O nedorozumění a touze být pro Někoho krásná :-)

Naslouchám hlasům ze sousedství... Na stole je velká vánoční růže a chomáče ovčí vlny, z kterých zkusím vyrobit náušnice pro sestřičku a korále pro Iri. V rohu se černá "nové" piano z roku 1917, z kterého opadala tlumítka. Je mi zima... Myslela jsem si, že přijedeš a tak jsem si oblékla šaty. Chyběl mi už ten pocit, být pro někoho krásná :-) Trochu závidím lidem, kteří dokáží fungovat sami pro sebe a za sebe. U mě se to všechno odvíjí ve vztazích, které můžu jen lehce usměrňovat.
Zvláštní... nedokážu teď vůbec žít ve svém pokoji. Myslím si, že je to od té doby, co v něm proběhlo divadlo. Možná je to i tím, že v něm stále zůstaly mé plyšové náboženské symboly. Ježíš spí sice u Raven v posteli, ale zbytek osazenstva včetně kříže je u mě. Možná už jsou příliš nasáklé příběhy a vzpomínkami, že už se tam k nim nikdo a nic nevejde.
Dnes jsem měla fajne rozhovor s Rupem... o nedorozumění... O tom, že vzniká, když člověk přestane vnímat obsah slov toho druhého, ale začne z nich číst vlastní významy, které s tím třeba vůbec nesouvisí... Když začne víc řešit sebe než naslouchat tomu druhému. Vlastně je to samé, co jsme řešily i s Magdou...