Se mi chvějou...

A ohlížení se
a ohýbání se
zpátky
čekání na Godota
ve mě pro mě za mě
už nechci

Nad hlavou
se mi chvějou
dvě dřevěné holubičky
jedna blíže světlu
nehybně lítající vznášející ztuhlá
myšlenka
na Tebe
stále stejná
Kde jsi?
A kde jsem já?

Zastavila jsem se
tam
kde
pruhované barevné koberce
shrnují se
pod dotekem
psa i člověka
zateplují prostor
mých chodidel i hlavy
která ustlala očím
trochu barevné něhy
pro návraty sem
a prstům u nohou
se pomalu vrací
porozumění

slovům
jemnost
a ticho...