Ozvěna

Roe měl ve čtvrtek v Můze Heideggera... Básnicky bydlí člověk. Při listování jsem si vzpomněla na některé části a uvědomila jsem si, že i přestože jsou to už roky, co jsem tu knihu naposled četla, pamatuji si stále některé zlomky zpaměti... hlavně té první části "Das Ding". Teď mi v hlavě pořád zní věta "Ale toto kvapné odstraňování vzdáleností však nepřináší žádnou blízkost". A ozvěna ve mně do nekonečna šumí jako moře: Blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, blízkost, ...