Autodestrukce jako poslední ústupová linie rezistence... všichni to známe :-)

Čtu si "Deník dívky, která hledá Egona Bondyho". Dostala jsem ho od Ra k vánocům. Je to dost sprostý :-) a docela se u toho bavíme. Vlastně je to celé hlavně o tom, že krajinou chodí nahatá holka a všichni jsou z toho vedle a pořád ji někdo šoustá a ona si za každého chlapa vytetuje na ruku čárku (cituji: "Bylo to jako prýmky seržanta Pepprera / jenže jich potom bylo víc...). Ale jinak... moc se mi líbí text, který je od E. B. na záložce: "Začátek 70. let v Praze byl stísněný. Pocit bezmoci se šířil zejména mezi mladými... Já jsem vůbec přestal psát - a v tom jsem nebyl sám - a domníval se, že už se nevzpamatuji... Doslova jako blesk mne v létě 1971 zasáhl nevysvětlitelný extatický stav. Jako bych pozbyl rozumu, vyjížděl jsem každé ráno na konečnou tramvají , svlékl se donaha a dal se zcela bezcílně do běhu. V hlavě mi začaly vířit verše. Sotva desetinu z nich jsem stihl večer doma zaznamenat - a vůbec jsem nevěděl, co znamenají. Až později, když jsem tyto zlomky uspořádával, jsem si uvědomil, že jsem nechtěně vyjádřil cosi, co bylo možno charakterizovat trochu nadneseným, ale ne neadekvátním: autodestrukce jako poslední ústupová linie rezistence. Roku 1971 jsme zažívali pocit, že na poslední ústupovou linii opravdu zatlačeni jsme. A přitom celé generaci brzy na to nastoupivšího undergroundu se tato poslední obranná linie - v této sbírce ovšem vyjádřená v básnické metafoře - stala bodem nového východiska. To se pak ale lišilo od všeho , co předcházelo. Sbírka má v mé práci vlastně marginální místo. Ale znamenala dosažení a překročení bodu nula." Tak mi to připomnělo ještě další a pozdější práce, třeba od T.Rullera nebo od Z. Berana a úplně na mě dýchlo, jaká to byla psycho-doba... (A že to pořád nemají srovnané, hodně z nich se cítí ukřivděně, nepochopeně, přehlíženě, nedoceněně ... ach to ego, to nám dává zabrat, ale mě se to kecá...). No, ale jaká je ta naše doba? Není to všechno jenom víc zastřené a rozmlžené? Demokraticky si vyhlásíme, že "vše" je možné a i když to reálně možné není a nikdo ty možnosti nevyužívá, všichni se mohou domnívat, že je to jinak... Bla bla, to je jedno... já mám ale stejně pocit, že můžu hodně a rozhodně tu nechci fňukat, jen přemýšlím, co se skutečně změnilo a o čem se jen říká, že se to změnilo... Tak si jdu dočíst tu EB sbírku a pak tu mega bichli o Beranovi... :-)