Myslím, že zářím... myslím, že miluji... nemyslím... :-)

Cesta vlakem za mamamušou... z Prahy jedeme s Oro a připravujeme Polsko-litevsko-lotyšskou cestu... Prolejzáme mapy a kujeme plány... Doma chvíli povídáme a pojídáme. Procházím naši zahrádku, kde je spousta zralých malin, jahod, třešní, salátů, kedlubů, hrášku. Mamča mi potom dává na cestu kromě moře jídla (ach ty maminky :-) taky zásoby po domácku šitých papučí. Jedny mají "zlaté" vyšívání a v Hnízdě jsme se je rozhodli věnovat Ja (spolu s hedvábným župánkem) :-)

Cesta zpátky byla magická. Bolela mě z toho celá duše... Obloha byla roztrhaná na cáry a kreslila mi do těla a mysli obrazy... Bránila jsem se tomu pocitu, který mě nutil prostě vystoupit a jít... jít... a praštit sebou do prvního polelánu... a nedalo se to zastavit a bylo to ... mrůůů... uaíííí....

Praha potom byla dávivým kontrastem... Ale zářila jsem :-)

A Hnízdo mě znovu objalo...

A ještě pár obrázků z noci muzejní a klášterní...

Mikro-příběhy posledních dní...

Z nedělního hudebnění... už jen vzpomínky... jak jak jak je to dávno?





Hrajeme si s videokamerou a povídáme si o síle a slabosti autoportrétu. Danův přístup mě fascinuje a překvapuje... Rozhoduji se potom použít jeho autoportréty na výstavu "Kořeny" :-)

Večeru erotického čtení předcházela Mo komentovaná prohlídka na výstavě Touha vášeň láska, v jejíž expozici se před odchodem fotíme :-)

A třetí zcela nesouvislé foto je z mé dnešní podvečerní akce, kdy sama s vypětím všech sil stavím u nás v obýváku iglů... Pak ho fotím a pro představu dodávám lidské měřítko. Snad bude našim umělcům připravujícím muzejní noc připadat dostatečně prostorné. Prostě větší jsem už nesehnala...

Hmmmm mmmm...

Večer plný hudby a lidí (Hane, Maryša, Roe, Bo, Dan, Lu, Mi and me). Moc příjemné... Od pátku taky moře rozhovorů. Rozplétáme, rozplétáme... Dobrou noc, bytosti mi blízké...

A nezapomeňte zítra přijít na večer erotické literatury :-)

Vláknina

Kreslím a maluji, těla rybiček. Nebudou za sklem, ale na skle... přilepené. Poslouchám k tomu rádio, ... to už jsem nedělala celou věčnost. Všichni jsou pryč, jen kočka sedí u mě na okně a indigo za mými zády na koberci. Zvířecí říše. Chlupy z nich jsou všude kolem nás a myslím, že už i v nás. Dnes u snídaně jsem to přejmenovala na "vlákninu"...