Kofejn night

No jo... zase už tma tmoucí. A já dosrkávám několikátou kávu (fértrejdovou s ovesným mlékem...) Mňam. Dnes pohoda... Naši kaučsurfeři z Belgie nám uvařili príma večeři. Dali jsme si k tomu víno od předchozích kaučsurferů z Kanady :-) Bezva lidi... zase kluk s holkou. Jezdí nám sem teď páry, které vypadají jako super reklama na šťastný vztah (nebo dokonce na prima manželství jako u Lu a Ell). Ale říkám si, že je to nejspíš tím naším výběrem, který je značně selektivní :-) Škoda, že nemám víc času a energie. Bylo by skvělý protáhnout je naskrz neturistickou Prahou.

Jinak mě dneska dopoledne totálně vysáli mazlíčci na MAlšovi. Měla jsem tam skupinku pěkných sígrů... Ale zvládla jsem je. Vytáhla jsem ze svého těla záložní zdroje energie a zabalila je do energetického mraku. Postupně se chytli a začali zářit. Ke konci už byli skoro v rauši. Mo jela paralelně kousek dál se staršíma. Měla tam pro změnu kluka, kterej se rozhodl, že bude lepší poslouchat celou dobu valkmena. No, to byl zase jednou "materiál". Nějaký důchodce mi tam mezitím ještě rozkrádal podklady na dílnu. No, občas je to zajímavé panoptikum, ty lidi :-) Ale nakonec se to nějak v průběhu dne vrátilo. Ještě na výstavě přišlo pár dospěláků sdělit své nadšení nad programem a pančelky nám ještě po jejich návratu domů do UL zavolaly do práce, jaká to byla paráda...

Taky jsem si dnes večer popovídala s Ha o její novinářské práci a kauza Anička mě trochu rozložila. Surfovaly jsme tu potom po Grálistech a jen jsme zíraly. Nejvíc ze všeho mě ovšem dostal oddíl "Mravenci". To už mi přišlo opravdu psycho... Jo, realita, reality... Jsem skeptická k tomu, že tohle půjde rozklíčovat a pak jsem si začla zase klást otázku, zda tyhle věci a informace do sebe vůbec pouštět. Ale už je pozdě... S Ha jsem si z toho dělaly prču a rozhodly jsem se, že si zítra půjčíme "Poselství pravdy". Do naší knihovničky, která nese název "Naše současná duchovní výživa" to skvěle zapadne :-) Uaaaaaa, kafe nekafe, jdu to zalomit.

Je mi dobře

Je mi dobře. Tečka. Dvojtečka. Tři tečky. Čárka za kterou není "ale" ani "protože". Jen prostor pro možné i nemožné. Hlavně pro nemožné :-)

Sem si včera v noci a dnes zpívala...

Vysoko na kopci
tak nízko pod nebesy
sedí tři krahujci
já slyším jejich hlasy

když první zazpívá
utichnou hvězdy ve dne
když druhý zazpívá
vítr se zvedne

když třetí zazpívá
vyletí duše těla
a tudy chodívá
kudy i já bych chtěla...

Asi trochu psí modlitba

Divná noční můra
skoro všedního zážitku
a noc mi nenechala ani zlomek
ani kousek okraje něčeho
co by mě mohlo obejmout
a schovávat dovnitř
do středu těla
další pocit
nenaplnění
zase nechtěl
můj lítající
ten co mi kreje záda
a říká
„Dejchej a bdělost, vždyť víš...“

A sestra jedné ženy
zase říká když na ní myslí
a má o ní strach
„Tak žádné píčoviny Amando“
a je v tom všechna starost a něha světa
a víc lásky už není...

A podobně i ona
vzala tě za ruku
a možná ani nevěděla
kam tě vede...
jen vyprahlost
haf
tak trochu zaštěkal náš pes
haf
tak trochu ozvalo se moje srdce
haf
za něj a za něj a za ni a za všechny a za všechno
kam až nedohlédnu
až na okraje všech světů
který je
i přestože tomu stále nemohu uvěřit
jen jeden.