To call for hands of above...

V neděli se hned po ránu vydávám do deště. Z Prahy pryč. Jedu za Oroněm do Velimi a pak do lomu připravovat plenér. Krajina, krajina, krajina!!! Tráva trčí do vzduchu a propichuje ho až do výše mých kolen. Promokávají mi boty a nabaluje se trochu bláto, kolemjedoucí auto mě přeleje sprchou. Choulíme se pod jeden deštník a Oroň má jen své letní tričko a reflexní vestičku, co nosej silničáři. Vypadáme asi trochu netradičně... já k tomu v purpurových punčochách a teniskách.
Od lomového jezera se přesouváme do Kolína a přepadáme číňana, kde ochutnáváme rýži, nudle a kdesi cosi k tomu, včetně smažených jahod... nechala jsem se zase strhnout tím požitkářem. V podvečer se navracím do Hnízda, kde už čeká Da s Bo a večeře. A také Bratr s léčbou. Už se mi trochu vyvinul podmíněný reflex a tělo se má tendenci trochu "cukat" před bolestí. Tak jsem začala meditovat a trénovat pocit, že "já nejsem ta bolest". A funguje to, bolest je sice stejná, ale "já" se tím nenechá pohltit. Pozoruje... Samozřejmě do toho neustále padám znovu a tak se opakovaně musím zase vynořovat a jen pozorovat... Ale jde to... Taky je to fajn v tom, že je to část dne, kdy "jenom jsem" a kdy se věnuji hlavně svému tělu. Uvědomuji si ho... u - vědomuju ju jí ji... A už se moc těším až budu moci zase začít běhat!!!
A večer přišli na návštěvu Bratranci, o kterých jsem zprvu netušila, že jsou právě v tomto poměru... Trošku jsme si povídali, tak nějak nesměle se oťukávali... aspoň mi to tak přišlo :-) A zpívali jsme a mě bylo moc dobře... večer jsem usínala a jedna písnička mi pořád zněla v hlavě a ráno jsem se s ní probudila... Teď nám to tu ještě s Bo pouštím na dobrou noc...

A taky tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=CoSL_qayMCc

A tahle...
http://www.youtube.com/watch?v=s4_4abCWw-w