Sem si včera v noci a dnes zpívala...

Vysoko na kopci
tak nízko pod nebesy
sedí tři krahujci
já slyším jejich hlasy

když první zazpívá
utichnou hvězdy ve dne
když druhý zazpívá
vítr se zvedne

když třetí zazpívá
vyletí duše těla
a tudy chodívá
kudy i já bych chtěla...

Asi trochu psí modlitba

Divná noční můra
skoro všedního zážitku
a noc mi nenechala ani zlomek
ani kousek okraje něčeho
co by mě mohlo obejmout
a schovávat dovnitř
do středu těla
další pocit
nenaplnění
zase nechtěl
můj lítající
ten co mi kreje záda
a říká
„Dejchej a bdělost, vždyť víš...“

A sestra jedné ženy
zase říká když na ní myslí
a má o ní strach
„Tak žádné píčoviny Amando“
a je v tom všechna starost a něha světa
a víc lásky už není...

A podobně i ona
vzala tě za ruku
a možná ani nevěděla
kam tě vede...
jen vyprahlost
haf
tak trochu zaštěkal náš pes
haf
tak trochu ozvalo se moje srdce
haf
za něj a za něj a za ni a za všechny a za všechno
kam až nedohlédnu
až na okraje všech světů
který je
i přestože tomu stále nemohu uvěřit
jen jeden.