Dlouhý den. Mám otevřené okno. Jde sem lehounce mrazivý vzduch. Na hradě jsem už asi jenom já a pan prezident. Píšu smlouvy, připravuji dílny, plánuji rozvoj našeho oddělení a stále se valí nové věci... Mám pocit, že čím je tu člověk déle, tím více práce se objevuje... Nemůžu poslední dny spát. Nevím, čím to je. Spím tak čtyři hodiny a pak se excitovaná probudím a přemlouvám sebe samu ke spánku. Nakonec to vzdám a jdu něco dělat... Teď už to tu ale balím... 
domů...
