Šššššš.....
tahle slova si čti šeptem...
nejsou nahlas vyslovitelná...
to ví včerejší bouřka a několik souhvězdí...
která napsala...
"Šeptej to, co se mi.. l.. uje"
ležela na horké dlažbě
a sála teplo a déšť
a přelévala se...
skutečná a živá
každodennost posvátného
tvořit se z vody
blesků
a země
z toho co se obtáčí kolem
nechat se prostoupit
obejmout vlnu
nepatrného doteku
a nechat ho růst
dovnitř
a vzhůru
stát mezi zemí a nebem
šplhat po provazech deště
a nechat ho líbat
celé tělo
lehnout si a tančit slova
jemně je vykreslovat gesty
proudícími do prostoru
prolnout se
zahřívat se
doma čajem
a vodkou Wyborovou
a pod peřinou si vyprávět pohádku bez konce
nebo na pokračování?
kde dva byli jeden...
A nemoct usnout
a chodit otvírat a zavírat okno
dokud nezačně svítat
a pozorovat jak na dvoře vznikla přes noc Zóna
a metá světla na vybledlé tváře domů
a svléknout se a obléknout a odhrnovat peřinu
a nakonec se přestěhovat
a pozvolna na chvíli usnout
než bude nakrájené jablko
...k snídani
neděle 1. června 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
kochaniu pachniesz desczczem,
gdzie ty jestes, tam ja jestem,
to chodzmy do burzy letnej
nie bojmy sie co bedzie dalej,
bo mamy duza sile
wybaczcyc sobie, mamie
to nosmy wode, gdzie jest trzeba
mamie do ogrodka,
Bogu do kosciela,
i sobie do parku,
zeby pachlismy deszczem,
czym bardziej tym lepiej
alois nebel
lasko vonis destem,
jsi tam kde ja jsem
utecme do letni bourky
nebojme se toho co prijde
vzdyt mame velkou silu
odpustit sobe, mame
donesme vodu, kde je treba
mamce do zahrady
bohu do kostela
a sobe do parku
at vonime destem
cim vic, tim lip
alois nebel
Déšť
Prší celé odpoledne
to bude vrabečků mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých
prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí
prší po celý dlouhý den
prázdné jsou ulice parky
jen déšť je přítomen
a prší bez přestávky
prší po celé odpoledne
prší jak pršelo už včera
na město padá déšť a na trávník
zrána i za večera
mokré jsou chodníky
mokrá je i tráva
prší a pršet nepřestává
nebe je stále tenčí
na střechy prší
a do brabenčí
prší od rána do večera
nepřestává a nemůže
déšť padá na věž a na komíny
déšť padá na růže
prší a je to nekonečné
zdá se že bude padat věčně
do zahrad kolmý zlatý déšť
prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí
to bude sýkorek mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých
(Jan Skácel)
Z nebe padá zlatý déšť Neboj holka nezmokneš Svět je labyrint Bludiště z křivých zrcadel Svět je náhoda, záhada Zabloudíš, najdem se Najdem se nemusíš se bát Sejdem se počkáme na zázrak Z nebe padá zlatý déšť vidíš kouzlo, nezmokneš Svět je lunapark, plný lákadel Svět je náhoda, záhada Zabloudíš,...
a tak dál. Kdo je autorem?
Hint: ten co stvořil Nebel.
Nebel nebo nebe
na Letné do teď
poezie
nebe do žluta a černě
okrová slova
padala na zem
dnes nepršelo
jen jemně země se chvěla
zase jsem chtěla...
něco si přát a mít možnot šeptat
dnes... bojím se už věřit
čemukoliv...
komukoliv...
ale to jediné mi ještě dává smysl
a pak taky
ne - smysl...
který prolamuje vše
ve vesmíru tužeb
který je nám všem společný...
Okomentovat