Mít "jenom" jeden život :-)

Píšu, nepíšu... Předevčírem jsem nějaká písmenka z písmenkové polévky mé hlavy sem sypala a pak to zase lžíci po lžíci vyjedla až ten talíř monitoru zůstal prázdný. Najednou jsem se těch slov bála a chtěla jsem se o ně dělit i nechtěla...

Asi se potřebuji na chvíli zavřít dovnitř. Přestala jsem ty "průvody" u nás doma zvládat. Každý večer tu někdo klepe, zvoní, odemyká si... A já to nedokážu vnímat jinak, než že také klepe, zvoní, odemyká si ke mně, do mě... A začalo mi připadat, že tohle už není Hnízdo, ale alternativní zahřívací Václavák. Da mi ale tvrdí, že většina průvodů sem stejně chodí za mnou... Tak nevim, asi budu muset vyvěsit varovnou ceduli, že sice často funguji jako obnovitelný zdroj, ale že momentálně se cítím spíš jako "ohroženej druh" a "vzácná surovina" :-). Začala mi docházet kapacita na to ty lidi pojmout. Něco jim dát a něco získat. Taky mi už moc chybí prostor na studium a čtení. Úúúúúúúúaááááááá, potřebuju číst... Nebo ouplně totálně zhloupnu... a bude ze mě debil, he...

To nejde mít jenom jeden život... jak to všichni stíháte? :-)

And I feel good

Tímto zápisem zcela porušuji slib, který jsem dala předevčírem. Slíbila jsem, že přestanu psát chaoticky. Vzhledem k momentálnímu rozpoložení mi tento slib připadá jako výduť (Zdeněk Beran - jo, ten umělec, by řekl "Parádní výduť") .

Divočina. 12 hodin v práci, pak jsme přišly s Mo k nám domů. Všichni seděli v naší, na tyto mega-seance, minikuchyni na studené dlažbě na zemi a jedli polévku. Do toho všechno pekl své makrobio-dobroty Da (nebo mu také říkám Ra), ale dne jsem přišla na to, že mu budu říkat Kodan. To vzniklo z toho, že Ha ho nazvala jako KočkoDana - to jsem zkrátila kvůli blogu na Kodana, ale nakonec jsem se rozhodla, že mu budu spíš říkat Barbare Kodane.

A James Brown mi zpívá "And I feel good"...

Ale proč píšu... vlastně mě k tomu nakoplo to, že jsme s Ha blbli, muži to pozorovali a nakonec to Ty shrnul následovně: "Lepší primitiv v hrsti, než-li idol na střeše." A pak ještě musím zaznamenat, jak jsem spolu s Ha ležela na rameni Kočkodanovi a poznamenala jsem "Ten Da je tak krásný muž. On vypadá jako nějaká antická socha" A Ty na to řekl "No jo, vypadá jako polobůh" A Ha nadzvedla svou hlavu z jeho ramene a dodala "A přitom je to Bůh."

Teď Ha povídá: "Seš jenom nástroj, skrz tebe to chodí."

A na přání Bo ještě dopisuji minihistorku, která ji zřejmě pobavila, i když mně se úplně vytratila z paměti. Tak včera, jak jsem byla zmatená, z toho, že je Ba těhotná, jsem přišla domů a všem to líčila. A Da se mě zcela (tak jako vždy) bezelstně zeptal "A můžu ti nějak pomoct". Tak jsem se na něj zadívala a odpověděla jsem "No, asi ne."

Tak tímto končím své dnešní pseudo zaznamenávání toku, potoku, pratoku, moku, amoku zpráv, lidí, minizkazek... Neboť už všichni odpadli, půjdu spáchat to samé. Však už je půl druhé v noci. Muck...

Mimo nebo mimi?

Dnes jsme měly naši pravidelnou pracovní schůzku. Holky z dvacítky(Ir a Ba) a my z devatenáctky (Mo a já), klasické organizační záležitosti. Jen na závěr Ba, že by nám chtěla ještě něco říct... Chvilka napětí... A co jiného by to mohlo být... Ba je těhotná :-)

Tak doufám, že mi z toho nehrábne :-) V takhle doslova těhotném prostředí jsme se ještě nepohybovala. Nejprve A a Lu, za kterou jsme nastoupily my s Ir. A pak už to jelo: Mi, Ša, An. A teď Ba. Za půl roku 5 mimin a za dalších pár měsíců tu bude další...
Teda, škoda, že nikdo není doma... Vždycky tady někdo je. A zrovna teď, když bych si potřebovala dát s někým panáka... Jsem z toho úplně mimo... a dosvědčuje to i fakt, že ve slově "mimo" jsem se před chvilkou překlepla a napsala jsem "mimi" :-)

No nic, za hoďku jdu do sauny s Bo. Těším se...

Juchůůůůůůů!

Tak ta polívka zabrala. Byla jsem tu sama, jen hudba, pes a já... Nádhera. Postupně přibývá obyvatel a ubývá polévky :-)