čtvrtek 7. února 2008

na téhle Zemi

Hane s Bo zpívají neuvěřitelně krásnou jemnou ruskou píseň... Obě Bohyně :-) Ach, chci být chlap a klanět se jim, ležet jim u nohou, a dívat se na ně proti nebi... tolik krásy, až si člověk říká, jestli to jde vůbec unést. A do hlavy mi vstupujou slova, které jsem už tisíc let neslyšela...

Já držím pohár ve své dlani...
je zpěněný a přetéká
já držím pohár ve své dlani
jenž čeká na rty člověka

jenž čeká zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje

jenž čeká zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi
jenž čeká zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi

já držím pohár ve své dlani
jenž čeká na rty člověka
já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká...


Bo ted zahrála úžasnou píseň... Ha se ji chce naučit, a Bo prozrazuje, že ji na netu nenajde, neb autorkou je ona sama. Už se jí tu všichni učí... a já tu zakládám fanklub :-) Píseň už je sepsána i nahrána.

A do toho všeho vstupuje do dveří Ja a nese igelitku s pivama z večerky... My, holky jsme dostaly černé. Jami, mňami... Jsem doma, Doma,...

Teď už to tu začíná být trochu ujetý. Mluví se o roku Krysy a Bratr byl vysvlečen ze svého tibetského obleku, aby byl obkreslen a snad znovu ušit :-) Da otevírá víno z Bulharska, řešíme vizualitu a Vančáta...

Jen moje láska usíná na téhle Zemi kousek opodál...

Žádné komentáře: