Protect me from what I want

...nápis od Jenny Holzer. Pohlednice, kterou jsem si koupila v září v Berlíně a pověsila si ji do nového pokoje. Když tu byl před pár měsíci na návštěvě Zro, tak tu první část zakryl papírem a zůstala tam pouze spodní část nápisu WHAT I WANT. No, dobrá otázka. Nechala jsem to tak několik týdnů. Až na divadlo jsem ji znovu celou odkryla a minulý pátek jsem ji vzala s sebou do Brna... jako, že jí tam nechám, že jí už nepotřebuju. Hmm, ha ha. Hmmmmmmm, hmmmmmmm... Takže jsem si ji přivezla zpátky a s pokorou zase přišpendlila. Tak to je ve zkratce metaforicky řečeno a shrnuto dění posledních dní.
Identita? Co to je????? Netušila jsem, že tenhle problém budu ještě někdy v takové intenzitě řešit. Kde začínám a končím já a kde jsou druzí? Já... Blbost... No jo... ale skutečnost, že nejsem, nejsem, nejsem nejsem nejsem... to zpívá jenom meluzína, ozvěna Velkého třesku... smích, ještě, že tam je :-)
Jsem i v tom, jak nejsem... Prostor pro druhé může být destruktivní záležitost, pro všechny zúčastněné. Co jsem za poslední dny zjistila? Že intuice funguje a že bych jí měla ctít. Že se "dokážu" chovat jako úplný debil. Ale taky, že se dokážu poměrně rychle vzchopit. Že miluju :-) Jen doufám, že někde ve skrytu nejedu na dluh. Končím tohle nesmyslné a pro druhé jistě totálně nepochopitelné a zmatené probublávááání.
Vlastně jsem toho zjistila milionkrát víc, ale to se snad nedá vůbec vypovědět, vypsat...

Svět už zase cítím spíš jako objetí. V neděli nad ránem se ke mně vrátili andílci, co mi krejou záda. Cítila jsem to. Prosila jsem, aby přišli zpátky... Bylo to takové hřejivé teplo vzadu na zádech :-) Vlastně pořád je... Nezapomínat. Nenechat se pohltit... Bdělost...