PF 2010

Jít krokem šeptavým

přeskočit propasti

že je máš to já vím

že je mám to ty víš

chytnem se okraje

co táhne nás stále výš

na obrubách nebe

zahnutých dolů

ležíme na břiše

zvědavě skloněni

nad zemí

ptám se tě

jak je ti?

ptáš se mě

co je mi?

pod námi ohňostroj

zdobený třásněmi

končený polibky

na tváře z krystalu

studené naděje

pohřbené v minulém

jen dechem vykreslíš

své chutě spletené

napůl jsou z chomáčků

a napůl z křemene

vytesám jazykem

do něj své obavy

vykreslím do chmýří tu sílu oblaku

opřu se o prázdno

opřu se bez tlaku

opřu se chodidlem

dokud zem

unese

tu váhu láskymin

jsem jenom klaun a mim

jen vinný list plný vin

jsem hrozen plněný

šťávou a vůněmi

jsem chuť zabalená

v obaly nachové

nekousej do mě

když nemáš mě celou

kousat smíš

jenom když

vezmeš si všecko

do úst i pod jazyk

na patro přilep se!

pravdo i její skořepino

šťáva i výztuha

jsem papír i tuha

na kreslení a slova

zkroucená pod papíry

slova co tahám je za ocásky

pojďte ven

chraňte nám naše

sny říkejte pravdu

ostře jí řezejte

tence jí prohněte

něhou jí prolněte

chraňte nám prosím

naše lásky

Obrázky a tak

Milé a milí,

na tomto odkaze budou postupně přibývat mé obrázky ze starých dob i ty nové... Tak, když budete zvědaví, můžete prohlížet, napsat vzkaz nebo mi tam alepoň čas od času nakrmit rybičky :)

Kresby, škola, zahrada a život vůbec :)

Asi opravdu platí, že když je člověk šťastný a spokojený, nemá potřebu tolik grafomanovat a vůbec se nějak jinak veřejně projevovat. Měla bych ale nahradit v té první větě slovo "člověk", abych nemluvila, jak ti, co jim je už padesát a více, a kteří už vědí o "člověku" své a trochu se za "člověka" schovávají :)

No nic, pustím tu dnes nějaký ten chlup o sobě :) a řeknu vám třeba, že právě dokončuji do školy práci k Art-marketingu a také jsem konečně dokreslila kresby ke knize o Eko-zahradách. Je to báječně napsané a máte-li chuť mít někdy nějakou zahrádku či zahradu, tak tuto knihu vřele doporučuji. Vyjde asi někdy na podzim a jejím autorem je Jarda Svoboda:

http://www.ekozahrady.com/kontakt.htm

Kam v létě...???

No, přece Tam! Kam! To!

Magická místa, divoká příroda i poloztracené cínové doly, tvořivost, zajímaví hosté a ještě mnohem mnohem více:

http://www.tamkamto.cz/

http://www.psl.cz/index.php?menu=2&kurz_prohlizeni=25

modlitba

Znáte ten pocit, když se podíváte na nebe a září tam statisíce hvězd? Sametová jiskřící tma nabitá posvátnem?

A stalo se vám někdy, že jste se podívali a byla tam jen tma a prázdno? To nic, možná vám jen chybí nějaký ten "vitamín"...

Přemýšlím o síle rozhodnutí a vzpomínám na mou první opravdovou modlitbu, která zněla "Tak já do toho teda jdu."

nejde to nejde nejde psát...

I believe in fantasy

Surreal dílna na Fotografis...

a punk-trip do Kralup...

A také jsem si dnes vzpomněla na několik songů z Loly...

Nemáte ten film někdo k zapůjčení pls?

http://www.youtube.com/watch?v=DhCa0FtGm1s

Manni: 'Lola?'

Lola: 'Hmh?'

Manni: 'If I was dying right now, what would you do?'

Lola: 'I wouldn't let you die.'

I don't believe in trouble

I don't believe in pain

I don't believe there's nothing left

but running here again

I don't believe in promise

I don't believe in chance

I don't believe you can resist

the things that make no sense

I don't believe in silence

cause silence seems so slow

I don't believe in energy

if tension is too low

I don't believe in panic

I don't believe in fear

I don't believe in prophecies

don't waste any tears

I don't believe reality

could be the way it should ¨

but I believe in fantasy

the future is understood

I don't believe in history

I don't believe in truth

I don't believe there's destiny

but someone to accuse

I believe

..............................................

I wish I was a stanger who wanders down the sky
I wish I was a starship in silence flying by
I wish I was a princess with armies at her hand
I wish I was a ruler who'd make them understand

Come to me (Back to me)

I wish I was a hunter in search of different food
I wish I was the animal which fits into that mood
I wish i was a person with unlimited breath
I wish I was a heartbeat that never comes to rest

Back, back, back to me
Come to me
Back to me

Mě to baví...!!!

Dlouhý den. Mám otevřené okno. Jde sem lehounce mrazivý vzduch. Na hradě jsem už asi jenom já a pan prezident. Píšu smlouvy, připravuji dílny, plánuji rozvoj našeho oddělení a stále se valí nové věci... Mám pocit, že čím je tu člověk déle, tím více práce se objevuje... Nemůžu poslední dny spát. Nevím, čím to je. Spím tak čtyři hodiny a pak se excitovaná probudím a přemlouvám sebe samu ke spánku. Nakonec to vzdám a jdu něco dělat... Teď už to tu ale balím...

domů...

Simly... Jesenik...

Poslední PF do roku 2009

Feel free ...

Poslouchám Alanis... and It feels so good... :-)

http://www.youtube.com/watch?v=mxOGq9TBWBA

I, recommend getting your heart trampled on to anyone,
I, recommend walking around naked in your living room,
Swallow it down (what a jagged little pill)
It feels so good (swimming in your stomach)
Wait until the dust settles

You live you learn, you love you learn
You cry you learn, you lose you learn
You bleed you learn, you scream you learn

I, recommend biting off more than you can chew to anyone
I certainly do
I, recommend sticking your foot in your mouth at any time
Feel free
Throw it down (the caution blocks you from the wind)
Hold it up (to the rays)
You wait and see when the smoke clears

Wear it out (the way a three-year-old would do)
Melt it down (you're gonna have to eventually, anyway)
The fire trucks are coming up around the bend

You grieve you learn, you choke you learn
You laugh you learn, you choose you learn
You pray you learn, you ask you learn
You live you learn

Fragmenty...

Cesta přes Vysočinu. Přespávám u LuKo a jeho rodiny. Povídáme o knížkách, které v minulém roce vydali, co se chystá dále a co bych mohla ilustrovat :-) Ho možná napíše knížku pro děti o tom, jak funguje mozek, myšlení a meditace. Tu bych chtěla ilustrovat moc. Mám nápad, jak by se daly obrázky postupně rozvíjet.

Dny byly mrazivé a zářivé. Zmrzla mi všechna voda ze studánky. Hospody byly zavřené, až jsem nakonec objevila pozdě večer jednu a nad mým stolem visela hlava tohoto podivně se tvářícího zvířete:

Po cestě ze Zelené hory do Žďáru vyšel srpeček měsíce a hvězdy, které byly prostě obrovské :-)

......
Cesta vedla přes B. za Lu. Stavuji se v mém prvním shopping centru, ke kterému jsem si vytvořila "osobní vztah", vyměňuji "živou vodu" (ráno ve studánce nabranou) za Malizumo a jdeme na čaj s rumem :-)


Pak do MBud s tím, že představím a probereme společně, jak založit občanské sdružení. Usínám u krbu a poslouchám, jak praská dřevo. V noci přichází Bratr, hřeje mi záda a hned po ránu mi chce rovnou do srdce píchat jehlu. Tak se bráním... :-)


Vaita také pronáší památnou větu: "Chtěla jsem se rozplynout a nebýt, ale pak jsem zjistila, že je to příliš snadné. Tak se teď učím být" :-) My ostatní přicházíme s pojmem "uznalý smích". MBud opouštím spolu s Da. Ve Znojmě popíjíme dobré víno a kupujeme horkou pizzu s sebou do autobusu. Dolaďujeme naše představy ohledně OS - BS a hodnotíme spolupracovníky :-) Usínám mu na klíně. Noc byla příliš krátká.

...
S Lu se ohlížíme za minulým rokem... Ten Nový začal klidně... jen na obloze pozorujeme odrazy světel. Je mi dobře...
Druhý den se potkávám s Le a Mi a znovu mluvíme o OS - BS. Začíná to získávat pevnější obrysy. Jádro týmu je snad už ustaveno. Čekají nás výpravy do fungujících center a za JaSvob, který má stejnou vizi a navíc pozemek.

......

Opouštím B. a znovu se vracím. Čas a prostor přestávají dávat smysl. Mé počínání též. Venku sněží ... Žiji... :-) Jen chvílemi se proměňuji ve fragmenty obrazů a slov.

H. D. Thoreau - Walden čili život v lesích

Našla jsem v Hnízdě vzkaz: "V tom poměru, v jakém zjednodušíš svůj život, zákony všehomíra ukáží se méně složitými, a samota nebude samotou, ani chudoba chudobou, ani slabost slabostí." (22.12. 2008, když jsem jela za váma, Elsa)

Odkud přichází síla...

Přemýšlím, jak je to se samotou. Odkládám všemožná setkání, abych měla čas jen na sebe a nechala vyplout to, co je někde hlouběji. Včera před usnutím mě něco napadlo. Už týden mi jde hlavou, jak podstatné je nechodit pod cenu. Také mi došlo, že pro mě není těžké to, že momentálně jsem "sama". To je moje volba a je mnoho lidí, s kterými lze být. To, co nazývám samotou, je pro mě přijetí toho, že je prostě možné, že člověk bude už vždycky sám. Je otázkou, zda bude nebo nebude, ale získat ten klid i při té představě, že bude sám, to je to, oč tu běží. Nebát se. Ne to jen někam schovat. Ale opravdu to přijmout. Cítím, že z toho jde obrovská síla. Asi to není žádný objev. Ale pro mě je na tom objevné, že začínám tímto směrem uvažovat a jít. Souvisí to tak úzce s tím být "sám sebou". Vždycky jsem měla pocit, že je mnohem těžší naučit se být s někým. Všechno vyladit, přijmout, pochopit, nechat se druhým prostoupit. Zdá, že tohle už umím, tak je na čase vrátit se na počátek :-) Co vy a paní Samota? Bojíte se jí? Umíte to s ní? Umíte to s druhými?

Políbení

Sestra odlétá za 6 minut do Irska. Určitě už sedí v letadle. Velkého slona na klíně. Teˇˇd se dívá z okýnka...

Rodiče jsou doma zase sami. Já sama v Hnízdě. Je to záhadou, ale mám v sobě sváteční pocit. Pocit, že se dá začít znovu. Ano, jde to vždycky, ale v tomto čase to cítím nějak obzvlᚡˇt silně. Asi konečně začínám chápat smysl Vánoc. Prostě on to na sebe vzal. A já nemusím řešit minulost. Jdu dál, nechci mu nakládat víc. Lze jít lehce, lehoučce... Minulé Vánoce jsem prožívala velké ztráty a toužila po blízkosti. A o rok později zdánlivě na stejném místě, ale uvnitř je hodně věcí jinak. Klid... Vzpomněla jsem si na slova, co mi jednou napsal Zed... "Klid se s touhou střídá... Tvůj život začíná". Yes... :-)

Letadlo se rozjíždí po ranveji...

Vánoční setkávání s rodinou a přáteli. Viděla jsem malou Natalí a Viki... a zase se učila. Viki přišla a řekla: "Mami, Hitler, to byl zpěvák?"

A ještě jeden mini rozhovor odjinud. ˇˇSestiletá dcera od jedné známé přišla za mámou a říká: "Mami a jakej má život smysl?" A maminka říkala: "No, Aničko, to se možná dozvíme až po smrti" A Anička si povzdychla a konstatovala: "Chmm, chmm, takže celej život v napětí." :-)

Letadlo se zvedá... Lu mává Praze. Určitě ještě pár slz padá do klína na slona. A já u nás v Hnízdě zapaluji svíčku, světýlko, plamínek, teplo.

Políbení vám všem moji milí. Aˇˇt je Vám dobře a pokud není, tak aˇˇt vám to je k dobru :-)

Vaše Liška :-)

Předvánoční čas s Daliborem

Mám výhled na Černou věž (ta na obrázku nejvyšší). Každou chvíli mi pohled sklouzne tím směrem. Kousek dál je Daliborka. Dalibor tam seděl celé dny... a snad hrával na housle... Je to dávná historie. Je to už víc jak pět set let, co tam seděl a čekal, co bude. Pak ho sebrali a dole pod zámeckými schody mu usekli hlavu. A já tudy chodívám skoro každý den. Místa nasáklá myšlenkami, strachy, jen tak bezcílného toulání, příběhy... Tak myslím na Dalibora a na sebe. Jak tu sedím a zda by mohly být naše myšlenky v něčem podobné. Jestli by mi rozuměl a já jemu. Mám chuť za ním zajít, ale asi mě tam nepustí. Tak napínám uši, třeba ty housle uslyším. Tady v klášteře bývají slyšet různé věci. Zvlášť večer, když všichni odejdou a všude se zhasne. Chodím mezi zešeřelými obrazy a sochami a někdy zajdu do potemnělé kaple, kde se rýsují jen stíny. Jdu za maličkou sestrou Mladou, co jí stráží čtyři velikáni. Chodím se tam ráda bát... trošku. A dýchat minulost v přítomnosti.

