo které proměňuji v hejna rybiček

obal od Lysbethovy tantry

dvd od BBC na kterém jsou prý „Jiné světy“

na které se asi nikdy nepodívám

protože tenhle svět je tak „jiný“

že žádné sci-fi ani pohledy jinam

mně netřeba :-)

A jak u vás moji milí???

Sněhuláci

2008-11-27T05:19:00.000-08:00

Z nebe padá zlatý déšť
Neboj holka nezmokneš
Svět je labyrint
Bludiště z křivých zrcadel

Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak

Z nebe padá zlatý déšť vidíš kouzlo, nezmokneš
Svět je lunapark, plný lákadel
Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Svět je veliký, točí se
Zabloudíš, ztratíš se
Svět je veliký, houpe se

Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Najdem se...
..............................................

Z nebe padá bílý sníh
z nebe padají velké bílé koule
měkké koule sněhu
něhu něhu
z nebe padá smích
staví se na hlavu
a z hlav já stavím sněhuláky
smíchuláky
tři hlavy v patrech nad sebou
a dvě se tváří jako tělo
tělo a hlava popletly se
jak moc chtělo...
Svět je veliký
a já jsem malá malá holka
mám červené prsty a rty
když mrzne
ne ne ne...
A čekám čekám na zázrak
Asi...

Klapka: Gri gri podruhé

2008-11-25T03:35:00.000-08:00

Čekám na vietnamské děti. Budeme zkoumat naše identity a možné budoucnosti skrz digitální fotku a audio... Oproti svým českým vrstevníkům jsou mnohem klidnější a jemnější... Aáááá, už jsou tu i s Hanele... tak později.

Včera jsem byla na Dialogickém jednání a napsala jsem si tam pár postřehů k tomu, jak začít rozhovor s vnitřním partnerem. Třeba, že má člověk zpomalit. Víc čekat... čekat a těšit se na to, jak to bude, jak to může být. Nemluvit o tom, co vím, že bude... Popisovat své tělo jako proces a tyto procesy nehodnotit. Nehodnotit žádným způsobem. A zkoušet si to pojmenovat jinak, dát jim možnost růst v něco nečekaného, hrát si s tím a vnímat neklid jako zdroj. Přijmout přítomný stav jako to, co mi stačí. Nečekat na nic lepšího. Dialog vyplyne sám. To co brzdí, je nesoustředěnost a uzavřenost v hlavě... když jsem v hlavě, jsem bez těla a nevím nic o tom, co se doopravdy děje. A nejde si dávat úkoly. Stačí se dívat. Podstatné je dát tomu čas a VÝRAZ. A dobré je si všimnout, že vlastně nechceme to, k čemu se navádíme. Taky, že je podstatné naučit unést trapnost, neb je to cesta k moudrosti :-)

Je toho tolik, co bych chtěla napsat. Je toho tolik, co bych chtěla říct. Co z toho je opravdu to podstatné? Asi jen to, co udělám zítra. Teď jdu spát. Večer byl báječný... "sváteční" večeře u MoHozena.

Feel free free dom om ooommm :-)
Love...

To je dobře, že sněží... :-)

Podzimni vypravy ven i do sebe

2008-11-10T11:08:00.000-08:00

Sedivak konecne poslal obrazky z vypravy na Snezku, kde uz byl snih, ukrutny vitr a treskuty mraz. Ale nahore maji prima horkou medovinu a domy obrostle ledem :-)

V patek vecer, celou noc a pul soboty zkousime projit brnenskou Tmou. I prestoze jsme v tymu jeden umelec - kreativec (umelkyne :-) a dva matfyzaci probojujeme se jen k pate sifre z sestnacti. Koncime v sobotu ve dve odpoledne. V prubehu noci a dne mam nekolik usinacich krizi, ale usnu asi jen na deset minut na ulici Anenska a pak jedu dal... Prumerne lustime jednu sifru tak ctyri hodiny. Nekterou i sest a neuspesne. Cas ale plyne uplne jinym zpusobem... Je to zahada... Je to fajn zkusit si pul noci prochodit, dalsi kus stravit v nonstopu a pritom na max zkouset vyzdimat svuj mozek.

http://www.tmou.cz/archiv/index.php?what=hymna

Taky jsem poznala Brno z uplne jinych uhlu a vsimla si veci, ktere normalne nevnimam. Ted napriklad vim, jak je to s morovym sloupem na svobodaku :-) a na kerem kostele je provokativne vystrceny zadek... a vubec bavilo me sledovat male skupinky, jak zaplnuji vsemozne podchody, strisky a pristresky a jak od nich problikava jen lehoucce modre svetlo celovek.

Nedele je dospavaci... Taky toulka skrz Stromovkovu. Sedime na strome a cteme Hrabete... Vzduch mrazi i hreje. Tak to mam nejradsi... Chvilema pozoruju deti. Jak si hrajou a prolejzaji prolejzadla... a premyslim o tom, jak moc je to (ne)bezpecne.

A vecer povidame s DARuRou... o tom, jak a koho a proc ucit... Jsme z toho cely upremysleni. Rozhovory s nim jsou ale uzasne :-)

Je naše víra plyšová aneb pojďte se mazlit :-)

2008-11-06T08:23:00.000-08:00

Multi-kulti den v La Fabrice, kde s Howiem, Andrej, Carlie a Ondrasem děláme interaktivní divadelní představení. Skupiny rotují postupně po čtyřech "scénách" a na každé je čeká jiné "divadlo", jiná akce. U mě to bylo o současné filosoficko náboženské nabídce, kde si každý může z kdejaké kultury a náboženství vzít to, co ho zrovna zajímá. Chceme to tak, chceme to jinak? Co nám to dává, co nám to bere... tak třeba o tom jsme se bavili zanořeni do plyše koránu či plyšově kyprého Buddhy... Účastníkům bylo 16 - 20 let a myslím, že si to užívali. Někteří se zanořovali a diskutovali vášnivě, jiní si drželi intelektuální odstup. Ale měla jsem pocit, že tak nebo onak to s nima hýbalo.

Ondras v roli čerto-anděla a DJe:

Více o režisérovi Howiem a jeho projektech zde... (Mimo jiné How. vede Vyskočilovo Dialogické jednání na DAMU v angličtině - účast zdarma).

http://www.damu.cz/katedry-a-kabinety/katedra-autorske-tvorby-a-pedagogiky/archiv/projekt-doma-at-home/

Core

2008-11-04T00:45:00.000-08:00

Ten klip... trochu mi připomíná semináře na DAMU u Vyskočila, kam jsem začala chodit na dialogické jednání. Je to síla. Doporučuji (myslím toho Vyskočila) :-)

http://www.youtube.com/watch?v=_8ZPV4RzG4M&feature=related

I am leaving this harbour
Giving urban a farewell
Its habitants seem to keen on God
I cannot stomach their rights and wrongs
I have lost my origin
And I don't want to find it again
Whether sailing into nature's laws
And be held by ocean's paws
Wanderlust! relentlessly craving
Wanderlust! peel off the layers
Until we get to the core
Did I imagine it would be like this?
Was it something like this I wished for?
Or will I want more?
Lust for comfort
Suffocates the soul
Relentless restlessness
Liberates me (sets me free)
I feel at home
Whenever the unknown surrounds me
I receive its embrace
Aboard my floating house
Wanderlust! relentlessly craving
Wanderlust! peel off the layers
Until we get to the core
Did I imagine it would be like this?
Was it something like this I wished for?
Or will I want more?
Wanderlust! from island to island
Wanderlust! united in movement
Wonderful! I'm joined with youWanderlust!
Can you spot a pattern?

relentlessly restless

Shakti

2008-10-30T06:08:00.000-07:00

Za zády mám Víta svatého

ráno se probouzím vedle

indigového milence

a snídám čerstvě upečený chleba plný ořechů

pozoruji lotos

jak se otvírá a zavírá

v mé dlani

podzim padá k zemi...

2008-10-24T01:35:00.000-07:00

...ale já ne :-)

Protože hudba ... a noční hovory* brouzdání se Brnem až do hluboké noci... * kupování si v nonstop pekárně ve dvě ráno čerstvé housky* lezení do koruny stromu* lehání si a přisávání se k větvi široké jako kmen* pozorování, jak podzim padá k zemi* pusinkování se a nechávání se očichávat Yantou* usínání v jedné posteli a ráno na chviličku stulení...* a často pocit, že vzadu na šíji mi dýchají dva andělé* jemně to mrazí a nutí mě to se narovnat, když zapomenu...*

Blízké sousedství...

2008-10-21T08:29:00.000-07:00

Milé a milí,

tak už je to tady. Začíná se rýsovat něco, co by v budoucnu chtělo vykrystalizovat v tzv. Bé esko (BS - neboli Blízké Sousedství). Tedy ne žití na jedné hromadě v kokokomunitě, ale v soukromí a přesto blízko, kde si každý bude moci sám nastavovat míru a potřebu setkávání s druhými. Co nás pojí je chuť žít v krajině, pomáhat jejímu i svému rozvoji a víra, že společně to jde rychleji a radostněji než izolovaně a na vlastní pěst.

Tady na tom blogu se budou inzerovat akce s BS související a víkendy, kdy budeme společně objíždět různá místa pro inspiraci a možná i budoucí zapuštění kořenů. Také se pokusíme zformovat v občanské sdružení a tak tu postupně najdete informace o tom, kdo jsme a jaké jsou naše cíle v podrobnějším provedení. Ne všechny texty schvalují všichni potenciální členové BSka, takže je berte vážně, ale s odstupem a vždy pátrejte, kdo je tou osobou, která to tam píchla :-)

Mějte s námi trpělivost a pište :-)

http://sousedstvi.blogspot.com/

A tady teď bydlí TerkaT s mužem a Ondráškem... Je to pohled z kopce, na kterém jsme o víkendu pouštěli v hojném poštu draky :-)

Světe...!!!

2008-10-17T02:04:00.000-07:00

Poslouchám Jakuba s Aničkou. Za okny kláštera je slunce v podzimu. Jakub zpívá text inspirovaný nápisem, který objevil kdesi na ulici (?). "Já vím, že mě chceš, ale já tě moc chci!" ... nejde se tomu neusmívat... Vůbec, od včerejšího rána se musím usmívat. Cítím se trochu pobaveně. Světe, ty šašku počmáranej...!

Quelqu'un m'a dit

2008-10-15T05:02:00.001-07:00

http://www.youtube.com/watch?v=fMUedRUJ_HA

Anarchistický klub u Diefenbachie

2008-10-15T00:49:00.000-07:00

Nedá se nic dělat. Jediná možnost je zkusit se zresetovat. Je u nás na návštěvě E. a Maryš. Klopíme do sebe becherovku (chutnala mi poprvé v životě!), pak do OKA, protože anarchisté svou hospodu zrušili, tam testujeme vodku. Končíme někdy v noci v Horno porno u whisky (?) Na chvíli se k nám přidává i Bo. Klopí oči a pije mátový čaj. E. odchází, Bo doprovázíme domů, a já se ocitám ani nevím jak na cestě na "pražský venkov". Hej... Maryša pouští hudbu, povídáme a s Hanele sníme o tom vytvořit podle Maryšovi květiny, co má v pokoji, anarchistický klub. Bude vymalovaný tou lesklou bledou zelenkavou barvou, co bývala v nemocnicích, stoly budou z umakartu a všude budou diefenbachie a tchýní jazyky. Proplouváme nocí, usínám okamžitě.
Ráno je na stole snídaně. Člověk si připadá jak u babičky, jen místo kávy by v tom hrnku mělo být kakao :-) Za oknem mlha, Maryša krmí slepice a králíky a já se bojím toho se sebrat a jít do systému. Maryša říká, že mi chybí "gri-gri" (síla) a že bych potřebovala vlčí zub. A já na to, že aspoň tři. A za chvíli mám jeden obří "vlčí" zub na krku. Uuuaaaaaaaaaaaííííííííííííííííííííííííí, Akééloooooooooooooooooooooooooooooooooo!!!

voda...

