A krajina ji přijala...

Tak EB z roku 1971 dočten... Postupně stále vážnější a pohanštější, taková trochu oslava původních božstev, prostého života tam venku a nasranost na režim, ...fakt zcela aktuální, pokud má člověk chuť se angažovat... nebo se sbalit a vypadnout, zmizet, žít jinde, jinak...
"Už konečně doprdele / se vším onanismem /samospasitelného omrdávání se / slavného vždyvítězného všepřemáhajícího života / už konečně doprdele se vším tím hnusným pokryteckým haraburdím /... radši pojít heroinem / oběsit se a uchlastat se / upálit se umrdat se / než dát hodinu / byť jen jednu hodinu / na udržení té zločinné hovadiny / tím že bych pracovala / nebo si spravovala auto /nebo vydělávala na televizor / a živila tím deset tisíc zrůdných bídáků... / už konečně doprdele / s pravou podstatou věci / a ne jen prdelkovat okolo / s recepty na zlepšení společnosti."
No, ale závěr moc optimistický není... božstvo krajiny ji přijme, sdělí jí, že je milována, ale že je nejvyšší čas umřít. Že musí už stejně vymřít celé lidstvo, tak ať to i ona sbalí a ať to sbalí teď hned... No, takže je to vlastně možná i optimistický :-)
"...po jednom krátkém krutém palčivém dni / se vracíme / k novým pramenům / k čistým vodám / k chladivému vzduchu / k zářícímu vzduchu / k hřejícímu vzduchu / k pulsujícím mořím / k plynoucímu času / k pravému bytí / jež je mimo to co vy jste nazvali životem / ... ale ty zemři sestřičko / zemři včas milujeme tě / a zatím usni / milujeme tě / usni teď když víš / že tě někdo miluje / usni -"