úterý 18. března 2008

Za každou vaši blízkost

Teď se tu zpívá toto... Da hraje a my zkoušíme slovem obtékat kolem... Je to těžké :-)

http://www.youtube.com/watch?v=weygNZphUxI&feature=related

Slova a jen jedno jediné možné hudební podání, které mám nasáklé pod kůží a nic jiného nezní... Připomíná mi to squot v UK, JesSe a vůbec...

Dnešní večer byl hladivý... doslova. Byly mi zavázány oči, zvedlo mě několik rukou a jak jsem přišla o dotek se zemí, nedokázala jsem odhadnout v jakých směrech se mé tělo teď pohybuje... Byla jsem položena do měkoučké všudeobklopující peřiny a přikryta čímsi. Na vlasy, uši, krk a jemně zabalené - zahalené tělo mi začaly padat okvětní lístky. A když mi byl šátek sundán, zjistila jsem, že ležím ve vaně, přikrytá ohromným bělostným vatelínem, který vypadá jako obrovská pěna!!! Pak jsem znovu zavřela oči a Ha, Da, Bo a Ir mi četli příběhy a básničky od Mzeta a Hraběte a a a... a zpívalo se "Láska je jako večernice..." a pak mě několik rukou zase zvedlo a se smíchem přeneslo do jiných prostor. A začala masáž všech smyslů... propletence vůní, chutí, dotyků. Překvapilo mě, jak je pro mě najednou těžké jenom se tak oddat a přijímat, jak jsem si už zvykla pořád něco vydávat, promýšlet, seskupovat, konstruovat... chjo, no...
Ale pak jsem byla úplně lehoučká... doteky rukou, že se v nich tělo rozpustí a jenom se nepostřehnutelně chvěje a jemně tepe... Být skrz nebytí...
A nakonec jsem znovu otevřela oči a tam kartůnově secvičené megaúsměvy, puget tulipánů a horké velké upečené srdce zahřívající to mé :-)

Děkuji za každou vaši přítomnost a blízkost...