2008-10-11T05:20:00.000-07:00

Vnímat

2008-10-10T01:17:00.000-07:00

A naučit se vnímat ten "Strom" a to, že ho lze zacítit vždy... to mě naučila Kea :-)

www.nestorkea.blogspot.com

Ona

2008-10-09T13:56:00.000-07:00

Někdy mě překvapí, jak se některá rozhodnutí objeví. Jakoby z ničeho nic. Všechno je průhledně jasný.
Vynořila se hluboká pevná síla. Pozorovala jsem ubíhající světla a dívala se do tmy za nima. Klid. Jsem "on the road"...

Zvláštní, mám pocit, že mi teď v břiše roste strom a větve se postupně propínají vzhůru, do hlavy, do rukou, dolů se zanořují kořeny, prochází nohama, prsty a noří se do země, hluboko, hluboko...

Je podzim... na chvíli se přes zimu zachumlám a na jaře rozkvetu :-)

Tygřice klidně sedí po boku a hledí do dálky. Ona už to ví.

I'm hopeful baby :-)

2008-10-07T07:51:00.000-07:00

http://www.youtube.com/watch?v=nLXULfN77TQ&feature=related

I'm broke but I'm happy
I'm poor but I'm kind
I'm short but I'm healthy, yeah
I'm high but I'm grounded
I'm sane but I'm overwhelmed
I'm lost but I'm hopeful baby

What it all comes down to
Is that everything's gonna be fine fine fine
I've got one hand in my pocket
And the other one is giving a high five
I feel drunk but I'm sober
I'm young and I'm underpaid
I'm tired but I'm working, yeah
I care but I'm worthless
I'm here but I'm really gone
I'm wrong and I'm sorry baby

What it all comes down to
Is that everything's gonna be quite alright
I've got one hand in my pocket
And the other one is flicking a cigarette
What it all comes down to Is that
I haven't got it all figured out just yet
I've got one hand in my pocket
And the other one is giving the peace sign

I'm free but I'm focused
I'm green but I'm wise
I'm shy but I'm friendly baby
I'm sad but I'm laughing
I'm brave but I'm chicken shit
I'm sick but I'm pretty baby
And what it all boils down to
Is that no one's really got it figured out just yet

I've got one hand in my pocket
And the other one is playing the piano
What it all comes down to my friends
Is that everything's just fine fine fine
I've got one hand in my pocket
And the other one is hailing a taxicab...

opravdu chci

2008-10-06T02:12:00.000-07:00

Jít rovně
...
jí rovně jít rovně
jít rovně
znamená
cestu skrz bažiny
cestu skrz sračky
cestu skrz lidi
cestu skrz naskrz sebe
cestu odvahy
cestu kde sbírám sílu k odvaze
cestu bez síly
cestu bez odvahy
prostě jdu
jdu
jdu
a musím věřit
že prostě nejsem shrbená
že jsem rovná a jdu rovně
v zádech mi křupe
a pod nohama nekonečné prázdno
ale já nepřestávám dělat ten nesmyslný pohyb simulující chůzi
i když jen tak hrabu nohama ve vzduchu
a představuju si jaké to bude až zase půjdu a krajina kolem se bude jemně proměňovat

Bohové, bohyně prosím dejte mi sílu
já chci jít
opravdu chci
rovně
neuhnout před sebou
neuhnout před Tebou
neuhnout
neohnout se.

Bojím se...

2008-09-18T07:31:00.000-07:00

Nosím v sobě lítost nad vlastníma chybama
nosím v sobě tvrdost
říkající ať necítím lítost
ale ať s tím kurva teda něco dělám, ne?

Nosím v sobě zmatek
který přebíjím odhodlaností
a takzvanou rozhodností
nosím v sobě něhu
kterou neumím vyjádřit

Nosím v sobě touhu po něčem čeho se bojím
protože co když to získám?
a bude to jiné než jsem si myslela
a co potom s tím?

Nosím v sobě lidi
na které jsem dávno zapomněla
zapomínám jména těch s kterýma jsem chodila
těch identit jsem měla příliš
a některé už prostě nepoužívám

Nosím v sobě radost z jemně mrazivého vzduchu podzimu
nosím v sobě chlorovanou vodu
protože studánky jsou daleko
nosím v sobě poutníka
který řeší outdoorové vybavení

Nosím v sobě milión dvě stě tisíc vzpomínek a víc
na milované lidi kteří žijí blízko v prostoru a přesto jsou nekonečně vzdálení
nosím v sobě slzy, které už prostě nikdy nevypláču
protože na to není čas
a vhodný okamžik
protože jsem společenská
a směšné je už jenom to o tom psát

Nosím v sobě Tygřici
a ta se cítí v kleci
bojím se jí otevřít
protože ...
co když mi uteče?
Bojím se jí nechat zavřenou
protože...
co když mi v ní umře?

Uuuaaaaaaaaaaaíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

telefonoval mi Martin Heidegger

2008-09-17T04:13:00.000-07:00

Dnes v noci se mi zdál sen, ve kterém mi telefonoval Martin Heidegger. Ano, ten filosof :-)
Říkal, že mi může a chce pomoct s realizací mého snu. Ale, že mu musím přesně vysvětlit, o co jde a s čím mi může pomoci. V tom snu jsme mluvili anglicky... Moc mi to vysvětlování nešlo a zároveň jsem byla úplně vedle z toho, že se o tom dozvěděl, zajímá ho to a chce mě podpořit :-) Co si o tom myslíte? A vůbec, co si myslíte o Heideggrovi?

Pohled do krajiny

2008-09-09T23:53:00.000-07:00

Touláme se Jizerkama, navštěvujeme Jindřichovice, jenom tak se necháváme unášet krajinou, máme pořád hlad :-) a tak jíme, pozorujeme, odpočíváme... tady zrovna na voňavých obřích koláčích slámy... odkud byl úžasný "vzhůrunohama" pohled do krajiny...

Tohle je výloha obchodu, na jehož štítu se ještě dalo rozluštit, že se kdysi jednalo o "Zelenina - maso - uzenina"... ale děti tam prstíkama do prachu vkreslily jiné příběhy...

A takhle průzračně modře jsme se měli v sobotu ráno při probuzení... (foceno ze spacáku :-)

teď je řada na mě

2008-09-03T02:30:00.000-07:00

Bratr se vrátil ze Slovenska
a přivezl příjemné a překvapující teplo
objetí v nekonečnu něhy
všichni prchají za svými láskami
nebo se svými láskami do kopců a hor
někteří až za hranice zemí a racionálních plánů
za sluncem a vzduchem který se ještě zkouší tvářit jako léto
mám pocit že krajina dozrála.
Teď je řada na mě.

Obrázek je od jiného blogera... děkuji mu tímto :-)

Labyrintem města a krajiny a kameny

2008-09-01T23:39:00.000-07:00

Celý týden bloudíme spolu s dětmi Labyrintem města. Zkoumáme místa a tváře lidí, pocity a zvuky a taky život zvířat. Děláme jednoduchou animaci a lepíme, stavíme, grafikujeme, malujeme, tvoříme objekty... V pátek přijíždí i Yanta a moc nám pomůže v závěrečném předvernisážovém frmolu. V sobotu si po celém tom týdnu užíváme dopolední pohody a toho, že není potřeba vstávat. Pak spolu s Ju a Ya vyrážíme na WRiedela a simulujeme program pro děti. A zde jsou naše malby krajin inspirované kresbou polodrahokamů:

Na co...

2008-08-29T10:59:00.000-07:00

Možná ještě někde někdy něco napíšu... za všechno (skoro) může Ju... a pak taky já. Na co slova??? :-)

Vděčnost

2008-08-15T04:11:00.000-07:00

Venku voda obtéká domy
těla stromů těla zvířat těla lidí
možná se budu stydět celý život
není to zvláštní
že všichni v sobě neseme nějakou nejistotu
více či méně zastřenou
přiznanou nepřiznanou
která víc než co jiného formuluje to kým ne-jsme?

všechno kolem mě je tak rychlé
a všechno uvnitř mě tak pomalé
divím se, že ty dva světy a jejich pohraniční stráže
jsou ještě schopné udržet tu křehoučkou hranici
která zabraňuje totální invazi vnějšího světa dovnitř
války jsou kolem a já už nechci být náročná
Přijdu domů a vyměním karty
Nad postelí bude Vděčnost...

A jdu pracovat...
protože ten Bůh či ta Bohyně je možný/á...
protože je možné ho/ji nebo je (?) :-)
spolu-stvořit

2008-08-11T10:52:00.000-07:00

Mám ráda obyčejné večery...

Tancuju :-)

2008-07-23T04:50:00.000-07:00

Tak na tuhle písničku mám chuť už dlouho... a dneska mi na ní přišel odkaz... Tak tak tak tan cu ju you :-)

http://www.youtube.com/watch?v=om2YKvdAbvo&feature=related

The other side of time (is coming!)
Yes, I feel so fine
I feel real in my head
Oh, I feel so fine
We wanna feel so fine!FINE!
The other side of time (how far is good!?)
Oh I feel so fine
I feel heat in my head
My feet are flying
We wanna feel so fine!
Yes, I feel so fine
I feel real in my head
Oh, I feel so fine
We wanna feel so fine!
Yes, I feel so fine
I feel space in my head
Move your body beat
We wanna feel so fine!
We wanna feel so fine!

Poslouchám...

2008-07-22T08:42:00.000-07:00

Uklízím všechno a všude...

Nad postelí mi visí karta ze "Síly zvířat". Je na ní Pelikán symbolizující "Odpuštění" a pod ním je napsáno "Neposuzuj sebe ani druhé". Přišla mi sama "náhodou" pod ruku :-)

Poslouchám sebe a...
Laurie Anderson...

Flying Birds...
Excellent Birds. Watch them fly. There they go. Falling snow.
Excellent snow. Here it comes. Watch it fall. Long words. Excellent words. I can hear them now. This is the picture. I'm sitting by the window. Watching the snow fall. I'm looking out. And I'm moving. Turning in time. Jump up! And I can land on my feet. Look out! This is the picture. This is the picture. This is the picture. This is the picture. Looking out. I'm watching now. But when I see the future, I close my eyes. I can see it now. I see pictures of people rising up. I see pictures of people falling down. I see pictures of people, they're standing on their heads. They're ready! I see pictures of people rising up. I see pictures of people falling down. I see pictures of people, they're standing on their heads. They're ready! They're looking out. Look out! They're watching out. Watch out! They're looking out. Look out! They're watching out. Watching watching out. I see pictures of people. I see pictures of people. They're watching.They're watching out. Watch out. I see pictures of people. They're watching. They're watching out. I see pictures of people. Watching. Watch out. They're watching. I see pictures of people. Watching out. Watch out. Pictures of people. They're watching out.

přímy přenos....

2008-06-17T15:24:00.000-07:00

Hezkýýý, to se naučim tohleto... Co kdybyste dali ještě jedno sako z rukávu... Vy fakt nikdo neznáte Trabandy... Ta tanečnice...ta je taky dobrá... krasojezdkyně.... kulaté tělo, že? Tahle kytara funguje jenom když máš propadlý břicho... nemáš, no.... nemám... no.... (ruské intermezzo...) ...zenfíra ...ještě zazpívej tu francouzskou... jestli jsme nevzbuli Dana .... ne to je Olin... uuuu.... joooo... nejlepší je stejna klopfen .... cože... na nebeský dveře ... ale to spíš jenom proto že se vždycky říkalo, že do nebe je brána ne dveře.... :-) ty máš i podobnej hlas... jak to umíš udělat ...bylo nám šestnáct... nemůžu to udejchat ... máme náskok ... a hvězdy jsou o trochu blíž... já si dělám srandu ... soumrak má lásko ... možná jsme si jen o kousek blíž ...vyjímečně napad sníh ... v kostele zpívaj... ptal jsem se smím ... řekla jsi musíš a to teď hned... občas tě potkám... řeknem si ztěží pár vět... myslím, že Ledek by to líp nezazpíval... a co znamená... kolik vám bylo ... s nostalgií možná... so what do you want... vyborný je, že ten Ringo Star to zpívá falešně... moc hezky falešně... upřímně ...fakt neumí zpívat... i z toho jsem stvořena... tohleto všechno máme v hlavě... dali nám to tam... trošku změna rytmu... bude zas co pít... v jantarový zemi přiletí... kráá krááá... k ránu až si kabát změní... k ránu bílé vrány odletí... dobrý...když harjou dvě kyary...ná možná hraju špatně rytmus... já mám zase potřebu všechno zrychlovat... only words that you understand... my... tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude... počkej Hanele nečti to, to ještě neni hotový... co když vám srdce pukne... a postel měly s nebesy... kdybych ráno nevstal, tak ať se teda neděsí... a cítil divnou bolest v hrudi... jak bych měl ránu sečnou... a mně začala neděle... heůle mobil... devadesátej první začaly mobily ne? ... fotrmulace, že to nešlo do pusy... je to takovej raper... musíš mít naposlouchaný ..... jinak to do pusy nenarvěš...mauzoleum je strašně deprsivní... ajel si tenkrát s Radkem... jel jsem až o půl osmý ... s Monikou... trilobiti... jooo... to mě baví... jedna lachtaní rodina... láško voníš deštěm... já jsem tyhle kódy moc nepoužívala... co budeme dělat??? wild horse... jo... můžu se podívat do počítače na internet...počkej...já jenom uložím svůj zápis... zahraj... nikdo si nemyslí, že je to Bóďa teď ... teda o na je... ale jenom část... po Ledkovi s nemusíš bát zpívat žádny písně...to by mě asi neuklidnilo... v noci se zdají sny... nejkrásnější jsou lítací... třeba na sever, na východ i na jih...jdu spát v konfiguraci s Danem...já jsem jsem s ním nikdy nevyspala...zneklidňoval mě...spal tak, že jsem nemohla spát...přesměroval tě...nikdo nechrápal...preventivně....zítra je neděle...bolestí jednoho je druhého štěstí...brutálně chrápali..Lotova ženo...růžovej stůl.... nevím, z jaké doby....moje fantazie je omezená na stereotypy...hledám tě v Babylóně a ty jsi v Paříži..jdu domů....profesionální to moc není.....onyxový prsten....ne-mám všechno.....tamhle pod stolem......připadám si jak metru... nezadávej pokyny Oline....ty bydlíš u Jana Gilara? bydlíš s velkou halou s květinama?......veverkova.....všechny jsou funkcionalistický...heilige nacht.....himmliše rů....to nejde, aby se to rozpadlo......vidím do budoucnosti... stanu se vyznavačkou hégla....co bude....ani co bude zejtra...co byste chtěli....co bych nechtěl ani za rok.....co bych ne a co třeba jo....to se nesmí říkat....občas bys do toho roku ani nešel..když se nic neděje...to je vod tebe Dane hezký.. sci-fi....bum bác bylo to.......měla jsem čerstvě obhájeno....mohla sis umýt kašnu v Jiřáku......to jsem myslela....prestižní klášter......já jsem se měl taky teďka někdy ženit....neznám tvoje heslo...teďkom někdy... já v září......mám v tom bordel....už to jsou dva roky.....hned to zase klapne... fakt jsem tomu věřila....to je přece jasný... moře naivity.....jak se nic neříká, nemůžeš datlovat......freda jede pryč..jede na kole... magda..... měl nás oddávat.....putování.. z jedný strany ženský a z druhý chlapi... ty máš fantazie....snést se ze stromu....oddat se, oddat nás....konstrukce....chtěla bych s ním bejt....obřad...ano někomu jinýmu... střet zájmů...role...přešlo to......doufám, že někdy jo..... usnu vsedě....máš na výběr....lepila jsem vatový tyčinky do uší....jako brigádu.. tři týdny.....pokrýt aulu....ušila personal jesuse...jídlo z tesca po cestě z promoce.....na prášky...loni v sobotu i v neděli....vyblikanej....grafika...střídat jinejma pracema...

Bez názvu...

2008-06-17T15:11:00.000-07:00

Přímý přenos z Hnízda.... před chvílí bylo 00:00... časy se nám mírně rozešly, Hanele byla o minutu napřed. Zpomaluji... Divoši tu tlumeně hrají "Don't let me down..." Olin spí ve svém vlastním obleku... "A nesmíš oči klopit, že jsem jednou klopýt... Jen pro ten dnešní den stojí za to žít... jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit... "

Na balkoně se vpíjím do noci... Neumím si představit co dál... :-)

Myslím, že zářím... myslím, že miluji... nemyslím... :-)

2008-06-16T13:51:00.000-07:00

Cesta vlakem za mamamušou... z Prahy jedeme s Oro a připravujeme Polsko-litevsko-lotyšskou cestu... Prolejzáme mapy a kujeme plány... Doma chvíli povídáme a pojídáme. Procházím naši zahrádku, kde je spousta zralých malin, jahod, třešní, salátů, kedlubů, hrášku. Mamča mi potom dává na cestu kromě moře jídla (ach ty maminky :-) taky zásoby po domácku šitých papučí. Jedny mají "zlaté" vyšívání a v Hnízdě jsme se je rozhodli věnovat Ja (spolu s hedvábným župánkem) :-)

Cesta zpátky byla magická. Bolela mě z toho celá duše... Obloha byla roztrhaná na cáry a kreslila mi do těla a mysli obrazy... Bránila jsem se tomu pocitu, který mě nutil prostě vystoupit a jít... jít... a praštit sebou do prvního polelánu... a nedalo se to zastavit a bylo to ... mrůůů... uaíííí....

Praha potom byla dávivým kontrastem... Ale zářila jsem :-)

A Hnízdo mě znovu objalo...

A ještě pár obrázků z noci muzejní a klášterní...

Mikro-příběhy posledních dní...

2008-06-12T10:30:00.000-07:00

Z nedělního hudebnění... už jen vzpomínky... jak jak jak je to dávno?

Hrajeme si s videokamerou a povídáme si o síle a slabosti autoportrétu. Danův přístup mě fascinuje a překvapuje... Rozhoduji se potom použít jeho autoportréty na výstavu "Kořeny" :-)

Večeru erotického čtení předcházela Mo komentovaná prohlídka na výstavě Touha vášeň láska, v jejíž expozici se před odchodem fotíme :-)

A třetí zcela nesouvislé foto je z mé dnešní podvečerní akce, kdy sama s vypětím všech sil stavím u nás v obýváku iglů... Pak ho fotím a pro představu dodávám lidské měřítko. Snad bude našim umělcům připravujícím muzejní noc připadat dostatečně prostorné. Prostě větší jsem už nesehnala...

Hmmmm mmmm...

2008-06-09T13:30:00.000-07:00

Večer plný hudby a lidí (Hane, Maryša, Roe, Bo, Dan, Lu, Mi and me). Moc příjemné... Od pátku taky moře rozhovorů. Rozplétáme, rozplétáme... Dobrou noc, bytosti mi blízké...

A nezapomeňte zítra přijít na večer erotické literatury :-)

Vláknina

2008-06-07T02:07:00.000-07:00

Kreslím a maluji, těla rybiček. Nebudou za sklem, ale na skle... přilepené. Poslouchám k tomu rádio, ... to už jsem nedělala celou věčnost. Všichni jsou pryč, jen kočka sedí u mě na okně a indigo za mými zády na koberci. Zvířecí říše. Chlupy z nich jsou všude kolem nás a myslím, že už i v nás. Dnes u snídaně jsem to přejmenovala na "vlákninu"...

Klášter

2008-06-04T13:35:00.000-07:00

Tygr odjel do kláštera. Meditovat. V ten samý čas odcházím do kláštera i já. Pracovat. Přiléhavé. Myslím... Klášter je 2. nejstarší u nás a byl ženský :-) Byl postaven jen o dva roky později než ten první, mužský. Každé ráno se proplétám kolem Svatého Víta, kde to ještě spí. Praha je nádherná v tom raním a večerním světle, kdy jí protínám. Zklidňuju se. Odevzdání přineslo úlevu.

Poslední okamžiky a foto před odchodem do kláštera. Již vyklizená a vyčištěná kancelář ve veletržáku. Vrátíme se někdy? A budeme o to ještě stát? Trochu rezignace a nakonec spousta humoru... Moni otvírá archivní víno, které dostala kdysi od jednoho starého muže, který ji naučil poslouchat operu. Bereme skleničky a "loučíme" se se všemi normálními lidmi na chodbě a taky s oblíbeným sekuriťákem a Aiťákem. A já nám pouštím k balení všech těch knih a krámů černošské songy... Třeba tento:

http://www.youtube.com/watch?v=tBgw8AANKJk&feature=related

Každej si hledá svý...

2008-06-03T10:25:00.000-07:00

http://www.youtube.com/watch?v=zf9taSkJg_U

Zapoměla jsem...

2008-06-03T07:56:00.000-07:00

Napsala jsem to před léty a dnes se mi to vrátilo v jednom psaní... Zapoměla jsem... stejně jako spoustu jiných věcí....

LÁSKY

PLNOST

DUCHA

PŘÍTOMNOST

..................

Noc a moc objetí

2008-06-03T05:42:00.001-07:00

Sama...
to je tak opojně úžasně svobodné

sama...
to je tak sebezahleděně nepříjemné

nebýt mniškou
ani závislákem
hledat rovnováhu
která neexistuje
jen v limitě se jí
do nekonečna
blížit...

A ještě citace:
"Život je tak krásnej!
Život je tak složitej."
(KLo)

Jablko...

2008-06-01T09:00:00.000-07:00

Šššššš.....
tahle slova si čti šeptem...
nejsou nahlas vyslovitelná...
to ví včerejší bouřka a několik souhvězdí...
která napsala...
"Šeptej to, co se mi.. l.. uje"
ležela na horké dlažbě
a sála teplo a déšť
a přelévala se...

skutečná a živá
každodennost posvátného
tvořit se z vody
blesků
a země
z toho co se obtáčí kolem
nechat se prostoupit
obejmout vlnu
nepatrného doteku
a nechat ho růst
dovnitř
a vzhůru

stát mezi zemí a nebem
šplhat po provazech deště
a nechat ho líbat
celé tělo
lehnout si a tančit slova
jemně je vykreslovat gesty
proudícími do prostoru

prolnout se
zahřívat se
doma čajem
a vodkou Wyborovou
a pod peřinou si vyprávět pohádku bez konce
nebo na pokračování?
kde dva byli jeden...

A nemoct usnout
a chodit otvírat a zavírat okno
dokud nezačně svítat
a pozorovat jak na dvoře vznikla přes noc Zóna
a metá světla na vybledlé tváře domů
a svléknout se a obléknout a odhrnovat peřinu
a nakonec se přestěhovat
a pozvolna na chvíli usnout
než bude nakrájené jablko
...k snídani

A země sála mě...

2008-05-27T10:14:00.000-07:00

Tak si to tu zpětně pročítám a říkám si, že jsem byla slušně přepracovaná a vystresovaná...

