Děláme pohyby

Už zase můžu mluvit. Dnes je to 6 dni od chvíle, kdy jsem ztratila hlas. Ještě včera byly hlasivky jako kámen, zcela nepružné a mohla jsem vydávat jen těžko artikulovatelné zvuky. Den předtím ani to ne. Dneska už zase mluvím... trochu jako robůtek, takovým artificiálním hlasem. Ale vidím!!! Totiž, já jsem v neděli v noci přestala i vidět. Odborně se tomu říká zánět spojivek, fakticky to znamená, že jsem se v noci probudila a nemohla otevřít oči, teklo mi z nich moře hnisu a byla jsem celá oteklá. Nevidět, nemluvit, ...jen slyšet. Bez možnosti nějak jasně a zřetelně reagovat na věci vnější. Takový stav, kdy člověk není ani zcela uvnitř, ale ani venku. Tak zvláštně na pomezí.

Ale dny venku byly i tak moc příjemné. Tělo se trochu hýbalo a sálo slunce a chlad a doteky... Přikládám tedy pár obrázků Vášo-plenéru, který pořádal ateliér performance na FaVU.

Tady se všichni rozcvičují, hýbou a hýkají a zvuky vydávají... já ve spacáku pod stromem pozoruji a pospávám...

Tady performuji svoji pampelišku a její života koloběh...

Maryša stanuvší se kosou na svůj úkol o zeď opírajíc čeká...

Jeden z Boverů, jejichž jména si stále pletu... V tuto chvíli se jedná o performance, která získala minimalistickou podobu, neboť její autor si nejprve nemohl vzpomenout a když si vzpomněl, tak už se mu zase nechtělo :-)

Klarisa na pomezí cesty a pole... mezi kopřivami. Dívá se a čeká, skloní se mezi kopřivy a nechá si popálit záda...

Honza... zvuky a pohledy z jiného světa...

Bo jako Sto Žáááár Vy Sok ÉÉÉÉ Ho na pět íííííííííííííí ...

PetrV a TomášR

Z které kultury je která? DaRuRa říká že Ha je z Ruska, Bo z Turecka a já jsem postmoderní Francie... :-)