Mít "jenom" jeden život :-)

Píšu, nepíšu... Předevčírem jsem nějaká písmenka z písmenkové polévky mé hlavy sem sypala a pak to zase lžíci po lžíci vyjedla až ten talíř monitoru zůstal prázdný. Najednou jsem se těch slov bála a chtěla jsem se o ně dělit i nechtěla...

Asi se potřebuji na chvíli zavřít dovnitř. Přestala jsem ty "průvody" u nás doma zvládat. Každý večer tu někdo klepe, zvoní, odemyká si... A já to nedokážu vnímat jinak, než že také klepe, zvoní, odemyká si ke mně, do mě... A začalo mi připadat, že tohle už není Hnízdo, ale alternativní zahřívací Václavák. Da mi ale tvrdí, že většina průvodů sem stejně chodí za mnou... Tak nevim, asi budu muset vyvěsit varovnou ceduli, že sice často funguji jako obnovitelný zdroj, ale že momentálně se cítím spíš jako "ohroženej druh" a "vzácná surovina" :-). Začala mi docházet kapacita na to ty lidi pojmout. Něco jim dát a něco získat. Taky mi už moc chybí prostor na studium a čtení. Úúúúúúúúaááááááá, potřebuju číst... Nebo ouplně totálně zhloupnu... a bude ze mě debil, he...

To nejde mít jenom jeden život... jak to všichni stíháte? :-)