Teda to tělo mi dává zabrat. Hmm, hmm, hmm... už je to 4 týden, co mě bolí v krku a je to taková houpačka... lepší... horší... lepší.... horší... Skoro jsem už začala rezignovat a uvažovat o antibiotikách, které by to všechno vymlátili. Prostě reset. Třeba by to zresetovalo i ty příčiny. No, asi ne. Tak jo, tak já budu trpělivá a opatrná a bdělá.

Ale přežila jsem pondělní adrenalinovou schůzku s vedením a mám pocit, že se mi v lecčems ulevilo. Tak to snad už půjde nahoru. Deadline jsem si určila nejpozději na konec června, protože chci jet na klasickou lipničárnu, na archárnu a na tu chci být fit. Proto abych tam mohla lítat, řádit a být... prostě být... to, co jsem a ne to, co nejsem, jak tomu v mnoha případech poslední dobou je. Ne, že bych se přetvařovala, ale najednou z té celé škály rolí, které v tomhle světě hraju a můžu a chci hrát, stále více převažuje jen ta jedna... ta pragmatická. Ta "praštěná, hravá" je teď někde v koutě a pozoruje a moc to nechápe... tápe, pe pe, epe, tepe, v tobě ve mě, hoj, boj, sloj, slůj, stůj, vzhůru, dolů, volá, srdce, zde nekončí tvá pouť... jen z cesty neuhnout... jup!

Napadaj mě taková divná slovní spojení. Např. "intimita ostnatého drátu"... Asi to rozvedu...

Intimita ostnatého drátu
mám hlas
mám vlas
na vlas
stejný hlas
jako oběť na špagátu...

Ty vole, radši toho nechám. Děsím sama sebe :-)

No nic... z pozitivních událostí posledních dní...

Třeba plenér ve Velimi.... Někteří účastníci - účastnice a páry už se stali mými oblíbenci... Tentokrát to vyšlo jako ukázkový generační průřez, od dvanáctileté slečny až po stařečky. Taky se účastnilo pár přátel a to bylo moc milé... bez jejich pomoci by to asi vůbec nemohlo tak skvěle fungovat. Oroň byl navíc božsky cestovatelsky oděn, takže vypadal jako lovec Pampalíny a dodával tomu ducha exotičnosti a hravosti. Podobně jako Indigo, který si to užil po svém... Tématem byly "Proměny krajiny" a reagovali jsme na zapomenutého Wilhelma Riedela, který mě nadchnul svou fantastickou malbou skalnatých pobřeží. V lomu jsme si tedy spolu s geology, kteří měly krátké povídání, představovali, jak ta krajina vypadala před sto miliony lety, když sem ještě sahalo moře a vůbec... jak se měnila. Taky jsme zkoumali zkamenělé úlomky pradávných živočichů a imaginovali a kreslili jejich těla, podle naší fantazie...

Polední piknik se vydařil. Muž v červeném uvařil božskou staročeskou polévku a celkově to byla díky počasí a účasti extáze :-)

Tahle fotka mi připomíná tu neuvěřitelnou trávu. Její fantastickou zeleň a to jak trčela k nebi. Chodila jsem bosa a sála zemi a země sála mě.

To call for hands of above...

2008-05-19T14:29:00.001-07:00

V neděli se hned po ránu vydávám do deště. Z Prahy pryč. Jedu za Oroněm do Velimi a pak do lomu připravovat plenér. Krajina, krajina, krajina!!! Tráva trčí do vzduchu a propichuje ho až do výše mých kolen. Promokávají mi boty a nabaluje se trochu bláto, kolemjedoucí auto mě přeleje sprchou. Choulíme se pod jeden deštník a Oroň má jen své letní tričko a reflexní vestičku, co nosej silničáři. Vypadáme asi trochu netradičně... já k tomu v purpurových punčochách a teniskách.
Od lomového jezera se přesouváme do Kolína a přepadáme číňana, kde ochutnáváme rýži, nudle a kdesi cosi k tomu, včetně smažených jahod... nechala jsem se zase strhnout tím požitkářem. V podvečer se navracím do Hnízda, kde už čeká Da s Bo a večeře. A také Bratr s léčbou. Už se mi trochu vyvinul podmíněný reflex a tělo se má tendenci trochu "cukat" před bolestí. Tak jsem začala meditovat a trénovat pocit, že "já nejsem ta bolest". A funguje to, bolest je sice stejná, ale "já" se tím nenechá pohltit. Pozoruje... Samozřejmě do toho neustále padám znovu a tak se opakovaně musím zase vynořovat a jen pozorovat... Ale jde to... Taky je to fajn v tom, že je to část dne, kdy "jenom jsem" a kdy se věnuji hlavně svému tělu. Uvědomuji si ho... u - vědomuju ju jí ji... A už se moc těším až budu moci zase začít běhat!!!
A večer přišli na návštěvu Bratranci, o kterých jsem zprvu netušila, že jsou právě v tomto poměru... Trošku jsme si povídali, tak nějak nesměle se oťukávali... aspoň mi to tak přišlo :-) A zpívali jsme a mě bylo moc dobře... večer jsem usínala a jedna písnička mi pořád zněla v hlavě a ráno jsem se s ní probudila... Teď nám to tu ještě s Bo pouštím na dobrou noc...

A taky tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=CoSL_qayMCc

A tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=s4_4abCWw-w

Jakoby mi zkřišťáloví svět

2008-05-16T15:26:00.000-07:00

Zase drobím trochu světla do slov
Ty nejsi
a já Tě proto nemůžu najít
nejde Ti poslat sms nebo mejla a gps tě nemá v paměti
ještě jsem tě nevygůglovala tak jako Květa Jardu
ani na Tebe nejde myslet před spaním
protože nemáš obrys

Nohy si zahřívám růžovým polštářem
a všichni už dýchají sny do peřin
venku je vlhko a tma
na stěně se nám odlupují fotky přátel
a nikdo dnes nemá energii na to je přikurtovat zpět
zase jedna padá a šumí při tom po stěně
jak tam kreslí svýma hranama

a já zase zkouším své hrany obrušovat
a brouzdám při tom do příběhů jiných
abych viděla
jak to dělaj oni
surfuju hlavně za Klo
protože pro mě začal představovat lidský bezpečí
který není z jiný planety a cítím ho blízko
teď zaskřípaly dveře a vstoupila žena
v červených šatech

kýchám a myslím na Vášu
který dnes syčel v Lysé
a na kterého jsme nemohla protože se pořád trochu potím
a jsem na jehlách
akupunkturních
nejvíc mě baví ty co dostávám do hlavy
jakoby mi zkřišťáloví svět
a v hlavě mám potom větrový pocit
taky mě baví ta do břicha
protože jí necítím
cítím jen ten druhý párový bod
který vůbec nemám napíchnutý
načež Bratr řekl že mi ho taky napíchne
a že třeba pak ucítím ten první
tím mě rozesmál
což se při píchání jehel do břicha nemá...

večer se chvíli bavím s Lu o lažánkách a tantře
a znovu mě to naláká a znovu mě to odradí
tak zítra zasurfuji po tom
co nabízí praha
asi

myslím ještě na Ha
s čím asi dnes usíná v hlavě
a taky si vzpomenu na dnešní sen o Tygrovi
který byl konejšivý i když už z něj je jen mlha bez příběhu
a na to jak klečel a obejmul mě kolem nohou a kolem pasu
a bylo v tom moře něhy...

je 0:41 a půjdu spát
abych zítra mohla za Da na tržnici
obhlídnout český větnam a základnu naší
makro
bio
kuchyně

Píseň pro Bo a jiné blízké ženy :-)

2008-05-15T06:59:00.000-07:00

...vzduch začal vonět. Venku hřmí a prší... šíííí... šííí... šííí

http://www.youtube.com/watch?v=93ETA51Wcdg&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=BVH6c_JN7SA&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=rY7uTO_GuDg&feature=related

Strange angels

They say that heaven is like TV
A perfect little world that doesn't really need you
And everything there is made of light
And the days keep going by
Here they come
Here they come
Here they come.

Well it was one of those days larger than life
When your friends came to dinner
and they stayed the night
And then they cleaned out the refrigerator -They ate everything in sight
And then they stayed up in the living room
And they cried all night

Strange angels - singing just for me
Old stories - they're haunting me
This is nothinglike I thought it would be.
Well I was out in my four door with the top down.
And I looked up and there they were:Millions of tiny teardrops
just sort of hanging there
And I didn't know whether to laugh or cry
And I said to myself:What next big sky?
Strange angels - singing just for me
Their spare change falls on top of me
Rain falling
Falling all over me
All over meStrange angels - singing just for me

Old Stories - they're haunting me
Big changes are coming
Here they come
Here they come.

Zakořenit

2008-05-15T02:15:00.000-07:00

Jsem doma a stůňu. Stále ještě... Bo šije pro Bratra čínský obleček a já pozvolna bojuji se svým podnikatelským záměrem, který mám vytvořit v rámci PhD. Asi budu psát o svém snu a chci o tom dát řeč s Bo, Ha a Da, ale asi teď stejně v mé blízkosti není nikdo, kdo by měl energii, odvahu či jasnou představu, jak to začít pomalu zkoumat a realizovat. Tak budu muset sama. Ale když to bude mít hlavu a patu a bude to silné, tak to snad ostatní přiláká a strhne :-)
Taky nechávám v hlavě šumět a šeptat věci minulé. Včera jsem si při tom i dobře zařvala. Zdá se, že už se mi vrací hlas :-) Sousedi se možná lehce podivili. Už tu tím budeme proslulí. Nedávno Bo s Ha halekaly z oken: "Doprdele, proč furt někdo musí mít nějaký pocity!!!" "Fuck off pocity!!!" Myslím, že pro nějakého chodce na ulici to mohlo být docela zajímavé prozření, pokud se zrovna něčím užíral.
Jinak ty ulice tady kolem mají docela svou sílu. Nedávno se Ja v noci vracel se svou kámoškou do Hnízda a zase něco řešili hlavou a hlavou a hlavou. A najednou se někde nahoře otevřelo okno a z něj vyletěla kniha, která jim padla před nohy. A já jsem zase nedávno našla na ulici čajovou růži. Jarobal na to řekl, že to musela být strašná hádka... a mě kupodivu tahle varianta vůbec nenapadla. Myslela jsem si, že ji prostě někdo ztratil... že mu vypadla a ani si toho nevšimnul. Hmmm, pak jsem si řekla, že to o mě a Jarobalovi taky vypovídá... Vlastně princip arteterapie, barva, obraz, tvar a každý vidí jiný příběh. Ta růže už u nás žije několik týdnů. Asi jí nechám zakořenit a pak jí zasadím.

