Bojím se...

Nosím v sobě lítost nad vlastníma chybama
nosím v sobě tvrdost
říkající ať necítím lítost
ale ať s tím kurva teda něco dělám, ne?

Nosím v sobě zmatek
který přebíjím odhodlaností
a takzvanou rozhodností
nosím v sobě něhu
kterou neumím vyjádřit

Nosím v sobě touhu po něčem čeho se bojím
protože co když to získám?
a bude to jiné než jsem si myslela
a co potom s tím?

Nosím v sobě lidi
na které jsem dávno zapomněla
zapomínám jména těch s kterýma jsem chodila
těch identit jsem měla příliš
a některé už prostě nepoužívám

Nosím v sobě radost z jemně mrazivého vzduchu podzimu
nosím v sobě chlorovanou vodu
protože studánky jsou daleko
nosím v sobě poutníka
který řeší outdoorové vybavení

Nosím v sobě milión dvě stě tisíc vzpomínek a víc
na milované lidi kteří žijí blízko v prostoru a přesto jsou nekonečně vzdálení
nosím v sobě slzy, které už prostě nikdy nevypláču
protože na to není čas
a vhodný okamžik
protože jsem společenská
a směšné je už jenom to o tom psát

Nosím v sobě Tygřici
a ta se cítí v kleci
bojím se jí otevřít
protože ...
co když mi uteče?
Bojím se jí nechat zavřenou
protože...
co když mi v ní umře?

Uuuaaaaaaaaaaaíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

telefonoval mi Martin Heidegger

Dnes v noci se mi zdál sen, ve kterém mi telefonoval Martin Heidegger. Ano, ten filosof :-)
Říkal, že mi může a chce pomoct s realizací mého snu. Ale, že mu musím přesně vysvětlit, o co jde a s čím mi může pomoci. V tom snu jsme mluvili anglicky... Moc mi to vysvětlování nešlo a zároveň jsem byla úplně vedle z toho, že se o tom dozvěděl, zajímá ho to a chce mě podpořit :-) Co si o tom myslíte? A vůbec, co si myslíte o Heideggrovi?

Pohled do krajiny

Touláme se Jizerkama, navštěvujeme Jindřichovice, jenom tak se necháváme unášet krajinou, máme pořád hlad :-) a tak jíme, pozorujeme, odpočíváme... tady zrovna na voňavých obřích koláčích slámy... odkud byl úžasný "vzhůrunohama" pohled do krajiny...

Tohle je výloha obchodu, na jehož štítu se ještě dalo rozluštit, že se kdysi jednalo o "Zelenina - maso - uzenina"... ale děti tam prstíkama do prachu vkreslily jiné příběhy...



A takhle průzračně modře jsme se měli v sobotu ráno při probuzení... (foceno ze spacáku :-)

teď je řada na mě

Bratr se vrátil ze Slovenska
a přivezl příjemné a překvapující teplo
objetí v nekonečnu něhy
všichni prchají za svými láskami
nebo se svými láskami do kopců a hor
někteří až za hranice zemí a racionálních plánů
za sluncem a vzduchem který se ještě zkouší tvářit jako léto
mám pocit že krajina dozrála.
Teď je řada na mě.

Obrázek je od jiného blogera... děkuji mu tímto :-)

Labyrintem města a krajiny a kameny

Celý týden bloudíme spolu s dětmi Labyrintem města. Zkoumáme místa a tváře lidí, pocity a zvuky a taky život zvířat. Děláme jednoduchou animaci a lepíme, stavíme, grafikujeme, malujeme, tvoříme objekty... V pátek přijíždí i Yanta a moc nám pomůže v závěrečném předvernisážovém frmolu. V sobotu si po celém tom týdnu užíváme dopolední pohody a toho, že není potřeba vstávat. Pak spolu s Ju a Ya vyrážíme na WRiedela a simulujeme program pro děti. A zde jsou naše malby krajin inspirované kresbou polodrahokamů: