O jeden nepatrny ton barvy svetleji

hodnoty, ...nekdo, koho znal,... umrel... Prisla mi zprava, ze nas kolega z prace, mlady a na prvni pohled dost pohodovy kluk se obesil. Nikdy by me to nenapadlo. Clovek vubec vubec vubec netusi, co v sobe lide nosi. A to, co ukazuji navenek, muze byt jen usilovna snaha, pusobit jinak nez jak to je...

Myslet na druhe
pecovat o ne
modlitba je malo
ale co vic
napsat
obejmout
se s kym?
Lze nekomu pomoct?

Tygr by rekl
ze dulezite je pomoct sam sobe
ale tak to nefunguje
vzdy pomahas ci ublizujes vsemu
a vzdy je pomahano i ublizovano tobe
jsme pavucinka
propletena s druhymi
vzajemne se muzeme podpirat
kdo bez te podpory vydrzi?
Jen mnich nebo poustevnik
Ale je tohle cesta kazdeho z nas
skrz individualitu a osamelost
budovat pocit propojeni?
Je toho tolik
co nemuzu rict a co nikdy nikdo nemuze pochopit...

Je mi to lito
ze nevim
co bych mohla jeste udelat
tohle neni prosba o navod
to je jen vyplavovani
proto prosim neposilejte mi navody
ale pohladte a obejmete toho, kdo je vedle vas, muzete-li
nebo nekomu napiste neco hladiciho
a svet bude zase lehounlince tepat o jeden nepatrny ton barvy svetleji
doufam
verim...

Každý den zkoumám

Každá cesta z našeho hotelu vede přes park. Jaru se nejde vyhnout. Zblízka každý den zkoumám rozkrývající se pupence a říkám si, tak kdy?! Slunce tu dnes tepalo do všeho živého a to, co ještě živé není už má určitě namále. Na ulicích je spousta stánků s tulipány a Ir včera koupila i k nám do pokoje. Máme stále otevřené okno a vítr se tak prolamuje skrz záclonu do našeho prostoru a kreslí do našich očí jemné vzory pomalého tance. Někdy jenom tak chvíli hypnotizovaně sedím na posteli a vypnu se... v obou významech toho slova :-)

Dnes v noci...

Obvazy jsou fraktálem
mé podstaty
pružné plátno
plné děr
.............................



Vložil si do mě papír
dopis obal od tyčinky
který jsi nedokázal spálit
sám
.............................



Plechovým víčkem od konzervy
otvůrky dýchající
temnoty
půjčit si proužky světla
na kraj propasti
kterou lemuje pohled
dovnitř
.............................



Vytvořil jsi z mého kruhu čtverec
a říkal jsi mi
že jsem svobodná
když jsi mě něžně přelepoval
průhlednou izolepou
.............................



Do spirálky je stočená
moje duše
tam dole
v tříslech čtyřlístků
vyšitých na kapesníku
který jsem si zakázala nosit
v kapse kabátu
jako jistotu dobrého konce
.............................



Po večerech zarůstám do zdi
neviditelnosti červených cihel
v zapomenuté řadě drolících se domů
kolik nádechů a pohledů daleko
můžu ještě ukrást kolemjdoucím?
.............................



To není rez
to korodují okraje tvých rtů
když se dotýkají
posvátného
.............................



Černá látka tryskající dovtnitř
světlo
které zahlo za roh
který nevidím
.............................



Úplně uvnitř jsou kupodivu také
vlasy popelavě bílé barvy
vystlaly průchod času
který s měkoučkým krokem
potřebuje našlapovat
dovnitř těla
.............................



Ten blesk tam
šáhnul bez mého svolení
obtáhnul ohnuté tvary
pokryté rozjěžděnými
zvuky motorů
a hlasů z ulice
.............................



Prázdnota
co pohltí tvé prsty
tvou ruku
tvé tělo i hlavu i auru
spolu s korunní čakrou
která spadne nečekaně
na zem a kovově zacinká
.............................



Místo vystlané plyšem a zlomky listů
ze vzdálených stromů
které opadaly
když se chtěly dotknout
tvých vlasů
.............................



Kousek svetru
který nemůžu svlíknou
i když už zima pominula
pominula se do mě
až za kůži a svaly a kosti
a oči a hlas
.............................



Stále se kolem mě a do mě
drolí mikroskopicky drobný prach
a kamínky barev přivezených z
geologického tanga vlnícího se
před třiceti šesti a více
milióny lety
.............................



Nechci považovat železnou trubku
za brutální metaforu
chci jí rozumět raději
jako tlumenému zvuku
který se nenápadně vléval
do tvých míjejících kroků
.............................



Pavučina - pružnost
objímající silové pole
prolamující roztřepená
betonová nic
.............................





Ta struktura je uháčkovaná
napříč zvuky chodidel
a rytmu nadskakujících podpatků
je obalená do vesmírného prachu
prvního kroku po povrchu
slov a měsíce
.............................


... a pár obrázků z jedné ulice v Lodzi

Zase jednou jenom být, užívat si a nechat se vést...

Lodz nebo-li polský Manchester. Město kvetoucí hlavně v 19. století na a začátku 20. Procházíme celými čtvrtěmi, které mají identickou podobu: cihlové domky nebo spíš celé bloky, v kterých bydleli dělníci/e a na vlas stejné, v kterých byly školy, prádelny, jídelny pro celé dělnické rodiny. To vše vždy patřilo jednomu majiteli. Jdeme přespat do hostinského pokoje jednoho z paláců, který patřil dceři jednoho průmyslníka. Dovnitř se dostáváme skrz ochranku a hlídacího psa. Máme ale krásný výhled do parku a na řeku a v našem pokoji visí dobové fotografie interiéru paláce. Jedna fotka se trochu "svezla" a mě připadalo, že to vystihuje naprosto dokonale celé to divadlo... Luxus trochu nakřivo. Tenkrát i teď. Za cenu čeho? Spí se nám ale dobře, máme výhled do francouzské zahrady a na řeku...

Druhý den ráno fotíme detaily ulic a "díry"... Začínám být z toho našeho "vědeckého" průzkumu už trošku unavená... Ale dnes se to kompenzovalo naší aktivní účastní na jednom worshopu. Moc mě bavilo zase jednou jenom být, užívat si a nechat se vést skrz to, co vymyslel někdo jiný.

Ještě bych se tu chtěla podělit - především s dalšími ženami (i když muže tím rozhodně nechci vyloučit) o jednu milou malou "modlitbu či rituálek", jehož autorkou je jedna mně převelice blízká moudrá kočka. Přečetla jsem si to zrovna, když jsem seděla v jedné kavárně a tak se dalo rovnou praktikovat a proto v případě energetické krize mohu vřele doporučit následující:

"Dej si fakt dobrý kafe v kavárně, podívej se z okna, pověs si lžičku na nos a řekni si : Já, (Zde vložte své jméno :-), jsem úžasná ženská a jediné, co mi teď schází, a co potřebuju, je víra v sebe. Takže ó sílo, vstup do mě skrz tuto lžičku, skrz můj nos, a vše se v dobré obrátí."

Už se to v Polsku rozšířilo... občas při tom "přistihnu" i Ir a máme tak čím bavit. Vono to totiž s tou lžičkou není úplně jednoduchý... :-)