Ještě tu dám link na mojí oblíbenkyni, kterou jsem před rokem zažila v Praze:
http://www.youtube.com/watch?v=uIT5X46aJcY&feature=related

Now only an expert can deal with the problem
Because half the problem is seeing the problem
And only an expert can deal with the problem
Only an expert can deal with the problem
So if there?s no expert dealing with the problem
It?s really actually twice the problem
Cause only an expert can deal with the problem
Only an expert can deal with the problem

Now in America we like solutions
We like solutions to problems
And there?s so many companies that offer solutions
Companies with names like Pet Solution The Hair Solution.
The Debt Solution. The World Solution. The Sushi Solution.
Companies with experts ready to solve the problems.
Cause only an expert can see there?s a problem
And only an expert can deal with the problem
Only and expert can deal with the problem
Now let?s say you?re invited to be on Oprah
And you don?t have a problem
But you want to go on the show, so you need a problem
So you invent a problem
But if you?re not an expert in problems
You?re probably not going to invent a very plausible
And so you?re probably going to get nailed
You?re going to get exposed
You?re going to have to bow down and apologize
And beg for the public?s forgiveness.
Cause only an expert can see there?s a problem
And only an expert can deal with the problem
Only an expert can deal with the problem

Now on these shows, the shows that try to solve your problems The big question is always ?How can I get control? How can I take control?? But don?t forget this is a question for the regular viewer The person who?s barely getting by. The person who?s watching shows about people with problems The person who?s part of the 60% of the U.S. population 1.3 weeks away, 1.3 pay checks away from homelessness. In other words, a person with problems. So when experts say, ?Let?s get to the root of the problem Let?s take control of the problem So if you take control of the problem you can solve the problem.? Now often this doesn?t work at all because the situation is completely out of control. Cause only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem So who are these experts? Experts are usually self-appointed people or elected officials Or people skilled in sales techniques, trained or self-taught To focus on things that might be identified as problems. Now sometimes these things are not actually problems. But the expert is someone who studies the problem And tries to solve the problem. The expert is someone who carries malpractice insurance. Because often the solution becomes the problem. Cause only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Now sometimes experts look for weapons. And sometimes they look everywhere for weapons. And sometimes when they don?t find any weapons Sometimes other experts say, ?If you haven?t found any weapons It doesn?t mean there are no weapons.? And other experts looking for weapons find things like cleaning fluids. And refrigerator rods. And small magnets. And they say, ?These things may look like common objects to you But in our opinion, they could be weapons. Or they could be used to make weapons. Or they could be used to ship weapons. Or to store weapons.? Cause only an expert can see they might be weapons And only an expert can see they might be problems. Cause only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem And sometimes, if it?s really really really hot. And it?s July in January. And there?s no more snow and huge waves are wiping out cities. And hurricanes are everywhere. And everyone knows it?s a problem. But if some of the experts say it?s no problem And other experts claim it?s no problem Or explain why it?s no problem Then it?s simply not a problem. But when an expert says it?s a problem And makes a movie and wins an Oscar about the problem Then all the other experts have to agree that it is most likely a problem. Cause only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem And even though a county can invade another country. And flatten it. And ruin it. And create havoc and civil war in that other country If the experts say that it?s not a problem And everyone agrees that they?re experts good at seeing problems Then invading that country is simply not a problem. And if a country tortures people And holds citizens without cause or trial and sets up military tribunals This is also not a problem. Unless there?s an expert who says it?s the beginning of a problem. Cause only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem Only an expert can see there?s a problem And see the problem is half the problem And only an expert can deal with the problem Only an expert can deal with the problem...

Děláme pohyby

2008-05-13T07:57:00.000-07:00

Už zase můžu mluvit. Dnes je to 6 dni od chvíle, kdy jsem ztratila hlas. Ještě včera byly hlasivky jako kámen, zcela nepružné a mohla jsem vydávat jen těžko artikulovatelné zvuky. Den předtím ani to ne. Dneska už zase mluvím... trochu jako robůtek, takovým artificiálním hlasem. Ale vidím!!! Totiž, já jsem v neděli v noci přestala i vidět. Odborně se tomu říká zánět spojivek, fakticky to znamená, že jsem se v noci probudila a nemohla otevřít oči, teklo mi z nich moře hnisu a byla jsem celá oteklá. Nevidět, nemluvit, ...jen slyšet. Bez možnosti nějak jasně a zřetelně reagovat na věci vnější. Takový stav, kdy člověk není ani zcela uvnitř, ale ani venku. Tak zvláštně na pomezí.

Ale dny venku byly i tak moc příjemné. Tělo se trochu hýbalo a sálo slunce a chlad a doteky... Přikládám tedy pár obrázků Vášo-plenéru, který pořádal ateliér performance na FaVU.

Tady se všichni rozcvičují, hýbou a hýkají a zvuky vydávají... já ve spacáku pod stromem pozoruji a pospávám...

Tady performuji svoji pampelišku a její života koloběh...

Maryša stanuvší se kosou na svůj úkol o zeď opírajíc čeká...

Jeden z Boverů, jejichž jména si stále pletu... V tuto chvíli se jedná o performance, která získala minimalistickou podobu, neboť její autor si nejprve nemohl vzpomenout a když si vzpomněl, tak už se mu zase nechtělo :-)

Klarisa na pomezí cesty a pole... mezi kopřivami. Dívá se a čeká, skloní se mezi kopřivy a nechá si popálit záda...

Honza... zvuky a pohledy z jiného světa...

Bo jako Sto Žáááár Vy Sok ÉÉÉÉ Ho na pět íííííííííííííí ...

PetrV a TomášR

Z které kultury je která? DaRuRa říká že Ha je z Ruska, Bo z Turecka a já jsem postmoderní Francie... :-)

Zase zkracuji...

2008-05-07T04:49:00.000-07:00

Za chvíli mi začíná dílna pro dospěláky... Dnes to bude "Futurismus - návyk na energii a smělost". Pak hned do Brna a zítra ráno na Sýpku za Vášou... ou hou hou.

A co se ještě stalo... Minulý týden jsem byla na Vysočině navštívit s Mag Jelínky. Bylo tam hmmm... nádherně, i když uvnitř mě docela drásavě. V sobotu vyrážím na výlet, nechávám jen tak rezovanovat jaro, vyhřívám se na slunci, a chvílema poslouchám hudbu... Na té fotce tady jen není poznat, že v tu samou chvíli pražilo slunce i jemně pršelo ...

Mezitím jsme s Klo, BlueSki, a Ro odvernisážovali v Brně na Lávce a já potom v neděli ještě v Solnici v ČBudějovicích. S Klo to bylo o industriální posedlosti a s holkama zase o Vlasech... A to mi připomíná, že jsem v úterý měla neodolatelné nutkání k tomu zbavit se starého a tak jsem zase o něco vlasově kratší. Ach... Teď už se to začíná blížit tomu, kdo jsem... Stříhala mě Bo a druhý den na to se ke zkracovací mánii připojila i Ha.

A tohle je mých cca 250 gumiček nasbíraných v minulých letech na ulicích Brna, Prahy, Canterubury, Londýna, Varšavy,...

Výhledy a průhledy

2008-04-28T10:44:00.000-07:00

Na Klenové bylo snově. Prima tým, prima účastníci/e a nádherné letní počasí. Toulali jsme se krajinou, sami či spolu... tvořili a fotili... Výhledy a průhledy... jak se akce jmenovala, se opravdu vydařily.

Jedno zadání bylo o splynutí s místem... v krajině či v okolí. Objevila jsem starou stodolu se zbytky sena. Je tu nádherné světlo a starý gauč. Rozhodla jsem se proto udělat krátké video a fotky o "vesnické holce", která si hraje na modelku. Ve chvíli, kdy se objevil chlapík jménem Koček, bylo jasné, že zcela zapadá do mého konceptu a bude mi skvělým doplňkem, ...coby vesnický playboy...

Dobře jsme se u toho bavili :-)

James Brown wow

2008-04-23T10:34:00.000-07:00

Tak tenhle týpek mě baví... :-)

http://www.youtube.com/watch?v=IWcNiebYGuo&feature=related

Whoa! I feel nice, like sugar and spice...

Tak já jdu na pivo... :-)

2008-04-23T09:58:00.000-07:00

Za chvilku vyrazím na schůzku s JaBal. Těším se. Asi si budeme plakat na rameni :-) Uf, najednou je té bolesti nějak moc. Čtu ale docela fajn knihu... připraví člověka na to, co všechno se s ním může dít a pomůže mu zpracovat a utlumit to nejhorší. Mohu jí vřele doporučit, a to i v případě, kdy si člověk myslí, že on sám už nic neřeší, že to řeší jen ten druhý atd. A to i po letech... Knížka docela dobře popisuje do jakých pastí nevědomosti se člověk může dostat. Jo, napsal ji Jeroným Klimeš a jmenuje se "Partneři a rozchody". Při tom čtení se většinou uklidním... asi i protože si uvědomím, že to co prožívám je vlastně normální a dá se tomu nějak porozumět a taky to potom lépe řídit.
Přemýšlím o tom, co jsem za ten poslední rok prožila a že to bylo dost intenzivní. Všechno... Ale taky jsem se díky tomu docela hodně naučila. Momentálně považuji za největší přínos to, že jsem se konečně naučila rozhodovat a tak jsem asi poprvé v životě pocítila, jaká je to síla, když se člověk přes všechny své pochybnosti prostě rozhodne a že z toho lze poměrně dlouho a hodně čerpat. Bohužel ne neomezeně a ve chvíli, kdy to rozhodnutí nepřinese v závěru vůbec žádný výsledek, je to trochu depresivní... Nicméně nelituji... Protože to zjištění, že to funguje, mi za to určitě stálo.
Tak já jdu na pivo... :-)

A právě...

2008-04-21T12:45:00.000-07:00

Co mi přineslo radost...
včera jsem byla na procházce
a nad Prahou letěl balón...
a přišla ke mně veverka
pak pomalu vylezla na strom vedle mě
jen oříšek mi nepřinesla
ale Anastázie by stejně možná měla radost :-)
dnes jsem s Bla vymyslela letní dílnu pro děti...
nasmály jsme se u toho
a právě přišel Shaman :-)
jup

Ozvěna

2008-04-20T03:11:00.000-07:00

Roe měl ve čtvrtek v Můze Heideggera... Básnicky bydlí člověk. Při listování jsem si vzpomněla na některé části a uvědomila jsem si, že i přestože jsou to už roky, co jsem tu knihu naposled četla, pamatuji si stále některé zlomky zpaměti... hlavně té první části "Das Ding". Teď mi v hlavě pořád zní věta "Ale toto kvapné odstraňování vzdáleností však nepřináší žádnou blízkost". A ozvěna ve mně do nekonečna šumí jako moře: Blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, ...

Narovnat do jedné přímky

2008-04-17T08:27:00.000-07:00

A taky mi pořád v mysli vyplouvá tenhle obrázek od Fridy C...

Každé ráno, když jdu do práce a čekám dole u výtahu, zastaví se mé oči na uschlé růži pod kterou se rýsuje parte. Už týden usínám každý večer s myšlenkou na něj a je mi líto, že jsem mu neřekla a nevyjádřila dřív to, co jsem chtěla. Možná by to vůbec nic neznamenalo... Možná, možná... Tak zvláštně mi to bloudí myslí a naráží tupě do stěn bez náznaku ozvěny.

Zítra je pohřeb, kam nepůjdu ale pak půjdeme s přáteli rozloučit se k Vltavě, k vodě, k řece, do které dvakrát nevstoupíš.... Panta rhei... chladí, vyplavuje, nadnáší a konejší...

Tohle byl jeden z jarních "galerijních výletů", na kterém se z Ji stal jelen. Možná že teď konečně jeho duše svobodně skáče po lese, voní si k listí, jarní trávě a koupe se v raní rose :-)

A jinak... jsem doma. Šla jsem na "Skafandr a motýl" a navštívila při té příležitosti také Ho, který už je přestěhovaný. Uvědomila jsem si, že už skoro nechodím k lidem na návštěvy a už vůbec ne ke klukům - mužům. Byl to skoro sváteční pocit, jako když člověk udělá něco opravdu vyjímečného. Včera nás doma navštívil Bratr a hráli jsme blbárnu jménem "Cink". Indigo u toho mohl zešílet, protože jsme se strašně smáli a Bo navíc vydávala čarodějnický skřehotavý smích a zvuky. Večer jsme si vlezli s Bo ke mě do postele, pod peřinu, zababušily jsme se a povídali si. Jo jo "girling"... důležitá věc. Byla jsem ale strašně unavená a taky zmatená. Ale to jsem stále... mám na jednu událost vždy 25 náhledů a všechny jsou podle mě pravdivé... relativizuju to až nakonec nejde říct jednoduchý závěr. Všechno se ve mě děje ve vrstvách a paralelně, všemi směry a napříč. Jak bych tohle všechno mohla narovnat do jedné přímky, vložit do jedné věty, do jednoho nevratného rozhodnutí...?

Na druhém břehu řeky...

