Sněhuláci

Z nebe padá zlatý déšť
Neboj holka nezmokneš
Svět je labyrint
Bludiště z křivých zrcadel

Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak

Z nebe padá zlatý déšť vidíš kouzlo, nezmokneš
Svět je lunapark, plný lákadel
Svět je náhoda, záhada
Zabloudíš, najdem se
Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Svět je veliký, točí se
Zabloudíš, ztratíš se
Svět je veliký, houpe se

Najdem se nemusíš se bát
Sejdem se počkáme na zázrak
Najdem se...
..............................................


Z nebe padá bílý sníh
z nebe padají velké bílé koule
měkké koule sněhu
něhu něhu
z nebe padá smích
staví se na hlavu
a z hlav já stavím sněhuláky
smíchuláky
tři hlavy v patrech nad sebou
a dvě se tváří jako tělo
tělo a hlava popletly se
jak moc chtělo...
Svět je veliký
a já jsem malá malá holka
mám červené prsty a rty
když mrzne
ne ne ne...
A čekám čekám na zázrak
Asi...

Klapka: Gri gri podruhé

Čekám na vietnamské děti. Budeme zkoumat naše identity a možné budoucnosti skrz digitální fotku a audio... Oproti svým českým vrstevníkům jsou mnohem klidnější a jemnější... Aáááá, už jsou tu i s Hanele... tak později.

Včera jsem byla na Dialogickém jednání a napsala jsem si tam pár postřehů k tomu, jak začít rozhovor s vnitřním partnerem. Třeba, že má člověk zpomalit. Víc čekat... čekat a těšit se na to, jak to bude, jak to může být. Nemluvit o tom, co vím, že bude... Popisovat své tělo jako proces a tyto procesy nehodnotit. Nehodnotit žádným způsobem. A zkoušet si to pojmenovat jinak, dát jim možnost růst v něco nečekaného, hrát si s tím a vnímat neklid jako zdroj. Přijmout přítomný stav jako to, co mi stačí. Nečekat na nic lepšího. Dialog vyplyne sám. To co brzdí, je nesoustředěnost a uzavřenost v hlavě... když jsem v hlavě, jsem bez těla a nevím nic o tom, co se doopravdy děje. A nejde si dávat úkoly. Stačí se dívat. Podstatné je dát tomu čas a VÝRAZ. A dobré je si všimnout, že vlastně nechceme to, k čemu se navádíme. Taky, že je podstatné naučit unést trapnost, neb je to cesta k moudrosti :-)

Je toho tolik, co bych chtěla napsat. Je toho tolik, co bych chtěla říct. Co z toho je opravdu to podstatné? Asi jen to, co udělám zítra. Teď jdu spát. Večer byl báječný... "sváteční" večeře u MoHozena.

Feel free free dom om ooommm :-)
Love...

To je dobře, že sněží... :-)

Podzimni vypravy ven i do sebe

Sedivak konecne poslal obrazky z vypravy na Snezku, kde uz byl snih, ukrutny vitr a treskuty mraz. Ale nahore maji prima horkou medovinu a domy obrostle ledem :-)

V patek vecer, celou noc a pul soboty zkousime projit brnenskou Tmou. I prestoze jsme v tymu jeden umelec - kreativec (umelkyne :-) a dva matfyzaci probojujeme se jen k pate sifre z sestnacti. Koncime v sobotu ve dve odpoledne. V prubehu noci a dne mam nekolik usinacich krizi, ale usnu asi jen na deset minut na ulici Anenska a pak jedu dal... Prumerne lustime jednu sifru tak ctyri hodiny. Nekterou i sest a neuspesne. Cas ale plyne uplne jinym zpusobem... Je to zahada... Je to fajn zkusit si pul noci prochodit, dalsi kus stravit v nonstopu a pritom na max zkouset vyzdimat svuj mozek.

http://www.tmou.cz/archiv/index.php?what=hymna

Taky jsem poznala Brno z uplne jinych uhlu a vsimla si veci, ktere normalne nevnimam. Ted napriklad vim, jak je to s morovym sloupem na svobodaku :-) a na kerem kostele je provokativne vystrceny zadek... a vubec bavilo me sledovat male skupinky, jak zaplnuji vsemozne podchody, strisky a pristresky a jak od nich problikava jen lehoucce modre svetlo celovek.

Nedele je dospavaci... Taky toulka skrz Stromovkovu. Sedime na strome a cteme Hrabete... Vzduch mrazi i hreje. Tak to mam nejradsi... Chvilema pozoruju deti. Jak si hrajou a prolejzaji prolejzadla... a premyslim o tom, jak moc je to (ne)bezpecne.

A vecer povidame s DARuRou... o tom, jak a koho a proc ucit... Jsme z toho cely upremysleni. Rozhovory s nim jsou ale uzasne :-)

Je naše víra plyšová aneb pojďte se mazlit :-)

Multi-kulti den v La Fabrice, kde s Howiem, Andrej, Carlie a Ondrasem děláme interaktivní divadelní představení. Skupiny rotují postupně po čtyřech "scénách" a na každé je čeká jiné "divadlo", jiná akce. U mě to bylo o současné filosoficko náboženské nabídce, kde si každý může z kdejaké kultury a náboženství vzít to, co ho zrovna zajímá. Chceme to tak, chceme to jinak? Co nám to dává, co nám to bere... tak třeba o tom jsme se bavili zanořeni do plyše koránu či plyšově kyprého Buddhy... Účastníkům bylo 16 - 20 let a myslím, že si to užívali. Někteří se zanořovali a diskutovali vášnivě, jiní si drželi intelektuální odstup. Ale měla jsem pocit, že tak nebo onak to s nima hýbalo.

Ondras v roli čerto-anděla a DJe:

Více o režisérovi Howiem a jeho projektech zde... (Mimo jiné How. vede Vyskočilovo Dialogické jednání na DAMU v angličtině - účast zdarma).

http://www.damu.cz/katedry-a-kabinety/katedra-autorske-tvorby-a-pedagogiky/archiv/projekt-doma-at-home/