čtvrtek 27. března 2008

Ach ti konceptulaisté...

Dnes to byla kouzla za zrcadlem staré skříně. Odpoledne potom s DomiLangem. Po obědě jsme na chvilku zapluly i k němu do ateliéru. Bylo moc milé, jak ještě před výpravou do města připravil "kápézetku na přežití". Na stůl nám donesl vodu, čokoládu, papírové kapesníky a pytel orbitek. Pak nám předvedl svůj "mizející roh", do kterého mu nabourala uklízečka, protože netušila, že jde o art a na závěr jsme prozkoumaly dvě židle, které měly před tím než je Domi přetřel opačné barvy. Tedy černá byly bílá a bílá byla černá. Ach ti konceptulaisté... ZBaladr už byl na nás odpoledne moc... Měly jsme plné zuby toho, jak všichni "rozumí" situaci v ng a tak se v nás objevily chutě jenom tak se projít a nenechat se více bombardovat egoušskejma intošema, kteří udělali díru do světa a fandí i nám holkám, abysme se dostaly vejš (evidentně netuší, která bije). Při procházce zpátky jsem asi 3x řekla "Fuck off":-) Dala jsem si závazek, že pro příště už nepřistoupím na hru na "vnímavě oddanou posluchačku"...
Jo ale jinak se mi tu líbí... vážně, vážně, vážně :-)

Rozumíme si...

Chumelí... Mám pocit jakoby byly vánoce. A poprvé mi dochází, že vlastně byla (je) zima. S Ir zabydlujeme náš pokoj. Lepíme po stěnách pohledy, plakáty a připisujeme k nim na stěnu tužkou různé mikrokomentáře... Zase se cítím trochu jako studentka a je to fajn. Máme jen rychlovarku a poloprázdné skříně. S Mar jsme dnes dotvořily náš program a zdá se, že se příští týden vydáme do Krakova a dalších měst. Zítra nás čeká náslech MŠ programu a setkání s DomiLangem. Prošly jsem dnes centrum Varšavy a "staré" město. Tedy město, z kterého po válce zbylo jen 15% a varšavané se rozhodli postavit ho přesně ve stejném stylu a složení jako předtím. Je to tedy staré - nové město... s velmi zvláštní atmosférou. Dnes nám přišlo (alespoň v porovnání s Prahou) téměř vylidněné. Chvílema jsem měla dojem, že jsme spíš někde v Jičíně a že za týden přijde Ježíšek... Zastavujeme se v tom snovém městě v jedné kavárně, dáváme si Turfel nebo tak nějak (což je sladká koule čehosi), díváme se na stmívající se náměstíčko, zahříváme se čajem (já mám navíc chuť na panáka, kterého si ale odepřu :-) a píšeme pozdravy... Polsky v podstatě rozumíme, což evidentně přináší potěšení oběma stranám.
Jo, a jako správně marnivé děvče jsem si koupila nové nádherné ach... šaty. Jsou proužkované a Ir říká, že jsou jak z 19. století. Tak snad na tu naši sbírku konečně zapadnu :-)