...nebo ne?

Právě jsem si stáhla všechnu práci na flešku a rozhodla se, že půjdu domů a potom na večírek za Le, která opouští Knížepána a celé jeho panství a tedy i nás.

A také jsem se rozhodla, že si dám jeden den smutku, kdy se nebudu muset tvářit jako hrdina. Jakože se schovám... Usoudila jsem, že bych na to mohla mít právo :-) Mohla bych být něco na způsob "Šíleně smutné princezny" a čekat na prince. Ale ona ve skutečnosti vůbec smutná nebyla... sakra, a on se vlastně potom naštval, že ho tahala za nos. No jo, emoce, to je vždycky komplikované. Cha, právě přišel můj princ Bohouš a snaží se mě líbat. To dřív nedělal (?!). Je to zvíře! A líná mi do klína...
To zní jako dobrý verš... "A líná mi do klína" :-)

Líná mi do klína
líže mi ruce
vrní mi na břiše
tiše tiše
přede přede
mnou se protahuje
drápiska zatahuje
a citově mě vydírá
svým pohledem
a konečkem ocasu
co saje
sosaje
po očku na mě mrká
že jsem pěkná mrcha
že ho málo hladím
tak končím s psaním
ať mu to vynahradím...


Poslouchám polské piosenky a dělá mi to dobře
...tak nevím, jak to s tím smutkem dopadne :-)

Hmmm...

Tak tohle je opravdu zkouška...
Nečekat na nic.
Žít plně, bděle přítomnost.
Nečekat nic víc,
ale být otevřená k tomu co může přijít.
Ale ne jenom teoreticky...
Skutečně, opravdu... Cha... proč ty nejjednodušší teorie jsou v praxi kurva tak těžký?
Zvlášť když to má člověk v hlavě už tak pěkně srovnané?
Chmmm :-)
Opravdu každou přítomnou vteřinu brát
jako to nejlepší, co teď mohu udělat, cítit, vnímat.

Připadám si jako sportovec
co se musí namotivovat na olympiádu
ale celou dobu tréninku musí věřit tomu
že i když nevyhraje
tak to, co dělá, má smysl.

Teda, to jsou úvahy ...by mě nenapadlo, že bych se takhle mohla někdy cítit...
Ještě, že mám v kapse deník od MPally, Garfielda a Cílkovo Dýchání s ptáky.
Střídám je :-)

Garfield mi dost připomíná našeho Bohouše a to jak šikanuje Odieho není zcela nepodobné jeho vztahu k Indigovi. Chtěla jsem teď něco zacitovat od MarianaP., ale zjistila jsem, že jsem knihu zapoměla asi v buse. Bože, to jsou ztráty! Snad dotyčného nálezce kniha pobaví alespoň tak jako mě. Sakra... to je mi líto :-(

Tak ještě písničku, s kterou jsem se probudila jedno ráno v Brně a hrála mi pak celý den v hlavě a nechtěla ven...
http://www.youtube.com/watch?v=2vIIih6P_jc&feature=related

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

...

Poslední dobou se každé ráno budím s nějakou písničkou v hlavě... za to sny si moc nepamatuji. Zdá se mi, že ty písničky jsou takový pozvolný přechod ze snu do reality...

yes

všichni už odešli
ležím na zádech
voda mě nadnáší
hladina je klidná
slyším svůj vlastní dech
a tlumené zvuky kolem
nádech výdech
sem tam sem tam
příjemně unavené tělo
nechávám propadat
příjemně
slastně
chladivé
vodě
a tichu

Mně netřeba...

Chtěla jsem být indiánem

myslela jsem si, že indiáni

jsou všichni cikáni

a máma mě okřikovala

když jsem na ně volala na pozdrav

hledala jsem svůj kmen

už jako dítě a myslela jsem si

že je na dosah

Teď se rozhlížím

a prohlížím si hmotu těl a prostory duší

jejichž jsem chtě nechtě součástí

všichni se v kruzích milujeme se všemi

vzrušení se předává jak Černý Petr

a všichni ho chtějí a zároveň se bojí

že právě jim zůstane v ruce

na další světelné roky

Ta hudba mě nese pryč

ze země ze mě ze mě

myslím, že mezi hvězdami není prázdno

myslím, že je to prostor zcela beze zbytku naplněný doteky

na které není ve vrstvičce zemské přitažlivosti

dost místa

jsou tak lehké

že je nelze udržet

prochází skrz dlaně a tělo pryč

Dívám se Za

a pozoruji

že na stole mám

láhev vína z francouzské vinice

kde jsme se na podzim dívali do oparu vzduchu

starou knížku pro děti plnou obrázků a říkanek

v hrnku zapíchnuté dlouhé peří

čínské kuličky s obrázkem draka a názvem „Zrcadlení hvězdného nebe“

černobílé fotky Igora Malijevkého

barvy na sklo které proměňuji v hejna rybiček

obal od Lysbethovy tantry

dvd od BBC na kterém jsou prý „Jiné světy“

na které se asi nikdy nepodívám

protože tenhle svět je tak „jiný“

že žádné sci-fi ani pohledy jinam

mně netřeba :-)

A jak u vás moji milí???