2008-04-14T13:07:00.000-07:00

Home sweet home, love my love, jup hup nuf muf...

Už nemám rozestláno na posteli pro hosty...
a zuby si čistím vlastním zubním kartáčkem :-)

A zpívám si s větším porozuměním Jacka... a právě to tu sviští. Da plete, Ha a Ma hrají na kytary a Bo na basu... pěkně to tu duní :-)

Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek
mám k němu stejně blízko jak on ke mně
máváme na sebe z říční navigace
dva spojenci a dvě spřátelené země
jak malí kluci hážem z břehů žabky
kdo vyhraje má z protějšího srandu
hlavama kroutí česko-polské babky
děláme prostě vlastní propagandu

Na mostě Přátelství se tvoří dlouhé fronty
všelikých věcí za všelikou cenu
já mám však na to velmi úzké horizonty
a Jacek velmi nenáročnou ženu
týden co týden z říční navigace
máváme na sebe Chlapče hlavu vzhůru
jak je to krásné moci vykašlat se
na celní předpisy a na cenzůru

Na druhém břehu řeky Olzy žije Jacek
mám k němu stejně blízko jak on ke mně
máváme na sebe z říční navigace
dva spojenci a dvě spřátelené země
a voda plyne plyne plyne dlouhé věky
řeka se kroutí jako modrá šňůrka
a my dva hážem kachnám vprostřed řeky
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách...

Nová přátelství

2008-04-12T01:39:00.000-07:00

Poslední den v Polsku. Nechce se mi, nechce... Bylo plné drobných překvapení. Nechápu, proč náš vztah k Polsku je tak odtažitý... máme toho tolik společného... vlastně si tu připadám jenom jako v takové trochu jiné části Čech, kde je jen trochu jiné nářečí. Jsme si tolik podobní historií, mentalitou, jazykem, který utváří naše vnímání, stylem života, myšlením, cítěním i komplexy... Navíc tu mají nádherný a mnohem méně narušený venkov než my... a taky hory :-) Chtěla bych se sem vrátit zpátky. Snad v létě, na podzim, jít do hor, nebo to tu probrázdit na kole... Vždycky mě to táhlo na Slovensko... Cítila jsem ho jako součást svého domova a nikdy by mě nenapadlo, že hned vedle nás je další země, kde člověk nemusí překonávat žádné těžké bariéry... prostě sem vpluje :-)

Včera jsme měli rozlučkovou večeři s Mar a Jol. Oba pracují jako kurátoři a dělají doprovodné akce pro děti, rodiče... Mají neuvěřitelné nápady a realizace a učí se o nich na univerzitách jako o guruích :-) Bavili jsme se také o svých snech... to už bylo takové křehké. I přestože jim je kolem 50, zdá se že máme podobně nejistou budoucnost. Ale zdá se, že se jí nikdo z nás nebojí :-)
Zkoušela jsem si představit, co bude za rok a nešlo to. Vůbec nevím. Jen doufám, že s Hnízdem mě bude i nadále poutat tenký ale přepevný vyživující neviditelný, ale hmatatelný pramen.

O jeden nepatrny ton barvy svetleji

2008-04-10T02:15:00.000-07:00

hodnoty, ...nekdo, koho znal,... umrel... Prisla mi zprava, ze nas kolega z prace, mlady a na prvni pohled dost pohodovy kluk se obesil. Nikdy by me to nenapadlo. Clovek vubec vubec vubec netusi, co v sobe lide nosi. A to, co ukazuji navenek, muze byt jen usilovna snaha, pusobit jinak nez jak to je...

Myslet na druhe
pecovat o ne
modlitba je malo
ale co vic
napsat
obejmout
se s kym?
Lze nekomu pomoct?

Tygr by rekl
ze dulezite je pomoct sam sobe
ale tak to nefunguje
vzdy pomahas ci ublizujes vsemu
a vzdy je pomahano i ublizovano tobe
jsme pavucinka
propletena s druhymi
vzajemne se muzeme podpirat
kdo bez te podpory vydrzi?
Jen mnich nebo poustevnik
Ale je tohle cesta kazdeho z nas
skrz individualitu a osamelost
budovat pocit propojeni?
Je toho tolik
co nemuzu rict a co nikdy nikdo nemuze pochopit...

Je mi to lito
ze nevim
co bych mohla jeste udelat
tohle neni prosba o navod
to je jen vyplavovani
proto prosim neposilejte mi navody
ale pohladte a obejmete toho, kdo je vedle vas, muzete-li
nebo nekomu napiste neco hladiciho
a svet bude zase lehounlince tepat o jeden nepatrny ton barvy svetleji
doufam
verim...

Každý den zkoumám

2008-04-07T11:38:00.000-07:00

Každá cesta z našeho hotelu vede přes park. Jaru se nejde vyhnout. Zblízka každý den zkoumám rozkrývající se pupence a říkám si, tak kdy?! Slunce tu dnes tepalo do všeho živého a to, co ještě živé není už má určitě namále. Na ulicích je spousta stánků s tulipány a Ir včera koupila i k nám do pokoje. Máme stále otevřené okno a vítr se tak prolamuje skrz záclonu do našeho prostoru a kreslí do našich očí jemné vzory pomalého tance. Někdy jenom tak chvíli hypnotizovaně sedím na posteli a vypnu se... v obou významech toho slova :-)

Dnes v noci...

2008-04-04T00:28:00.000-07:00

Obvazy jsou fraktálem
mé podstaty
pružné plátno
plné děr
.............................

Vložil si do mě papír
dopis obal od tyčinky
který jsi nedokázal spálit
sám
.............................

Plechovým víčkem od konzervy
otvůrky dýchající
temnoty
půjčit si proužky světla
na kraj propasti
kterou lemuje pohled
dovnitř
.............................

Vytvořil jsi z mého kruhu čtverec
a říkal jsi mi
že jsem svobodná
když jsi mě něžně přelepoval
průhlednou izolepou
.............................

Do spirálky je stočená
moje duše
tam dole
v tříslech čtyřlístků
vyšitých na kapesníku
který jsem si zakázala nosit
v kapse kabátu
jako jistotu dobrého konce
.............................

Po večerech zarůstám do zdi
neviditelnosti červených cihel
v zapomenuté řadě drolících se domů
kolik nádechů a pohledů daleko
můžu ještě ukrást kolemjdoucím?
.............................

To není rez
to korodují okraje tvých rtů
když se dotýkají
posvátného
.............................

Černá látka tryskající dovtnitř
světlo
které zahlo za roh
který nevidím
.............................

Úplně uvnitř jsou kupodivu také
vlasy popelavě bílé barvy
vystlaly průchod času
který s měkoučkým krokem
potřebuje našlapovat
dovnitř těla
.............................

Ten blesk tam
šáhnul bez mého svolení
obtáhnul ohnuté tvary
pokryté rozjěžděnými
zvuky motorů
a hlasů z ulice
.............................

Prázdnota
co pohltí tvé prsty
tvou ruku
tvé tělo i hlavu i auru
spolu s korunní čakrou
která spadne nečekaně
na zem a kovově zacinká
.............................

Místo vystlané plyšem a zlomky listů
ze vzdálených stromů
které opadaly
když se chtěly dotknout
tvých vlasů
.............................

Kousek svetru
který nemůžu svlíknou
i když už zima pominula
pominula se do mě
až za kůži a svaly a kosti
a oči a hlas
.............................

Stále se kolem mě a do mě
drolí mikroskopicky drobný prach
a kamínky barev přivezených z
geologického tanga vlnícího se
před třiceti šesti a více
milióny lety
.............................

Nechci považovat železnou trubku
za brutální metaforu
chci jí rozumět raději
jako tlumenému zvuku
který se nenápadně vléval
do tvých míjejících kroků
.............................

Pavučina - pružnost
objímající silové pole
prolamující roztřepená
betonová nic
.............................

Ta struktura je uháčkovaná
napříč zvuky chodidel
a rytmu nadskakujících podpatků
je obalená do vesmírného prachu
prvního kroku po povrchu
slov a měsíce
.............................

... a pár obrázků z jedné ulice v Lodzi

Zase jednou jenom být, užívat si a nechat se vést...

2008-04-02T13:14:00.000-07:00

Lodz nebo-li polský Manchester. Město kvetoucí hlavně v 19. století na a začátku 20. Procházíme celými čtvrtěmi, které mají identickou podobu: cihlové domky nebo spíš celé bloky, v kterých bydleli dělníci/e a na vlas stejné, v kterých byly školy, prádelny, jídelny pro celé dělnické rodiny. To vše vždy patřilo jednomu majiteli. Jdeme přespat do hostinského pokoje jednoho z paláců, který patřil dceři jednoho průmyslníka. Dovnitř se dostáváme skrz ochranku a hlídacího psa. Máme ale krásný výhled do parku a na řeku a v našem pokoji visí dobové fotografie interiéru paláce. Jedna fotka se trochu "svezla" a mě připadalo, že to vystihuje naprosto dokonale celé to divadlo... Luxus trochu nakřivo. Tenkrát i teď. Za cenu čeho? Spí se nám ale dobře, máme výhled do francouzské zahrady a na řeku...

Druhý den ráno fotíme detaily ulic a "díry"... Začínám být z toho našeho "vědeckého" průzkumu už trošku unavená... Ale dnes se to kompenzovalo naší aktivní účastní na jednom worshopu. Moc mě bavilo zase jednou jenom být, užívat si a nechat se vést skrz to, co vymyslel někdo jiný.

Ještě bych se tu chtěla podělit - především s dalšími ženami (i když muže tím rozhodně nechci vyloučit) o jednu milou malou "modlitbu či rituálek", jehož autorkou je jedna mně převelice blízká moudrá kočka. Přečetla jsem si to zrovna, když jsem seděla v jedné kavárně a tak se dalo rovnou praktikovat a proto v případě energetické krize mohu vřele doporučit následující:

"Dej si fakt dobrý kafe v kavárně, podívej se z okna, pověs si lžičku na nos a řekni si : Já, (Zde vložte své jméno :-), jsem úžasná ženská a jediné, co mi teď schází, a co potřebuju, je víra v sebe. Takže ó sílo, vstup do mě skrz tuto lžičku, skrz můj nos, a vše se v dobré obrátí."

Už se to v Polsku rozšířilo... občas při tom "přistihnu" i Ir a máme tak čím bavit. Vono to totiž s tou lžičkou není úplně jednoduchý... :-)

Všechno ostatní jsou kecy...

2008-03-30T13:34:00.000-07:00

Jedna z mnoha výprav za poslední dny vedla mimo jiné na zdejší Akademii. Zjistila jsem, že tam teď studuje KarolK z FAVU a i přestože jsem jí nezastihla tam, nakonec jsem se přeci jen setkaly. Zase jedna úžasná žena. Mám pocit, že bych s ní mohla hodiny mluvit o všem možném. Hodně pohodově a otevřeně. Tenhle pocit bohužel poslední dobou nemám moc často. A natož s člověkem, kterého téměř neznám. Naozaj zaujímavé... asi řešíme podobné věci... genderem a uměním začínaje a vztahy k ostatním a sobě samé konče. Potkaly jsme se nakonec na vernisáži MKelly a druhý den jsme si daly několika hodinovou gender-feministickou konferenci o tvorbě této umělkyně. Bylo to prima. Skoro všechny přednášející byly už vlastně takové feministické babičky. Byla to síla... vidět zase jednou po dlouhé době takovou koncentraci moudrých žen. Pořád mám pocit, že takových bytostí je těžký nedostatek. No nic, práce pro naši generaci, řekly nám na to ony :-)

Vkládám sem jen ministručné povídání o tom, kdo to MKelly je.

http://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Kelly_(artist)

Jde mi to všechno hlavou. Stále ale cítím tíseň z práce doma v ng. Nevím proč... Asi se od toho stresového kolotoče už nedokážu pořádně odpoutat, uvolnit a jsem nesmyslně stále ve střehu. Budu s tím muset něco provést. Díkybohu za tu stáž... že mám možnost si tyhle věci uvědomit a snad najít nějaké cesty ven.

