Myslím, že zářím... myslím, že miluji... nemyslím... :-)

Cesta vlakem za mamamušou... z Prahy jedeme s Oro a připravujeme Polsko-litevsko-lotyšskou cestu... Prolejzáme mapy a kujeme plány... Doma chvíli povídáme a pojídáme. Procházím naši zahrádku, kde je spousta zralých malin, jahod, třešní, salátů, kedlubů, hrášku. Mamča mi potom dává na cestu kromě moře jídla (ach ty maminky :-) taky zásoby po domácku šitých papučí. Jedny mají "zlaté" vyšívání a v Hnízdě jsme se je rozhodli věnovat Ja (spolu s hedvábným župánkem) :-)

Cesta zpátky byla magická. Bolela mě z toho celá duše... Obloha byla roztrhaná na cáry a kreslila mi do těla a mysli obrazy... Bránila jsem se tomu pocitu, který mě nutil prostě vystoupit a jít... jít... a praštit sebou do prvního polelánu... a nedalo se to zastavit a bylo to ... mrůůů... uaíííí....

Praha potom byla dávivým kontrastem... Ale zářila jsem :-)

A Hnízdo mě znovu objalo...

A ještě pár obrázků z noci muzejní a klášterní...