Cesta přes Vysočinu. Přespávám u
LuKo a jeho rodiny. Povídáme o knížkách, které v minulém roce vydali, co se chystá dále a co bych mohla ilustrovat :-) Ho možná napíše knížku pro děti o tom, jak funguje mozek, myšlení a meditace. Tu bych chtěla
ilustrovat moc. Mám nápad, jak by se daly obrázky postupně rozvíjet.
Dny byly mrazivé a zářivé. Zmrzla mi všechna voda ze studánky. Hospody byly zavřené, až jsem nakonec objevila pozdě večer jednu a nad mým stolem visela hlava tohoto podivně se tvářícího zvířete:
Po cestě ze Zelené hory do Žďáru vyšel srpeček měsíce a hvězdy, které byly prostě obrovské :-)
......
Cesta vedla přes B. za Lu. Stavuji se v mém prvním
shopping centru, ke kterému jsem si vytvořila "osobní vztah", vyměňuji "živou vodu" (ráno ve studánce nabranou) za Malizumo a jdeme na čaj s rumem :-)
Pak do
MBud s tím, že představím a probereme společně, jak založit občanské sdružení. Usínám u krbu a poslouchám, jak praská dřevo. V noci přichází Bratr, hřeje mi záda a hned po ránu mi chce rovnou do srdce píchat jehlu. Tak se bráním... :-)
Vaita také pronáší památnou větu:
"Chtěla jsem se rozplynout a nebýt, ale pak jsem zjistila, že je to příliš snadné. Tak se teď učím být" :-) My ostatní přicházíme s pojmem "uznalý smích".
MBud opouštím spolu s Da. Ve Znojmě popíjíme dobré víno a kupujeme horkou pizzu s sebou do autobusu. Dolaďujeme naše představy ohledně OS -
BS a hodnotíme spolupracovníky :-) Usínám mu na klíně. Noc byla příliš krátká.
...
S Lu se ohlížíme za minulým rokem... Ten Nový začal klidně... jen na obloze pozorujeme odrazy světel. Je mi dobře...
Druhý den se potkávám s Le a Mi a znovu mluvíme o OS -
BS. Začíná to získávat pevnější obrysy. Jádro týmu je snad už ustaveno. Čekají nás výpravy do fungujících center a za
JaSvob, který má stejnou vizi a navíc pozemek.
......
Opouštím B. a znovu se vracím. Čas a prostor přestávají dávat smysl. Mé počínání též. Venku sněží ... Žiji... :-) Jen chvílemi se proměňuji ve fragmenty obrazů a slov.
Dlouhý den. Mám otevřené okno. Jde sem lehounce mrazivý vzduch. Na hradě jsem už asi jenom já a pan prezident. Píšu smlouvy, připravuji dílny, plánuji rozvoj našeho oddělení a stále se valí nové věci... Mám pocit, že čím je tu člověk déle, tím více práce se objevuje... Nemůžu poslední dny spát. Nevím, čím to je. Spím tak čtyři hodiny a pak se excitovaná probudím a přemlouvám sebe samu ke spánku. Nakonec to vzdám a jdu něco dělat... Teď už to tu ale balím... 
Cesta přes Vysočinu. Přespávám u LuKo a jeho rodiny. Povídáme o knížkách, které v minulém roce vydali, co se chystá dále a co bych mohla ilustrovat :-) Ho možná napíše knížku pro děti o tom, jak funguje mozek, myšlení a meditace. Tu bych chtěla ilustrovat moc. Mám nápad, jak by se daly obrázky postupně rozvíjet.
Dny byly mrazivé a zářivé. Zmrzla mi všechna voda ze studánky. Hospody byly zavřené, až jsem nakonec objevila pozdě večer jednu a nad mým stolem visela hlava tohoto podivně se tvářícího zvířete:
Po cestě ze Zelené hory do Žďáru vyšel srpeček měsíce a hvězdy, které byly prostě obrovské :-)
......
