Na druhém břehu řeky...

Home sweet home, love my love, jup hup nuf muf...

Už nemám rozestláno na posteli pro hosty...
a zuby si čistím vlastním zubním kartáčkem :-)

A zpívám si s větším porozuměním Jacka... a právě to tu sviští. Da plete, Ha a Ma hrají na kytary a Bo na basu... pěkně to tu duní :-)

Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek
mám k němu stejně blízko jak on ke mně
máváme na sebe z říční navigace
dva spojenci a dvě spřátelené země
jak malí kluci hážem z břehů žabky
kdo vyhraje má z protějšího srandu
hlavama kroutí česko-polské babky
děláme prostě vlastní propagandu

Na mostě Přátelství se tvoří dlouhé fronty
všelikých věcí za všelikou cenu
já mám však na to velmi úzké horizonty
a Jacek velmi nenáročnou ženu
týden co týden z říční navigace
máváme na sebe Chlapče hlavu vzhůru
jak je to krásné moci vykašlat se
na celní předpisy a na cenzůru

Na druhém břehu řeky Olzy žije Jacek
mám k němu stejně blízko jak on ke mně
máváme na sebe z říční navigace
dva spojenci a dvě spřátelené země
a voda plyne plyne plyne dlouhé věky
řeka se kroutí jako modrá šňůrka
a my dva hážem kachnám vprostřed řeky
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách
krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách...

Nová přátelství

Poslední den v Polsku. Nechce se mi, nechce... Bylo plné drobných překvapení. Nechápu, proč náš vztah k Polsku je tak odtažitý... máme toho tolik společného... vlastně si tu připadám jenom jako v takové trochu jiné části Čech, kde je jen trochu jiné nářečí. Jsme si tolik podobní historií, mentalitou, jazykem, který utváří naše vnímání, stylem života, myšlením, cítěním i komplexy... Navíc tu mají nádherný a mnohem méně narušený venkov než my... a taky hory :-) Chtěla bych se sem vrátit zpátky. Snad v létě, na podzim, jít do hor, nebo to tu probrázdit na kole... Vždycky mě to táhlo na Slovensko... Cítila jsem ho jako součást svého domova a nikdy by mě nenapadlo, že hned vedle nás je další země, kde člověk nemusí překonávat žádné těžké bariéry... prostě sem vpluje :-)

Včera jsme měli rozlučkovou večeři s Mar a Jol. Oba pracují jako kurátoři a dělají doprovodné akce pro děti, rodiče... Mají neuvěřitelné nápady a realizace a učí se o nich na univerzitách jako o guruích :-) Bavili jsme se také o svých snech... to už bylo takové křehké. I přestože jim je kolem 50, zdá se že máme podobně nejistou budoucnost. Ale zdá se, že se jí nikdo z nás nebojí :-)
Zkoušela jsem si představit, co bude za rok a nešlo to. Vůbec nevím. Jen doufám, že s Hnízdem mě bude i nadále poutat tenký ale přepevný vyživující neviditelný, ale hmatatelný pramen.

O jeden nepatrny ton barvy svetleji

hodnoty, ...nekdo, koho znal,... umrel... Prisla mi zprava, ze nas kolega z prace, mlady a na prvni pohled dost pohodovy kluk se obesil. Nikdy by me to nenapadlo. Clovek vubec vubec vubec netusi, co v sobe lide nosi. A to, co ukazuji navenek, muze byt jen usilovna snaha, pusobit jinak nez jak to je...

Myslet na druhe
pecovat o ne
modlitba je malo
ale co vic
napsat
obejmout
se s kym?
Lze nekomu pomoct?

Tygr by rekl
ze dulezite je pomoct sam sobe
ale tak to nefunguje
vzdy pomahas ci ublizujes vsemu
a vzdy je pomahano i ublizovano tobe
jsme pavucinka
propletena s druhymi
vzajemne se muzeme podpirat
kdo bez te podpory vydrzi?
Jen mnich nebo poustevnik
Ale je tohle cesta kazdeho z nas
skrz individualitu a osamelost
budovat pocit propojeni?
Je toho tolik
co nemuzu rict a co nikdy nikdo nemuze pochopit...

Je mi to lito
ze nevim
co bych mohla jeste udelat
tohle neni prosba o navod
to je jen vyplavovani
proto prosim neposilejte mi navody
ale pohladte a obejmete toho, kdo je vedle vas, muzete-li
nebo nekomu napiste neco hladiciho
a svet bude zase lehounlince tepat o jeden nepatrny ton barvy svetleji
doufam
verim...

Každý den zkoumám

Každá cesta z našeho hotelu vede přes park. Jaru se nejde vyhnout. Zblízka každý den zkoumám rozkrývající se pupence a říkám si, tak kdy?! Slunce tu dnes tepalo do všeho živého a to, co ještě živé není už má určitě namále. Na ulicích je spousta stánků s tulipány a Ir včera koupila i k nám do pokoje. Máme stále otevřené okno a vítr se tak prolamuje skrz záclonu do našeho prostoru a kreslí do našich očí jemné vzory pomalého tance. Někdy jenom tak chvíli hypnotizovaně sedím na posteli a vypnu se... v obou významech toho slova :-)