Teď na všechny věže i ke mě svítí slunko!

Poslouchám PaMilcovou...

Usínání v objetí

Před usnutím jsem otevřela okno a vzduch voněl tak příjemně. Nechala jsem ho otevřené celou noc. Odneslo mě to do letní noci. Ležela jsem jen ve spacáku na břehu jedné řeky, nade mnou hvězdy, vlhký chladivý svěží vzduch a tělo přisáté k Zemi a dýchající v jejím pomalém rytmu. Bylo opravdu léto léto léto a dalo se jen tak někam jít... kdekoliv se zastavit, kdekoliv usnout...

hlad

Byla jsem na Encounteru a ptala se našeho "falicitátora" :-) , jak je to se zamilovaností. Jestli je to tak, že si toho druhého postaví člověk výš a pak až se odmiluje, tak čumí, co to vlastně bylo. A zkouší teprve potom vztah, opravdu rovný. A LuDo říkal, že si myslí, že zamilovanost je spíš hlad. Hlad po něčem, co nemá člověk naplněné a uspokojené a že až se člověk nasytí, tak teprve zjistí, zda opravdu opravdu miluje. Jde milovat bez počáteční zamilovanosti, bez počátečního hladu? LuDo tvrdí, že ano. Vypadá moudře a zkušeně... no uvidíme :-)

Kdo zpívá nemá kdy se bát

Byla jsem na výletě. Šla jsem krajinou, zbytky sněhu, ...čvachtavého, trochu bláta, volné srdce, volné ruce... Jenom jsem se dívala, pozorovala a po dlouhé době zase fotila na kinofilm, takže tu nic neuvidíte... Neuvidíte ten podivný strom s jednou větví vymrštěnou do strany a vzhůru k nebi ani řetězy zaryté do kůry stromu a posunuté o kus výš, kde se asi znovu zaryjí a nakreslí pravidelný vzor. Neuvidíte ani tu černou asfaltovou boudu porůstající zářivě zeleným mechem, neuvidíte rozbité okno do hospody, kde se na druhé straně vlévala dovnitř (na přeskládané a zpřeházené židle) pivově zlatá barva skrz barevné sklo okna odnaproti.

Neuvidíte, ale uslyšíte... třeba o tom, jak jsme s IM "fotili" jen na fotopapír obraz skrz klíčovou dírku ...a taky portrét. A pekli bramboráky a pili víno a já si prohlížela katalogy čínského fotografa, co fotil čínské blázince, tibeťany a katolíky. A hřála se při tom u kamen, zírala jak pravěký lovec do ohně a neměla myšlenky na nic takzvaně "důležitého".

Krajina, krajina, nebe, nebe... vůně, vůně, vůně dřeva.

IM mluvil o tom, že podepsal jako Faust úmluvu s ďáblem, ale že si myslí, že v konečném součtu to bude dobré. A já si říkám, ale! Ale vždyť není žádný konečný součet! A on říká, ale! Ale z čeho chceš žít? No jo, takže člověk prodává za prachy svůj čas... Peníze už nejsou kryté zlatem, ale časem! Jo, všichni to známe, tohle všichni víme...

Ještě pár slov na závěr. V poslední 7generaci se na poslední straně píše o "Pomalém životě". O ten usilují různě provázané skupiny, které se snaží o zpomalení života měst, obchodu, školství, turistiky, stravování nebo mezilidských vztahů.

Tak a teď si milý/á čtenáři/ko přečti předchozí větu ještě jednou s důrazem na význam každého slova.

Jedeme dál? Takže podle Davida Orra by proto 21. století mělo být érou předběžně opatrných pomalých znalostí, nabízejících know-why namísto tradičního know-how.

...A tento pouliční obraz jsem potkala dnes podvečer cestou na arte... Chodím tamtudy už měsíc, ale teprv dnes jsem ho objevila. Píše se tam:

Moc toho zbývá
nebo málo
co by se za dva lidi bálo?
když slavík zpívá
nemá kdy se bát

"Má bytost má stín dotýkající se stropu chrámu končícího v nebi."

Našla jsem kousek ušmudlaného papírku někde na dně mošny, kterou jsem nosila v létě...

A vzpomněla jsem si, že jsem to zažila jednu noc v Rose Coeli...