Nová přátelství

Poslední den v Polsku. Nechce se mi, nechce... Bylo plné drobných překvapení. Nechápu, proč náš vztah k Polsku je tak odtažitý... máme toho tolik společného... vlastně si tu připadám jenom jako v takové trochu jiné části Čech, kde je jen trochu jiné nářečí. Jsme si tolik podobní historií, mentalitou, jazykem, který utváří naše vnímání, stylem života, myšlením, cítěním i komplexy... Navíc tu mají nádherný a mnohem méně narušený venkov než my... a taky hory :-) Chtěla bych se sem vrátit zpátky. Snad v létě, na podzim, jít do hor, nebo to tu probrázdit na kole... Vždycky mě to táhlo na Slovensko... Cítila jsem ho jako součást svého domova a nikdy by mě nenapadlo, že hned vedle nás je další země, kde člověk nemusí překonávat žádné těžké bariéry... prostě sem vpluje :-)

Včera jsme měli rozlučkovou večeři s Mar a Jol. Oba pracují jako kurátoři a dělají doprovodné akce pro děti, rodiče... Mají neuvěřitelné nápady a realizace a učí se o nich na univerzitách jako o guruích :-) Bavili jsme se také o svých snech... to už bylo takové křehké. I přestože jim je kolem 50, zdá se že máme podobně nejistou budoucnost. Ale zdá se, že se jí nikdo z nás nebojí :-)
Zkoušela jsem si představit, co bude za rok a nešlo to. Vůbec nevím. Jen doufám, že s Hnízdem mě bude i nadále poutat tenký ale přepevný vyživující neviditelný, ale hmatatelný pramen.