Jablko...

Šššššš.....
tahle slova si čti šeptem...
nejsou nahlas vyslovitelná...
to ví včerejší bouřka a několik souhvězdí...
která napsala...
"Šeptej to, co se mi.. l.. uje"
ležela na horké dlažbě
a sála teplo a déšť
a přelévala se...

skutečná a živá
každodennost posvátného
tvořit se z vody
blesků
a země
z toho co se obtáčí kolem
nechat se prostoupit
obejmout vlnu
nepatrného doteku
a nechat ho růst
dovnitř
a vzhůru

stát mezi zemí a nebem
šplhat po provazech deště
a nechat ho líbat
celé tělo
lehnout si a tančit slova
jemně je vykreslovat gesty
proudícími do prostoru

prolnout se
zahřívat se
doma čajem
a vodkou Wyborovou
a pod peřinou si vyprávět pohádku bez konce
nebo na pokračování?
kde dva byli jeden...

A nemoct usnout
a chodit otvírat a zavírat okno
dokud nezačně svítat
a pozorovat jak na dvoře vznikla přes noc Zóna
a metá světla na vybledlé tváře domů
a svléknout se a obléknout a odhrnovat peřinu
a nakonec se přestěhovat
a pozvolna na chvíli usnout
než bude nakrájené jablko
...k snídani