Dnes tu bylo nádherně...teplo, jaro. Byl to náš první zcela volný den. Dlouho jsme s Ir obědvaly v jednom příjemném podniku a přitom kreslily. Úplně mě to pohltilo a nemůžu přestat... Šly jsme potom do Muzea Varšavského povstání, které nám bylo doporučováno. Po cestě jsme trochu bloudily a bylo to moc příjemné... zase jednou jen jít a vědět, že když člověk nikam nedojde, tak je to taky dobře. Nevím proč, ale hodně se mi líbilo třeba na tomhle místě. Tak jsem si tam na chvíli sedla na zem a pozorovala. Možná to bylo tím, že to bylo město - ale zároveň prázdnota - bez aut, bez lidí, bez emocí...

V muzeu jsem dlouho nevydržela. Přišlo mi to všechno trochu na efekt. V jedné velké hale člověk pořád slyší hlasité tepání lidského srdce. Místo toho, abych se soustředila na to, co tam je, jsem měla chuť co nejrychlejc vypadnout. A tak jsem také učinila. Téma jako takové mě zajímalo hodně, ale expozice mi přišla jako jeden obrovský emotivní šleh a guláš... Ocenila bych koncentrovanější informace a větší přehlednost... tohle na mě jen padalo.

Asi si o tom všem budu muset ještě popovídat s nějakým židem. Teprve tady v Polsku mi pořádně dochází (nebo spíš prožívám a odžívám), co se všechno v tom 20. stol. dělo.

Na druhou stranu... Pokud někdy budete ve Varšavě, tak se mnou nenechte odradit a do tohoto muzea určitě zajděte. Jsou v něm místa, filmy, sklepy, zákoutí a informace, které za to určitě stojí. Já jsem ale nakonec prchla ven a sála jsem slunce všema pórama. A kreslila jsem přitom svůj "obrazový deník". Ach jo, stejně všechno, co píšu sou blbosti...

Co člověk opravdu chce, proč dělá všechno, co dělá? Co chci opravdu já? Teď... kéž bych mohla cítit, že jsem někým (kromě mámy :-) opravdu milována a mít možnost to bez ostychu a strachu někomu dávat a dál po spirále rozvíjet... Všechno ostatní mi teď připadá jako kecy...

Ach ti konceptulaisté...

2008-03-27T15:22:00.000-07:00

Dnes to byla kouzla za zrcadlem staré skříně. Odpoledne potom s DomiLangem. Po obědě jsme na chvilku zapluly i k němu do ateliéru. Bylo moc milé, jak ještě před výpravou do města připravil "kápézetku na přežití". Na stůl nám donesl vodu, čokoládu, papírové kapesníky a pytel orbitek. Pak nám předvedl svůj "mizející roh", do kterého mu nabourala uklízečka, protože netušila, že jde o art a na závěr jsme prozkoumaly dvě židle, které měly před tím než je Domi přetřel opačné barvy. Tedy černá byly bílá a bílá byla černá. Ach ti konceptulaisté... ZBaladr už byl na nás odpoledne moc... Měly jsme plné zuby toho, jak všichni "rozumí" situaci v ng a tak se v nás objevily chutě jenom tak se projít a nenechat se více bombardovat egoušskejma intošema, kteří udělali díru do světa a fandí i nám holkám, abysme se dostaly vejš (evidentně netuší, která bije). Při procházce zpátky jsem asi 3x řekla "Fuck off":-) Dala jsem si závazek, že pro příště už nepřistoupím na hru na "vnímavě oddanou posluchačku"...

Jo ale jinak se mi tu líbí... vážně, vážně, vážně :-)

Rozumíme si...

2008-03-27T02:07:00.000-07:00

Chumelí... Mám pocit jakoby byly vánoce. A poprvé mi dochází, že vlastně byla (je) zima. S Ir zabydlujeme náš pokoj. Lepíme po stěnách pohledy, plakáty a připisujeme k nim na stěnu tužkou různé mikrokomentáře... Zase se cítím trochu jako studentka a je to fajn. Máme jen rychlovarku a poloprázdné skříně. S Mar jsme dnes dotvořily náš program a zdá se, že se příští týden vydáme do Krakova a dalších měst. Zítra nás čeká náslech MŠ programu a setkání s DomiLangem. Prošly jsem dnes centrum Varšavy a "staré" město. Tedy město, z kterého po válce zbylo jen 15% a varšavané se rozhodli postavit ho přesně ve stejném stylu a složení jako předtím. Je to tedy staré - nové město... s velmi zvláštní atmosférou. Dnes nám přišlo (alespoň v porovnání s Prahou) téměř vylidněné. Chvílema jsem měla dojem, že jsme spíš někde v Jičíně a že za týden přijde Ježíšek... Zastavujeme se v tom snovém městě v jedné kavárně, dáváme si Turfel nebo tak nějak (což je sladká koule čehosi), díváme se na stmívající se náměstíčko, zahříváme se čajem (já mám navíc chuť na panáka, kterého si ale odepřu :-) a píšeme pozdravy... Polsky v podstatě rozumíme, což evidentně přináší potěšení oběma stranám.
Jo, a jako správně marnivé děvče jsem si koupila nové nádherné ach... šaty. Jsou proužkované a Ir říká, že jsou jak z 19. století. Tak snad na tu naši sbírku konečně zapadnu :-)

Varšava a vymírající včelstva

2008-03-25T12:13:00.000-07:00

Sedím na koberci v místnosti jakéhosi podivného ale milého studentského hotelu ve Varšavě. Jakási dívka tu už přes půl hodiny ultra živou francouzštinou sděluje své zážitky či emoce či co přes skype. Uf, těžko se mi soustředí... Po chodbě proplula muslimka...

Cesta vlakem byla nádherná... skrz sněhová pole i jemně zeleně ojíněné stráně, skrz oranžově tepající slunce i kolem šedivých hald Ostravy... a pak kolem modravě šedých mokřadů a jezer Polska. Sedíme s Iri v jídeláku, popíjíme Svatovavřinecké, pozorujeme tu krásu, čteme si vzájemně průvodce a trochu nás mrazí z té děsivě krvavé polské historie. Za druhé světové to ze všech zemí slízli snad nejvíc. V každé kapitole se znovu a znovu píše o statisících mrtvých poláků i židů... Mám pocit, že Varšava tím musí být prosáklá skrz naskrz. Ale uvidíme, rozhodli se to tu naproti tomu všemu, znovu vzkřísit, postavit, obnovit, ochránit zbylé... Pořád musím na ty židy a všechny ostatní myslet... na ty hrůzy stále ještě nedávné války. Trochu se mi to mísí s obrazy vymírajících včelstev, o kterých jsem si četla po cestě v Respektu. Einstein prý kdysi prohlásil, že až vymřou včelstva, lidstvo je přežije jen o 4 roky... Nic nebude opylovat květy, málo se urodí, domeček z ekosystémových karet se rozloží. Američané své škody z toho, že jim vymřela většina včelstev už vyčíslili na x miliard :-) Einstein to prý nakonec neřekl, neví se už kdo to řekl... jen se mu to připsalo... Asi aby to získalo více na váze... Ale co, přečtu si článek, přečtu si průvodce, řeknu "Hmmmm, to je strašný" a dál...? Půjdu psát bláboly na blog...
Nebo se večer pomodlím? Nic lepšího mě nenapadá...

Přišel černoch, francouzka s ním trochu zaflirtovala a odešla... Přišla černošská dívka, v letní sukni a zimní růžové bundě... Je celá růžová a mně už je zima...

Za každou vaši blízkost

2008-03-18T14:07:00.000-07:00

Teď se tu zpívá toto... Da hraje a my zkoušíme slovem obtékat kolem... Je to těžké :-)

http://www.youtube.com/watch?v=weygNZphUxI&feature=related

Slova a jen jedno jediné možné hudební podání, které mám nasáklé pod kůží a nic jiného nezní... Připomíná mi to squot v UK, JesSe a vůbec...

Dnešní večer byl hladivý... doslova. Byly mi zavázány oči, zvedlo mě několik rukou a jak jsem přišla o dotek se zemí, nedokázala jsem odhadnout v jakých směrech se mé tělo teď pohybuje... Byla jsem položena do měkoučké všudeobklopující peřiny a přikryta čímsi. Na vlasy, uši, krk a jemně zabalené - zahalené tělo mi začaly padat okvětní lístky. A když mi byl šátek sundán, zjistila jsem, že ležím ve vaně, přikrytá ohromným bělostným vatelínem, který vypadá jako obrovská pěna!!! Pak jsem znovu zavřela oči a Ha, Da, Bo a Ir mi četli příběhy a básničky od Mzeta a Hraběte a a a... a zpívalo se "Láska je jako večernice..." a pak mě několik rukou zase zvedlo a se smíchem přeneslo do jiných prostor. A začala masáž všech smyslů... propletence vůní, chutí, dotyků. Překvapilo mě, jak je pro mě najednou těžké jenom se tak oddat a přijímat, jak jsem si už zvykla pořád něco vydávat, promýšlet, seskupovat, konstruovat... chjo, no...
Ale pak jsem byla úplně lehoučká... doteky rukou, že se v nich tělo rozpustí a jenom se nepostřehnutelně chvěje a jemně tepe... Být skrz nebytí...
A nakonec jsem znovu otevřela oči a tam kartůnově secvičené megaúsměvy, puget tulipánů a horké velké upečené srdce zahřívající to mé :-)

Děkuji za každou vaši přítomnost a blízkost...

Pozemská a jiná síla

2008-03-14T08:56:00.000-07:00

Noční stěhování, přeskupování prostoru, zabydlování znovu zas a jinak. Máme novou spolubydlící bytost! Návštěva, která nikdy nebyla návštěvou, ale pokaždé, když vstoupila jakoby tu odjakživa spolu s námi prokrajovala svým tělem a dechem vzduch. Někdy mám pocit, že nejsme spolubydlící, ale spoludýchající... Asi reziduum letního kurzu či co, které prosakuje kolem. Mňau mňau mňau, jaro je tady a kolem lásky kvetou. Někdo se rozchází, někdo se schází, ale hlavně, že se to hýbe, že už to zatuhle nehnije pod vrstvama ledu. Jup... A moje síla... zkouším se znovunapojit na vesmír, ale mám pocit, že se mi to podaří až s prvním jarním přespáním venku pod široširým nebem, až budu zase sát hvězdný prach celým povrchem těla. Ale co bych chtěla? :-) Všechno mám! Jak já se mám!!! Kousek pozemské síly posílám... Chytej! :-)

Vlasy a jaro

2008-03-13T14:50:00.000-07:00

"Mňau, přišlo jaro" řekla kočička a vytřepala z kožíšku všechnen chlad.

Jen si ještě pamatovat :-)

2008-03-07T08:29:00.000-08:00

Čas běží
hodiny na věži
stíhaj ho stěží...

"Haiku", které jsem napsala před pár lety...

Jup, jaro. Uaíííííííííí... Právě jsem přišla z hospůdky, kde jsme hovořili a popíjeli s Mak a Rov. Řešily jsme trošku Ferum, trošku Fuud v Ústí. Tímto posílám do této severské krajiny srdečné pozdravy :-)
Naposled jsem byla v hospodě - kavárně s Ra a Ja a to už je dávno... Tenkrát jsme přemýšleli, jak přestat řešit "hlavou hlavu" a jak víc cítit "tělem tělo" :-) Jsem doma sama... jen Indigo tu čumáčkuje a všichni jsou ještě ve škole. Tolik událostí za jeden týden, ž nevím, kde a jak začít. Tak, třeba pracovním výletem do Londýna. Bylo to vcelku vtipné a chvílema kontrastní. Letěli jsme spolu s Knížepánem a ubytovaly se v podivném hotelu. Zvenku to bylo něco mezi funkcionalismem a brutalismem a design uvnitř se snažil napodobit "staroanglické interiéry". Takže květované závěsy, postele s květinovou pelestí, rudé koberce, rudý plyš, anglický čaj,...
Hotel byl plný mužů v kravatách a oblecích a dámy jen v šedé a černé. Na pokoji nás přivítala TV obrazovka s nápisem "Welcome Mrs... bla bla". Luxus až trošku děsivý. Světla se rozsvěcovala i ve skříni a televize hrála i v koupelně. Ale měly tam dobré sušenky a báječný čaj. S Ir jsme si vyměnily vzpomínku na doby ne až tak dávno minulé, ve kterých jsme obě znaly toto prostředí z druhé strany. Já jsem byla kdysi v UK jako au-pair a přivydělávala jsem si v jedné mega továrně - prádelně, která dodávala čisté ložní prádlo, ručníky a župany do těchto hotelů. Vzpomněla jsem si na to díky "vůni" ručníků, která byla identická s tím, co jsem kdysi dýchala v prádelně. A Ir tu zase pracovala jako pokojská :-) Tak jim v koupelně převěsila toaletní papír na druhou stranu, protože podle hotelové "etikety" to měli blbě.
Druhý den jsme vyrazily na jednání do Tate. Angličané se pro tentokrát v mých očích rehabilitovali :-) Byli milí, vstřícní, věcní a hlavně (!!!) NEBYLI afektovaní :-)
Zato žena ze Záhřebu byla drsná... Ale na to radši nevzpomínat, ...asi evropský komplex provincie. Snad nám to celé Knp schválí a budeme moci v projektu pokračovat... Chtěla bych... Bavilo by mě psát o Identity a Environment... A vůbec to bylo asi poprvé, co mě nadchnul nějaký e-learningový kurz - program.
V pátek jsme prolezly Tate skrz naskrz. Řekly jsme si, že projdeme jen "highlighty", ale to znamenalo projít kompletně všechno, protože tam kromě hajlajtů nic jiného nemají :-) Každopádně mě moc potěšila výstava Duchampa, Picabii a ManRaye... Poprvé v životě jsem pocítila napětí a vzrušení, když jsem si uvědomila, že uvidím Velké sklo a Etant done. Samotnou mě pobavilo, že se můžu cítit tak rozechvěle, jen z té představy :-)
Pak mě nadchla výstava minimalu. Začala jsem mít pocit, že psát a reprodukovat tohle umění nemá vůbec smysl. Že jeho účinek je možný jen případě autentického ponoření se... zanoření, pohlcení, upadnutí :-)

V pátek - v sobotu v noci se vracím a ráno vyrážíme s Muf na výlet do Varů a za dědečkem a babičkou. Kolem se celá krajina propadala. Vichřice šílela a vylamovala stromy i s kořeny. A my? Plavali jsme ve venkovním bazénu a hřáli se v sauně. A v pondělí s Mzetem výprava do Sokolova do hnědouhelné pánve. Pan doktor Roj byl úžasný. Udělal nám geologický úvod ve své kanceláři a pak s námi vyrazil do terénu. Objevovali jsme záhady krajiny a chodily po jejím rozevřeném těle. Utvářela se před 23 i více milióny let a bylo to nepředstavitelné. Kolem byly kusy země... někdy černé, jindy cihlově červené, okrově titanově žluté nebo šedomodré. M byl nadšený a já taky. Dílna bude tady... už nám chybí jen ta maringotka.

A za chvíli budu zase o rok starší... Jen si ten věk a podobné údaje ještě pamatovat :-)

Slyšet skrz bříška prstů...

2008-02-25T13:46:00.000-08:00

Dnes jsem zkoušela slyšet skrz dotyky. Laž vymyslel kouzelné rukavice, které mě doslova okouzlily... Prsty a každý má svůj tón, svůj zvuk,... flétnu nebo vrnění nebo cokoli... Těším se, že se nám je podaří využít v galerii.

Jak se k sobě samé vracet...

2008-02-13T09:20:00.000-08:00

Tohle je zápis už víc jak týden starý... Dnes nad ránem se mi zdál děsivý sen. Byla jsem v kině, které momentálně sloužilo jako přednášková místnost. Probíhala tam zrovna nějaká lehce politicky angažovaná akce nebo spíš prezentace, přednáška. Všichni zúčastnění byli ve věku cca 20 - 60 let a pozorně poslouchali, debatovali atd. Já stála vzadu a řešila jsem něco s Mi. V jednu chvíli se ale zvednul jeden člověk v hledišti, vytáhnul za vlasy slečnu, co seděla před ním na sedadle a velkou kudlou jí podřezal hrdlo. V tu samou chvíli se asi u třetiny "posluchačů" objevily podobné nože a začali vraždit a podřezávat lidi kolem. Byla jsem totálně paralizovaná. Nedalo se poznat, kdo je "vrah" a kdo je "jen" posluchač. Všichni vypadali jako normální lidi. A já nevěděla, zda je bezpečnější stát a nehýbat se nebo utíkat a padnout tak nějakému nenápadnému vrahovi rovnou do náručí...

Tak a teď přítomnost... Z krajiny vnímám poslední dobou už jen oblohu. A i tu jen skrz sklo kanclu nebo autobusu, když jedu do Brna či zpátky. Nemám co psát, protože se toho děje příliš. Nic nejde uchopit a vtisknout do tvaru slova. Z reálného života mi zbyly už jen spánek a sny, milování a občas pohled někoho, kdo chce vidět opravdu dovnitř a tak mě probudí, vtáhne z vnějšího oblaku pseudoreality. Musím najít minuty a cesty, jak se k sobě samé vracet nebo nevim...

na téhle Zemi

2008-02-07T14:06:00.000-08:00

Hane s Bo zpívají neuvěřitelně krásnou jemnou ruskou píseň... Obě Bohyně :-) Ach, chci být chlap a klanět se jim, ležet jim u nohou, a dívat se na ně proti nebi... tolik krásy, až si člověk říká, jestli to jde vůbec unést. A do hlavy mi vstupujou slova, které jsem už tisíc let neslyšela...

Já držím pohár ve své dlani...
je zpěněný a přetéká
já držím pohár ve své dlani
jenž čeká na rty člověka

jenž čeká zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje

jenž čeká zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi
jenž čeká zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi

já držím pohár ve své dlani
jenž čeká na rty člověka
já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká...

Bo ted zahrála úžasnou píseň... Ha se ji chce naučit, a Bo prozrazuje, že ji na netu nenajde, neb autorkou je ona sama. Už se jí tu všichni učí... a já tu zakládám fanklub :-) Píseň už je sepsána i nahrána.

A do toho všeho vstupuje do dveří Ja a nese igelitku s pivama z večerky... My, holky jsme dostaly černé. Jami, mňami... Jsem doma, Doma,...

Teď už to tu začíná být trochu ujetý. Mluví se o roku Krysy a Bratr byl vysvlečen ze svého tibetského obleku, aby byl obkreslen a snad znovu ušit :-) Da otevírá víno z Bulharska, řešíme vizualitu a Vančáta...

Jen moje láska usíná na téhle Zemi kousek opodál...

Opojení

2008-02-06T13:00:00.001-08:00

Dneska bylo venku teplo... slunce. Ráno, když jsem vyjížděla z Brna, tak zpívali ptáci...

Kofejn night

2008-01-30T14:58:00.000-08:00

No jo... zase už tma tmoucí. A já dosrkávám několikátou kávu (fértrejdovou s ovesným mlékem...) Mňam. Dnes pohoda... Naši kaučsurfeři z Belgie nám uvařili príma večeři. Dali jsme si k tomu víno od předchozích kaučsurferů z Kanady :-) Bezva lidi... zase kluk s holkou. Jezdí nám sem teď páry, které vypadají jako super reklama na šťastný vztah (nebo dokonce na prima manželství jako u Lu a Ell). Ale říkám si, že je to nejspíš tím naším výběrem, který je značně selektivní :-) Škoda, že nemám víc času a energie. Bylo by skvělý protáhnout je naskrz neturistickou Prahou.

Jinak mě dneska dopoledne totálně vysáli mazlíčci na MAlšovi. Měla jsem tam skupinku pěkných sígrů... Ale zvládla jsem je. Vytáhla jsem ze svého těla záložní zdroje energie a zabalila je do energetického mraku. Postupně se chytli a začali zářit. Ke konci už byli skoro v rauši. Mo jela paralelně kousek dál se staršíma. Měla tam pro změnu kluka, kterej se rozhodl, že bude lepší poslouchat celou dobu valkmena. No, to byl zase jednou "materiál". Nějaký důchodce mi tam mezitím ještě rozkrádal podklady na dílnu. No, občas je to zajímavé panoptikum, ty lidi :-) Ale nakonec se to nějak v průběhu dne vrátilo. Ještě na výstavě přišlo pár dospěláků sdělit své nadšení nad programem a pančelky nám ještě po jejich návratu domů do UL zavolaly do práce, jaká to byla paráda...

Taky jsem si dnes večer popovídala s Ha o její novinářské práci a kauza Anička mě trochu rozložila. Surfovaly jsme tu potom po Grálistech a jen jsme zíraly. Nejvíc ze všeho mě ovšem dostal oddíl "Mravenci". To už mi přišlo opravdu psycho... Jo, realita, reality... Jsem skeptická k tomu, že tohle půjde rozklíčovat a pak jsem si začla zase klást otázku, zda tyhle věci a informace do sebe vůbec pouštět. Ale už je pozdě... S Ha jsem si z toho dělaly prču a rozhodly jsem se, že si zítra půjčíme "Poselství pravdy". Do naší knihovničky, která nese název "Naše současná duchovní výživa" to skvěle zapadne :-) Uaaaaaa, kafe nekafe, jdu to zalomit.

Je mi dobře

2008-01-29T12:07:00.001-08:00

Je mi dobře. Tečka. Dvojtečka. Tři tečky. Čárka za kterou není "ale" ani "protože". Jen prostor pro možné i nemožné. Hlavně pro nemožné :-)

Sem si včera v noci a dnes zpívala...

2008-01-25T08:09:00.000-08:00

Vysoko na kopci
tak nízko pod nebesy
sedí tři krahujci
já slyším jejich hlasy

když první zazpívá
utichnou hvězdy ve dne
když druhý zazpívá
vítr se zvedne

když třetí zazpívá
vyletí duše těla
a tudy chodívá
kudy i já bych chtěla...

Asi trochu psí modlitba

2008-01-25T07:33:00.000-08:00

Divná noční můra
skoro všedního zážitku
a noc mi nenechala ani zlomek
ani kousek okraje něčeho
co by mě mohlo obejmout
a schovávat dovnitř
do středu těla
další pocit
nenaplnění
zase nechtěl
můj lítající
ten co mi kreje záda
a říká
„Dejchej a bdělost, vždyť víš...“

A sestra jedné ženy
zase říká když na ní myslí
a má o ní strach
„Tak žádné píčoviny Amando“
a je v tom všechna starost a něha světa
a víc lásky už není...

A podobně i ona
vzala tě za ruku
a možná ani nevěděla
kam tě vede...
jen vyprahlost
haf
tak trochu zaštěkal náš pes
haf
tak trochu ozvalo se moje srdce
haf
za něj a za něj a za ni a za všechny a za všechno
kam až nedohlédnu
až na okraje všech světů
který je
i přestože tomu stále nemohu uvěřit
jen jeden.