Za chvilku vyrazím na schůzku s JaBal. Těším se. Asi si budeme plakat na rameni :-) Uf, najednou je té bolesti nějak moc. Čtu ale docela fajn knihu... připraví člověka na to, co všechno se s ním může dít a pomůže mu zpracovat a utlumit to nejhorší. Mohu jí vřele doporučit, a to i v případě, kdy si člověk myslí, že on sám už nic neřeší, že to řeší jen ten druhý atd. A to i po letech... Knížka docela dobře popisuje do jakých pastí nevědomosti se člověk může dostat. Jo, napsal ji Jeroným Klimeš a jmenuje se "Partneři a rozchody". Při tom čtení se většinou uklidním... asi i protože si uvědomím, že to co prožívám je vlastně normální a dá se tomu nějak porozumět a taky to potom lépe řídit.
Přemýšlím o tom, co jsem za ten poslední rok prožila a že to bylo dost intenzivní. Všechno... Ale taky jsem se díky tomu docela hodně naučila. Momentálně považuji za největší přínos to, že jsem se konečně naučila rozhodovat a tak jsem asi poprvé v životě pocítila, jaká je to síla, když se člověk přes všechny své pochybnosti prostě rozhodne a že z toho lze poměrně dlouho a hodně čerpat. Bohužel ne neomezeně a ve chvíli, kdy to rozhodnutí nepřinese v závěru vůbec žádný výsledek, je to trochu depresivní... Nicméně nelituji... Protože to zjištění, že to funguje, mi za to určitě stálo.
Tak já jdu na pivo... :-)
středa 23. dubna 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat