Vděčnost

Venku voda obtéká domy
těla stromů těla zvířat těla lidí
možná se budu stydět celý život
není to zvláštní
že všichni v sobě neseme nějakou nejistotu
více či méně zastřenou
přiznanou nepřiznanou
která víc než co jiného formuluje to kým ne-jsme?

všechno kolem mě je tak rychlé
a všechno uvnitř mě tak pomalé
divím se, že ty dva světy a jejich pohraniční stráže
jsou ještě schopné udržet tu křehoučkou hranici
která zabraňuje totální invazi vnějšího světa dovnitř
války jsou kolem a já už nechci být náročná
Přijdu domů a vyměním karty
Nad postelí bude Vděčnost...

A jdu pracovat...
protože ten Bůh či ta Bohyně je možný/á...
protože je možné ho/ji nebo je (?) :-)
spolu-stvořit