hlad

Byla jsem na Encounteru a ptala se našeho "falicitátora" :-) , jak je to se zamilovaností. Jestli je to tak, že si toho druhého postaví člověk výš a pak až se odmiluje, tak čumí, co to vlastně bylo. A zkouší teprve potom vztah, opravdu rovný. A LuDo říkal, že si myslí, že zamilovanost je spíš hlad. Hlad po něčem, co nemá člověk naplněné a uspokojené a že až se člověk nasytí, tak teprve zjistí, zda opravdu opravdu miluje. Jde milovat bez počáteční zamilovanosti, bez počátečního hladu? LuDo tvrdí, že ano. Vypadá moudře a zkušeně... no uvidíme :-)

Kdo zpívá nemá kdy se bát

Byla jsem na výletě. Šla jsem krajinou, zbytky sněhu, ...čvachtavého, trochu bláta, volné srdce, volné ruce... Jenom jsem se dívala, pozorovala a po dlouhé době zase fotila na kinofilm, takže tu nic neuvidíte... Neuvidíte ten podivný strom s jednou větví vymrštěnou do strany a vzhůru k nebi ani řetězy zaryté do kůry stromu a posunuté o kus výš, kde se asi znovu zaryjí a nakreslí pravidelný vzor. Neuvidíte ani tu černou asfaltovou boudu porůstající zářivě zeleným mechem, neuvidíte rozbité okno do hospody, kde se na druhé straně vlévala dovnitř (na přeskládané a zpřeházené židle) pivově zlatá barva skrz barevné sklo okna odnaproti.

Neuvidíte, ale uslyšíte... třeba o tom, jak jsme s IM "fotili" jen na fotopapír obraz skrz klíčovou dírku ...a taky portrét. A pekli bramboráky a pili víno a já si prohlížela katalogy čínského fotografa, co fotil čínské blázince, tibeťany a katolíky. A hřála se při tom u kamen, zírala jak pravěký lovec do ohně a neměla myšlenky na nic takzvaně "důležitého".

Krajina, krajina, nebe, nebe... vůně, vůně, vůně dřeva.

IM mluvil o tom, že podepsal jako Faust úmluvu s ďáblem, ale že si myslí, že v konečném součtu to bude dobré. A já si říkám, ale! Ale vždyť není žádný konečný součet! A on říká, ale! Ale z čeho chceš žít? No jo, takže člověk prodává za prachy svůj čas... Peníze už nejsou kryté zlatem, ale časem! Jo, všichni to známe, tohle všichni víme...

Ještě pár slov na závěr. V poslední 7generaci se na poslední straně píše o "Pomalém životě". O ten usilují různě provázané skupiny, které se snaží o zpomalení života měst, obchodu, školství, turistiky, stravování nebo mezilidských vztahů.

Tak a teď si milý/á čtenáři/ko přečti předchozí větu ještě jednou s důrazem na význam každého slova.

Jedeme dál? Takže podle Davida Orra by proto 21. století mělo být érou předběžně opatrných pomalých znalostí, nabízejících know-why namísto tradičního know-how.

...A tento pouliční obraz jsem potkala dnes podvečer cestou na arte... Chodím tamtudy už měsíc, ale teprv dnes jsem ho objevila. Píše se tam:

Moc toho zbývá
nebo málo
co by se za dva lidi bálo?
když slavík zpívá
nemá kdy se bát

"Má bytost má stín dotýkající se stropu chrámu končícího v nebi."

Našla jsem kousek ušmudlaného papírku někde na dně mošny, kterou jsem nosila v létě...

A vzpomněla jsem si, že jsem to zažila jednu noc v Rose Coeli...

Heslo týdne

Dlouhý dlouhý den. Plný úvah o Vietnamu, páteční vernisáži, konferenci a letním kurzu, co plánujeme ve spolupráci s prázdninovkou. Už jsem asi uprojektovaná...
Ale večer přišla děcka z Vietnamu a uvařila neuvěřitelně chutné jarní závitky i ve vege formě. Zapomínám chvílema už i jíst...

Tělo ještě bolí od toho, jak jsem mu v pondělí na Dialogickém jednání podrazila nohy, ale snad už to zítra bude lepší. Zároveˇˇn mě ta bolest trochu euforizuje... neb mě stahuje k zemi a nedovolí mi myslet na blbosti. "Řešíte něco? Dejte si pořádnou ránu, bude Vám líp!" ...Slogan tety Ay na tento týden. :)

A navíc můj laptop zlobí a píše divně některé háčky...