sobota 2. ledna 2010

PF 2010


Jít krokem šeptavým
přeskočit propasti
že je máš to já vím
že je mám to ty víš
chytnem se okraje
co táhne nás stále výš
na obrubách nebe
zahnutých dolů
ležíme na břiše
zvědavě skloněni
nad zemí
ptám se tě
jak je ti?
ptáš se mě
co je mi?
pod námi ohňostroj
zdobený třásněmi
končený polibky
na tváře z krystalu
studené naděje
pohřbené v minulém
jen dechem vykreslíš
své chutě spletené
napůl jsou z chomáčků
a napůl z křemene
vytesám jazykem
do něj své obavy
vykreslím do chmýří tu sílu oblaku
opřu se o prázdno
opřu se bez tlaku
opřu se chodidlem
dokud zem
unese
tu váhu láskymin
jsem jenom klaun a mim
jen vinný list plný vin
jsem hrozen plněný
šťávou a vůněmi
jsem chuť zabalená
v obaly nachové
nekousej do mě
když nemáš mě celou
kousat smíš
jenom když
vezmeš si všecko
do úst i pod jazyk
na patro přilep se!
pravdo i její skořepino
šťáva i výztuha
jsem papír i tuha
na kreslení a slova
zkroucená pod papíry
slova co tahám je za ocásky
pojďte ven
chraňte nám naše
sny říkejte pravdu
ostře jí řezejte
tence jí prohněte
něhou jí prolněte
chraňte nám prosím
naše lásky