neděle 30. listopadu 2008

Mně netřeba...

Chtěla jsem být indiánem

myslela jsem si, že indiáni

jsou všichni cikáni

a máma mě okřikovala

když jsem na ně volala na pozdrav

hledala jsem svůj kmen

už jako dítě a myslela jsem si

že je na dosah

Teď se rozhlížím

a prohlížím si hmotu těl a prostory duší

jejichž jsem chtě nechtě součástí

všichni se v kruzích milujeme se všemi

vzrušení se předává jak Černý Petr

a všichni ho chtějí a zároveň se bojí

že právě jim zůstane v ruce

na další světelné roky


Ta hudba mě nese pryč

ze země ze mě ze mě

myslím, že mezi hvězdami není prázdno

myslím, že je to prostor zcela beze zbytku naplněný doteky

na které není ve vrstvičce zemské přitažlivosti

dost místa

jsou tak lehké

že je nelze udržet

prochází skrz dlaně a tělo pryč


Dívám se Za

a pozoruji

že na stole mám

láhev vína z francouzské vinice

kde jsme se na podzim dívali do oparu vzduchu

starou knížku pro děti plnou obrázků a říkanek

v hrnku zapíchnuté dlouhé peří

čínské kuličky s obrázkem draka a názvem „Zrcadlení hvězdného nebe“

černobílé fotky Igora Malijevkého

barvy na sklo které proměňuji v hejna rybiček

obal od Lysbethovy tantry

dvd od BBC na kterém jsou prý „Jiné světy“

na které se asi nikdy nepodívám

protože tenhle svět je tak „jiný“

že žádné sci-fi ani pohledy jinam

mně netřeba :-)


A jak u vás moji milí???


3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

...a všichni ho chtějí a zároveň se bojí...

"Koupání je skoro tak dobré jako spaní, podobně jako spaní je skoro tak dobré jako dělat 'tu věc'. Marie tomu tak říkala a já na to myslím vždycky jejími slovy. Vůbec jsem si nedovedl představit, že by mohla 'tu věc' dělat s Züpfnerem, má fantazie zkrátka nemá komůrky pro takovéhle představy, stejně jako jsem nikdy nebyl v pokušení krámovat jí v jejím prádle. Dovedl jsem si jedině představit, že by s Züpfnerem hrála Člověče, nezlob se, a to mě uvádělo v zuřivost. Nemůže s ním přece dělat nic z toho, co dělala se mnou, aniž by si připadala jako zrádkyně a kurva. Ani másla na housku mu nemůže namazat. Když jsem si představil, že by vzala z popelníku jeho cigaretu a kouřila ji, bylo mi skoro k zešílení, když jsem pak uvážil, že Züpfner je nekuřák a že s ní nejspíš bude hrát šachy, nebyla to žádná útěcha. Něco s ním přece dělat musí, tancovat nebo hrát karty, on jí nebo ona jemu předčítat, a mluvit s ním musí o počasí a penězích. Vlastně by mu mohla jedině vařit, aniž by musela neustále myslit na mě, neboť to mi dělala tak zřídka, že by se to nemuselo brát jako zrada nebo kurvení."

Heinrich Böll, Klaunovy názory

Kea řekl(a)...

Každý máme svého Züpfnera...

Irena Ellis řekl(a)...

Hm, vaře večeři, čekaje na mileho, docela mile je mi.

Nejde a nejde, tak si neco zazpivam nebo nakreslim, nebo oboje.

I.