Vaření "pod zorným úhlem věčnosti"

Dneska mi zase zní v hlavě píseň Václava Stratila "Všechno bude fajn..." Zkusím ji vyhnat nějakou jinou a brouzdám v Ra muzice, co má na noťasu... Pak půjdu uvařit makrobio-celiatickou polévku, aby jí mohli všichni vegetariáni, vegani, makrobiotici, celiatici a vůbec celá ta naše ulítle uvědomělá hnízdo grupa :-) Beztak jim to vaření už všem dlužím. Poslední dobou jsem vždycky přišla k hotovému. Ale díky tomu jsem zase nějak spontánně najela na makrobio režim! Tedy ne úplně a rozhodně ne nějak dogmaticky. Jen jsem najednou zjistila, že mi jiná jídla už ani moc nechutnají... Ha, tak teď mi tu začali zpívat nějaký alikvótní buddhisti. Připadám si trochu jak v Tibetské detektivce. Jen zatím nemám zápletku, vraha ani oběť :-) Snad jen tu mrkev, co za chvíli rozšmelcuju, jak by řekl Had :-)
Zpívaj tam "ha ha hu ha hu ču a čcha..." a pak už jsou ta slova moc složitá... To asi potřebuju.

A jaký byl den? Nějak v zastřenosti a touze ho přežít. No, ne zcela konstruktivní přístup. Ale nějak se mi nedařilo ho výrazně změnit. Vlastně obyčejnej dobrej den, řekl by možná vnější pozorovatel. Ale když se na to člověk podívá "pod zorným úhlem věčnosti", tak teda nic moc :-) Tohle by nemělo smysl... Nebo ne pro člověka mého typu. Jsem asi moc náročná... Ale jak jinak? Tak jdu vařit... Možná to bude nejlepší výkon, co dnes mohu podat... Mlask :-)