And I feel good

Tímto zápisem zcela porušuji slib, který jsem dala předevčírem. Slíbila jsem, že přestanu psát chaoticky. Vzhledem k momentálnímu rozpoložení mi tento slib připadá jako výduť (Zdeněk Beran - jo, ten umělec, by řekl "Parádní výduť") .

Divočina. 12 hodin v práci, pak jsme přišly s Mo k nám domů. Všichni seděli v naší, na tyto mega-seance, minikuchyni na studené dlažbě na zemi a jedli polévku. Do toho všechno pekl své makrobio-dobroty Da (nebo mu také říkám Ra), ale dne jsem přišla na to, že mu budu říkat Kodan. To vzniklo z toho, že Ha ho nazvala jako KočkoDana - to jsem zkrátila kvůli blogu na Kodana, ale nakonec jsem se rozhodla, že mu budu spíš říkat Barbare Kodane.

A James Brown mi zpívá "And I feel good"...

Ale proč píšu... vlastně mě k tomu nakoplo to, že jsme s Ha blbli, muži to pozorovali a nakonec to Ty shrnul následovně: "Lepší primitiv v hrsti, než-li idol na střeše." A pak ještě musím zaznamenat, jak jsem spolu s Ha ležela na rameni Kočkodanovi a poznamenala jsem "Ten Da je tak krásný muž. On vypadá jako nějaká antická socha" A Ty na to řekl "No jo, vypadá jako polobůh" A Ha nadzvedla svou hlavu z jeho ramene a dodala "A přitom je to Bůh."

Teď Ha povídá: "Seš jenom nástroj, skrz tebe to chodí."

A na přání Bo ještě dopisuji minihistorku, která ji zřejmě pobavila, i když mně se úplně vytratila z paměti. Tak včera, jak jsem byla zmatená, z toho, že je Ba těhotná, jsem přišla domů a všem to líčila. A Da se mě zcela (tak jako vždy) bezelstně zeptal "A můžu ti nějak pomoct". Tak jsem se na něj zadívala a odpověděla jsem "No, asi ne."

Tak tímto končím své dnešní pseudo zaznamenávání toku, potoku, pratoku, moku, amoku zpráv, lidí, minizkazek... Neboť už všichni odpadli, půjdu spáchat to samé. Však už je půl druhé v noci. Muck...