Když osobnosti odcházejí...

Večírek byl plný čertů, mikulášů, her a dárků...

Le dostala např. pěkné téplé luxusní ponožky zabalené a opatřené touto popiskou:




... nebo dárky podobného charakteru, což je asi vtip, který pochopí jen ti, co byli poslední dobou ve veletržáku nebo jsou milovníci Duchampa či MKn :-)

...nebo ne?

Právě jsem si stáhla všechnu práci na flešku a rozhodla se, že půjdu domů a potom na večírek za Le, která opouští Knížepána a celé jeho panství a tedy i nás.

A také jsem se rozhodla, že si dám jeden den smutku, kdy se nebudu muset tvářit jako hrdina. Jakože se schovám... Usoudila jsem, že bych na to mohla mít právo :-) Mohla bych být něco na způsob "Šíleně smutné princezny" a čekat na prince. Ale ona ve skutečnosti vůbec smutná nebyla... sakra, a on se vlastně potom naštval, že ho tahala za nos. No jo, emoce, to je vždycky komplikované. Cha, právě přišel můj princ Bohouš a snaží se mě líbat. To dřív nedělal (?!). Je to zvíře! A líná mi do klína...
To zní jako dobrý verš... "A líná mi do klína" :-)

Líná mi do klína
líže mi ruce
vrní mi na břiše
tiše tiše
přede přede
mnou se protahuje
drápiska zatahuje
a citově mě vydírá
svým pohledem
a konečkem ocasu
co saje
sosaje
po očku na mě mrká
že jsem pěkná mrcha
že ho málo hladím
tak končím s psaním
ať mu to vynahradím...


Poslouchám polské piosenky a dělá mi to dobře
...tak nevím, jak to s tím smutkem dopadne :-)

Hmmm...

Tak tohle je opravdu zkouška...
Nečekat na nic.
Žít plně, bděle přítomnost.
Nečekat nic víc,
ale být otevřená k tomu co může přijít.
Ale ne jenom teoreticky...
Skutečně, opravdu... Cha... proč ty nejjednodušší teorie jsou v praxi kurva tak těžký?
Zvlášť když to má člověk v hlavě už tak pěkně srovnané?
Chmmm :-)
Opravdu každou přítomnou vteřinu brát
jako to nejlepší, co teď mohu udělat, cítit, vnímat.

Připadám si jako sportovec
co se musí namotivovat na olympiádu
ale celou dobu tréninku musí věřit tomu
že i když nevyhraje
tak to, co dělá, má smysl.

Teda, to jsou úvahy ...by mě nenapadlo, že bych se takhle mohla někdy cítit...
Ještě, že mám v kapse deník od MPally, Garfielda a Cílkovo Dýchání s ptáky.
Střídám je :-)

Garfield mi dost připomíná našeho Bohouše a to jak šikanuje Odieho není zcela nepodobné jeho vztahu k Indigovi. Chtěla jsem teď něco zacitovat od MarianaP., ale zjistila jsem, že jsem knihu zapoměla asi v buse. Bože, to jsou ztráty! Snad dotyčného nálezce kniha pobaví alespoň tak jako mě. Sakra... to je mi líto :-(

Tak ještě písničku, s kterou jsem se probudila jedno ráno v Brně a hrála mi pak celý den v hlavě a nechtěla ven...
http://www.youtube.com/watch?v=2vIIih6P_jc&feature=related

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

...

Poslední dobou se každé ráno budím s nějakou písničkou v hlavě... za to sny si moc nepamatuji. Zdá se mi, že ty písničky jsou takový pozvolný přechod ze snu do reality...